Blog

Prolog

„Hni sebou, nemám na tebe celej den,“ zavrčel muž za volantem. Lara Greenová na to taky neměla celý den. Vlak odjížděl za pět minut. Rychle otevřela kufr od auta, vyndala z něj velký lodní kufr s Havraspárským erbem a opět kufr zavřela.

„Musíš s tim tak třískat?“ vyjel na ni muž za volantem. Neobtěžovala se s odpovědí. Popadla kufr a zamířila ke vchodu na nádraží. Rychle se propletla davem turistů a zamířila na nástupiště. Jen tak tak stihla naložit kufr a svou maličkost, než vlak zahoukal a vydal se na cestu. Povedlo se jí najít prázdné kupé. Kufr odhodila na sedačku. Zajistila dveře kouzlem a zatáhla závěsy. Schoulila se na sedadlo a rozplakala se. Měla za sebou dva měsíce pekla a teď si dovolila dát průchod svým emocím.

Sirotčinec v Lipové ulici by málokdo označil za příjemné místo. Lara byla přesvědčená, že i peklo by v porovnání s ním vypadalo jako ráj.