Kapitola 32 – Sebevědomí

 

Vzala si ze skříňky učebnici lektvarů. Další hodinu měli hned v pondělí ráno a ona se na ni bude muset během víkendu připravit. Všimla si, že Helena s Amandou, samozvanou královnou ročníku, a Tomem s Henrym, kapitánem školního famfrpálového týmu, stojí u okna a živě komentují někoho venku.

„Vidíš ten límec? To je určitě pravý norek. A ty vlasy. V životě jsem neviděla kluka, který by kompletně oblečený vypadal víc sexy než on,“ teatrálně vzdychala Amanda. Kluci se po sobě jen vševědoucně podívali. Amandiny výlevy už tu všichni znali.

„Určitě je to střelec, nebo brankář. Na chytače je moc velkej a na odrážeče zase moc hubenej.“

„Ne. Na hráče famfrpálu nevypadá. Možná závodní letec. Ale je moc fajnovej, ten by se ti v šest ráno v dešti za camrálem nehonil,“ vyjádřil se Tom k neznámému na ulici i k Henryho tréninkovým metodám.

„Zajímalo by mě, jestli nosí košili jen tak, nebo přes tričko,“ zasnila se Amanda. Lara zaklapla svou skříňku. Byla ráda, že už odchází a nemusí poslouchat další Amandiny výlevy.

„Jdeme ven. Kluka jako on si nesmím nechat ujít,“ zavelela Amanda. Helena ji okamžitě následovala s výrazem nelíčeného obdivu. Henry si jen povzdechl. Bylo veřejným tajemstvím, že by měl o Amandu zájem. Tom ho přátelsky poplácal po rameni. Neodolala a koukla se z oka, aby zjistila, kdo je předmětem takového zájmu.  Překvapeně zamrkala. Jistě. Jak jen mohla zapomenout.

 

„Ahoj,“ objala ho a dala mu pusu na tvář.

„Jak bylo ve škole?“

„Měli jsme tři hodiny kouzelných formulí, dvě hodiny teorie zaklínadel a dvě lektvarů, takže to bylo celkem náročné,“ povzdechla si a svezla se vedle něj a pohovku.

„Chudinko,“ politoval ji neupřímně.

„A jak to, že ty jsi pořád doma? Neměl bys chodit do práce nebo tak něco?“ rýpla si.

„Ale já chodím. Zrovna včera jsem byl v Bradavicích na inspekci na hodině létání. Hoochové by už měl někdo naznačit, že rozhodně není žádná sexbomba. Její tričko jí bylo tak o čtyři čísla menší.“

„Neříkej, že ti to vadilo.“

„Jo, celkem jo. Rád bych okukoval vnady někoho z mé generace,“ ohradil se. „A co se práce týče, myslel jsem, že tam bys mohla jít se mnou?“

„A to kam?“

„Nech se překvapit. Pokud vím, zítra ti končí škola ve dvě, tak tam na mě počkej.“

„Tak fajn.“

 

„Neboj, Henry, tenhle ti ji rozhodně nepřebere,“ obrátila se na spolužáka.

„A jak to můžeš vědět. Copak jsi ji neviděla? Málem tu z něj tekla,“ odfrkl si Henry.

„Ona z něj možná jo, ale pochybuju, že i on z ní.“

„Ale bude. Byl by blbej, kdyby nebyl.“

„Tak se dívej,“ vyzvala ho a zamířila ke dveřím.

 

Opíral se o zábradlí a pohledem hypnotizoval vchod do budovy Londýnského učení vysoké magie. Bylo už skoro čtvrt na tři. Ne, že by někam spěchal. Ale minimálně každá třetí holka, co z těch dveří vylezla, ho svlékala pohledem. Jako by to neříkal. Zrovna k němu mířila platinová blondýna, kolem které se vznášel téměř hmatatelný oblak nejnovějšího parfému značky Chanell. Kroutila zadkem, co jí jen snad patnácti centimetrové jehlové podpatky dovolovaly a kdyby neměla tak těsně obepnutou minisukni, která vypadala, že musí každou chvilku prasknout, tak by nejspíš běžela. Pocítil silné nutkání vzít nohy na ramena. Naštěstí sotva minutu po téhle rádoby neodolatelné krásce ze školy vyšla i Lara. Odlepil se od zábradlí, elegantním obloukem se vyhnul platinové blondýnce a zamířil přímo k Laře.

„Rád tě vidím,“ stihl říct, než se k němu k jeho překvapení přivinula a přede všemi ho políbila na rty. Neprotestoval. Objal ji kolem pasu a přitiskl si ji k sobě.

