Kapitola 33 – Výchovný pohlavek

 

 

„Laro? Můžeš na minutku?“ vyrušil ji Severus od psaní eseje na téma Prolamování prokletí na neživých objektech.  Překvapeně zvedla hlavu.

„Půjdeme do pracovny, pokud ti to nevadí?“

„Stalo se něco?“ zeptala se znepokojeně. Neopověděl. Mlčel, dokud nedošli do jeho pracovny.

„Posaď se,“ přisunul jí židli a sám si sedl do svého křesla.

„Provedla jsem něco? Tohle vypadá celkem vážně.“

„Vážné to je, ale ne, neprovedla, i když se tě to týká. Když jste byli s Dracem ve Skotsku, navštívil mě Kingsley, tedy ministr. Informoval mě, že se na Ministerstvo dostavil tvůj děd a požádal Ministerstvo o pomoc, při tvém hledání. Naštěstí u toho byl přímo pan Grey, který je s celou situací kolem tebe obeznámen od toho politováníhodného incidentu s kontrolou, a rozhodl se siru Goodroyovi neříct, že ví, kde jsi. Nicméně pochybuji, že by se Goodroy spokojil jen s žádostí na Ministerstvu, takže tě téměř jistě hledá i menší armáda soukromých detektivů, a je jen otázkou času, než zjistí, kde jsi. Což mě přivádí k pravému účelu tohoto rozhovoru, a to, jak tuto situaci vyřešíme?“

„Asi nevíte, proč si tak najednou vzpomněl?“ zeptala se stísněně. Už si tady zvykla a poprvé si někde, mimo Bradavice připadala jako doma, ale nechtěla, aby kvůli ní měli problémy.

„Na Ministerstvu se s tím nesvěřil, ale pověřil jsem svého právního zástupce, aby se nenápadně poptal. Goodroy vlastní velkou společnost zabývající se dovozem nejrůznějších věcí z východu, zejména z arabských zemí a z Asie. Podle všeho se mu naskytla příležitost spojit své impérium s další společností, která podobným způsobem obchoduje s Ruskou kouzelnickou federací a s Afrikou. Pokud by se mu to povedlo, byla by tato nová korporace jedním z největších hráčů na světovém kouzelnickém trhu. A tady je háček. Obchodní smlouvy na takovéto úrovni se obvykle potvrzují spojením rodin prostřednictvím sňatku. Ovšem potenciální obchodní partner má pouze syna a tvému dědovi jaksi pro něj chybí nevěsta. Jeho dalším dvěma vnučkám je něco kolem pěti a dvou let, což znamená, že by si musel nějakých dvanáct let počkat a tak si vzpomněl na tebe.“

„To jako že po osmnácti letech, kdy ani nevěděl, že existuju, si na mě vzpomněl jenom proto, aby mě mohl provdat za někoho, koho jsem v životě neviděla!“

„Zjednodušeně řečeno, ano.“

„Ani náhodou!“ vyskočila ze židle. „Já si nikoho brát nebudu. Jak si to vůbec představuje? Osmnáct let mojí existenci ignoroval a teď si vzpomene? A proč? Protože mě potřebuje? A co ty roky, kdy jsem ho potřebovala já? Teď mu najednou nevadí, že můj otec byl mudla?“

„Zdá se, že ne,“ odvětil klidně Severus.

„Můžete to na ministerstvu chvíli pozdržet? Aby mu ještě pár dní neřekli, kde jsem? Abych měla čas si sbalit a někam odjet?“

„A smím vědět, kam bys chtěla jet?“

„Umím trochu francouzsky a německy, tak třeba někam tam. Uklízečka nebo pokojská umět jazyk moc nepotřebuje.“

„A jak dlouho myslíš, že by mu trvalo, než by tě tam našel? Nezapomínej, že mu jde o hodně.“

„Já vím,“ povzdechla si smutně. „Ale já se vdávat nechci. Nechci být figurka, kterou si bude po šachovnici tahat, jak se mu zachce. Prostě nechci. Nebojte, nebudu vám dělat problémy. Už jste toho pro mě s Miou udělali víc než dost. Nechci vás ani vaší rodinu dostat do potíží, takže tu zůstat nemůžu. AU!“ ohradila se, když znenadání dostala pohlavek. Sice nijak zvlášť silný, ale přeci jen se lekla. Vůbec ho neslyšela vstát ze židle, natož se k ní přiblížit.