„Tohle bych si nechal líbit častěji,“ zašeptal jí do ucha, než od ní odstoupil. Upravila si pomačkaný límec. Všimla si, že ani ne dva metry od ní stojí Henry a dívá se na to málem s pusou dokořán.

„Henry? Můžu ti představit svého přítele?“

„Jo jasně,“ přišel k nim.

„Draco, tohle je Henry Northbert, kapitán famfrpálového týmu naší fakulty. Henry, Tohle je Draco Malfoy, můj přítel a bývalý chytač Zmijozelského famrpálového týmu,“ představila je.

„Tipoval jsem tě na střelce,“ poznamenal Henry, když si s Dracem potřás rukou.

„Jo, trochu jsem v posledním ročníku povyrostl,“ objasnil to Draco. „Omluvíš nás? Máme s Larou na odpoledne nějaké plány a už máme trochu zpoždění.“

„Jo jasně. Těšilo mě.“

Draco objal Laru kolem ramen a směroval ji pryč. „Co to mělo být?“ zeptal se, když byli z doslechu.

„Amanda potřebovala trochu srazit sebevědomí. Zlobíš se?“

„Trochu, ale můžeš to odčinit tím, že mě budeš takhle líbat častěji,“ mrkl na ni. „Ale teď pojď blíž, ať tě můžu obejmout a přemístit.“

„Kam to vlastně jdeme?“ zeptala se, když je přemístil na kraj polomudlovské vesnice.

„Pracovat,“ odpověděl prostě. „Realitní kancelář, se kterou externě spolupracuji, dostala do prodeje letní sídlo jedné velmi zámožné kouzelnické rodiny. Je třeba ho prohlédnout, provést nezbytné úpravy a pak provádět případné zájemce,“ vysvětlil stručně.

„Proč to vlastně děláš? Pro peníze?“

„Ne,“ rozesmál se. „Upřímně se přiznám, že fakt, že byl otec bastard, mě nepřinutil odmítnout dědictví. Jak se říká, peníze nesmrdí. Ale Ministerstvo je spokojenější, když vidí, že občas dělám i něco smysluplného. Je daňově výhodnější být zaměstnán, než být rentiérem, a v neposlední řadě mi to umožňuje se celkem pravidelně se stýkat s horními deseti tisíci kouzelnického světa a nejen toho britského. Navíc, je nesporný fakt, že aristokratické sídlo prodá lépe aristokrat, než někdo, kdo se v něm cítí nepatřičně a dojem, který dům vyvolává, zkazí obnošený oblekem a strništěm na bradě.“

„Baví tě to?“

„Jo, většino ano, ale občas narazím na klienty, kteří sami nevědí, co chtějí a to je pak těžké, když tři koupelny jsou málo, čtyři zase moc, v jižním křídle je moc světla, v severním zase málo. A poslat k čertu je nemůžeš,“ otevřel tepanou bránu ve vysokém, perfektně zastřiženém, živém plotě. V duchu si poznamenal, že je třeba vyměnit kliku. Tahle vypadala ošoupaně.

„A co přesně tu budeme dělat?“ zeptala se a rozhlédla se po zahradě s pěstěným trávníkem a do dokonalých kuliček zastřiženými keři.

„Projdeme všechny místnosti a zahradu, zkontrolujeme, co je potřeba kde opravit, upravit, nebo předělat, abychom to předali kanceláři, která zajistí potřebné úpravy.“

„Toť vše?“

„Pro dnešek. Já pak budu muset dohlédnut na řemeslníky a zahradníka a nakonec tu provádět potenciální zájemce.“

Vešli velkými dvoukřídlými dveřmi do vstupní haly. „Asi jim netěsní odpady,“ ukázala na fleky odloupnuté malby na stropě a jedné ze stěn.“ Draco vyndal z tašky pergamen a jedovatě zelený brk.

„Zapiš!“ nařídil brku. „Za prvé, vyměnit kliku na bráně, za druhé, zkontrolovat těsnost odpadů, za třetí vymalovat vstupní halu,“ nadiktoval a brk to poslušně zapsal.

„Tohle je paráda,“ ozvala se z vedlejší místnosti. Byl to něco mezi přijímacím salónem a knihovnou. Jedné ze stěn vévodil obrovský krb, ve kterém si člověk mohl pohodlně stoupnout a ještě měl nad hlavou spoustu volného prostoru. „Jen tu chybí zrcadlo. Nějaké velké a ve zdobeném rámu nad krb, aby schovalo ten komín.  Nebo alespoň nějaký obraz.“  Nadiktoval to brku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami

Menu