„Laskavě si už konečně zvykni na to, že jsi součástí téhle rodiny, protože mě uráží, když si i po téměř tři čtvrtě roce myslíš, že se tě s Hermionou zbavíme v okamžiku, kdy s tebou bude nějaký problém. Nemyslím si, že bychom ti k tomuhle názoru zavdali sebemenší příčinu. Nebo ano?!“

„Ne, to ne. Já vím, že ne. Ale on bude dělat potíže a to já nechci. Nikdy jsem vám nechtěla dělat problémy, ale vlastně nedělám nic jiného. Ministerstvo, Larent, Holoubková, Tiana. Vlastně je div, že jste ze mě ještě nezešedivěl.“

„Mohu tě ujistit, že problémy, které jsi s sebou přinesla, jsou asi tisíckrát menší než ty, které s sebou kdysi přinesla Hermiona.“

„Ale stejně. Nechci, aby vám kvůli mně znepříjemňoval život,“ stála si na svém.

„To neudělá, a i kdyby to zkusil, rychle si to rozmyslí. Věř mi.“

Přikývla, ale bylo vidět, že si o tom myslí své.

„Sir Goodroy i jeho tři synové byli všichni Smrtijedy. Po válce se jen díky velmi štědrým darům na poválečnou obnovu vyhnuli soudu a mnoha letem v Azkabanu, což je veřejným tajemstvím. Nicméně já taky býval Smrtijedem a vím o nich věci, které by rozhodně zveřejnit nechtěli.“

„Ale to by bylo vydírání!“ ohradila se.

„A tobě to vadí?“ pokrčil rameny.

„Takže budeme prostě jen čekat, jestli něco zkusí, a když zkusí, řeknete mu, přestaň nebo si o tobě promluvím s bystrozory?“

„Ne. Hodlám přejít do protiútoku,“ vyndal ze stolu několik úředně vyhlížejících pergamenů a přisunul je k Laře.

„Co je to?“

„Adopční listiny,“ odpověděl klidně.

„Co – co – cože?“ svezla se zpátky do křesla.

„Adopční listiny. Vyplňují se a podepisují, když chce někdo někoho adoptovat,“ vysvětlil jí to zcela polopaticky.

„Proč? Kvůli dědovi? Vždyť to od vás bude brát jako provokaci.“

Odolal nutkání odpovědět no a co. Uvědomoval si, že by to mohlo vyznít, jako že to dělá jen proto, aby Goodroye naštval a to rozhodně nebyla pravda.

„Vezmeme to popořadě. Proč? Protože jsem to měl udělat už ve chvíli, kdy sis konečně navlékla ten prsten,“ vzal ji za pravou ruku a přejel palcem přes rodový prsten Snapeů. Neviděl ho. Stále na něm nosila zastírací kouzlo, jak ji o to sám požádal, ale věděl, že tam je. „De fakto už jsi moje dcera a myslím, že vzhledem k situaci je víc než vhodné, když tento stav stvrdíme i právně. Tím se dostáváme k druhé části tvého dotazu. Přiznávám, že ve vztahu ke Goodroyovi nám to dost pomůže, ale jenom proto to nedělám. A co se toho popíchnutí týče, ať si to vyloží, jak chce. Mám toho člověka rád asi jako psa zakousnutého do holeně, takže jestli tě napadne další schválnost, co mu můžu provést, sem s ní.“

„Kdyby tu nebyl, myslím dědu, přinesl byste ty listiny taky?“ zeptala se potichu. Chápal, co se jí honí hlavou.

„Ano. Myslím, že ano. Nejspíš ne právě dnes, ale jednou určitě.“

„Co se tím změní?“ kývla hlavou směrem k listinám.

„Nic a všechno. Je to dost složité. Pokud pomineme fakt, že nosíš rodový prsten, tím, že jsem na sebe vzal povinnosti opatrovníka, souhlasil jsem, že tě budu do tvých dvaceti pěti let vychovávat a materiálně zabezpečovat. Do té doby mám nad tebou veškerá rodičovská práva, ale jen do té doby. Čistě, ale jen čistě teoreticky, bych ti den po tvých dvacátých pátých narozeninách mohl dát kufr s věcmi a říct nashledanou. Je to dáno tím, že institut opatrovníka byl zaveden jako ekvivalent výchovy v dětských domovech a tam děti starší dvaceti pěti let být nemohou. A jako moje schovanka po mě ze zákona nedědíš. Pokud budeš souhlasit s adopcí, já a Mia nad tebou budeme mít plná rodičovská práva napořád, stejně jako budeme mít napořád povinnost ti poskytnout materiální zabezpečení, pokud to budeš potřebovat, stejně jako ty bys byla povinná poskytnout toto zabezpečení nám, pokud bychom ho někdy potřebovali. Pouze právo spolurozhodovat o manželství a vzdělání skončí dříve, a to dosažením věku třiceti let. Naše dohoda na toto téma samozřejmě bude platit dál. Krom toho budeš mým a Hermioniným zákonným dědicem stejně, jako by jím bylo naše biologické dítě. A poslední, i když v současné situaci dost podstatná změna. Z hlediska příbuzenství nastane právní fikce, že jsi naše biologické dítě, se všemi důsledky z toho plynoucími. Nastanou z toho vyplývající překážky manželství, omezení možnosti tě vydědit a zříci se tě a tak dál a samozřejmě, z právního hlediska zanikne tvoje příbuzenství s Goodroyem. Úplně. Bude se na tebe hledět, jako bys s ním nikdy neměla nic společného. Což ovšem znamená, že po něm nikdy nebudeš ani dědit.“

„Takže by to pro mě byl úplně cizí člověk? Bez práva mluvit mi do života?“

„Ano. Nebude na tebe mít žádný nárok. Vůbec žádný.“

„A Hermiona?“

„Ví o tom. Už ty listiny dokonce podepsala,“ usmál se a přisunul pergameny blíž k ní, aby jí ukázal Hermionin úhledný podpis.

„Jste si tím jistý?“

„Ví o tom,“ odpověděl mírně netrpělivě.

„Ne. Myslím, jestli jste si jistý tím, že to chcete udělat? Já, chtěla bych mít rodinu. Strašně moc. Já…. Když jste mi nabídl to opatrovnictví, myslela jsem, že to bude spíš formální. Že jste mě sem vzal na Vánoce, bylo mnohem víc, než jsem čekala, a že jste se ke mně s Miou chovali, jako k součásti rodiny pro mě bylo spíš sci-fi, úplně nepředstavitelné. Líbí se mi, jak to dopadlo. Hrozně moc se mi to líbí a líbilo by se mi patřit sem úplně a natrvalo, ale chtěla bych, aby tyhle pocity byly vzájemné. Nevím, jestli mi rozumíte, ale takhle to prostě cítím.“

„Chceme tě s Hermionou jako trvalou součást rodiny a jestli jsi na to ještě nepřišla, jsi slepá a pitomá k tomu.  A ne, rozhodně to neděláme pod tíhou situace kolem Goodroye. Samo opatrovnictví v kombinaci s tím, že tě osmnáct let ignoroval, by bohatě stačilo na to, vytáhnout tě z čehokoli, do čeho by se tě mohl pokusit uvrtat.“

„Dobře,“ vzala z jeho kalamáře namočený brk. Na poslední chvíli zaváhala. Všiml si, jak trochu zčervenala.

„Ehm…. Jak jste mluvil o tom příbuzenství a překážkách manželství….?“ Nechala konec věty viset ve vzduchu.

„Pokud narážíš na Draca, sňatku s ním by to nebránilo,“ usmál se, když zrudla jako rajče. „Kmotrovství zakládá překážku sňatku pouze mezi kmotrem a kmotřencem a kmotrem a kmotřencovými potomky. Pro úplnost, pro tebe vznikne překážka svazku, ať už manželství nebo homosexuálního svazku vůči mně a Hermioně, našim dětem a jejich potomkům, vůči našim sourozencům a jejich potomkům. Takže Daniela nebo Devona by sis vzít nemohla. Ale pokud by se Ginny s Alexem rozvedla, s ní bys svazek uzavřít mohla.“

„Je to mezi kouzelníky tak běžné?“

„Prosím?“

„Myslím homosexuální manželství, že jste to zahrnul do vysvětlení.“

„Pro přesnost, říká se tomu svazek, i když to má stejné důsledky jako manželství. A čemu říkáš běžné? Pokud vím, a nejsem si jist, že přesně, protože o tuhle problematiku jsem se nikdy nijak zvlášť nezajímal, zhruba každé desáté manželství je svazkem. A pokud je mi známo, je to poněkud častější mezi muži. Jestli by tě to nějak víc zajímalo, můžeš se zeptat Kingsleyho.“

„Ministra kouzel?“

„Ano.“

„Myslíte, že o tom jako ministr bude něco vědět?“ zeptala se pochybovačně.

„Ne. Myslím, že o tom bude něco vědět, neboť jeho ministerská funkce je jediným důvodem proč se svým přítelem žije takříkajíc na dračí knížku a ne v oficiálním svazku.“

„A-h-a.“ Rozhodla se raději podepsat ty listiny, než ze sebe udělá ještě většího idiota.

„Výborně,“ vzal si je od ní.  „Nevím, jak daleko hodlá Goodroy zajít, ale i kdyby se k tobě nějak dostal a tlačil tě do manželství, tak mu neodporuj. Zbytečně bys ho dráždila.“

„To sice jo, ale nebyla bych vdaná.“

„To bys nebyla stejně. Kdybys s ním měla co do činění, nedráždi ho. S tímhle, potěžkal v ruce litiny, tě vysekám úplně z čehokoli, co čeho by tě mohl uvrtat, jasné?“

„Ano, pane.“

„Neříkám, abys mi hned říkala tati, ale alespoň Severusi by nebylo od věci.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami

Menu