Pomoc od (ne)přítele

Betaread: Jituš a Denice

AN: Tohle sice není tak úplně typické Ráno poté, ale TO tam je, a následující ráno taky, tak snad se nic nestane, když to zařadím mezi povídky z cyklu Ráno poté.

AN2: Povídka je nevhodná pro mladší 18 let! Obsahuje popis mučení a vynuceného sexu!

Tohle nebylo dobré. Tohle vůbec nebylo dobré, prolétlo jí hlavou, když za ní zapadly masivní dřevěné dveře pobité železem, a ona se ocitla sama v zatuchlé chladné vlhké a hlavně odporně páchnoucí kobce někde hluboko pod Voldemortovým sídelním hradem. Navíc nikdo na Ministerstvu ani nikdo z Řádu nevěděl, kde je a bude trvat několik dní, než ji vůbec začnou postrádat, což je stejně jedno, protože ať už podnikli sebešílenější akce, jít pro ni sem by byla holá sebevražda. Nezbývalo jí, než doufat, že se neprozradí. Že nikdo z těch vraždících šílenců v kápích nezjistí, kdo ve skutečnosti je, a prostě si na ní potrénují cruciatus a pak ji zabijí. Snad nikoho nenapadne ztrácet čas používáním nitrozpytu na neschopnou čarodějku, co byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě.

Přešla k zadní zdi. Myslela si, že si sedne někam do kouta a bude čekat. Nějak ji nenapadalo, co jiného by mohla dělat. Ale když po prvním kroku slyšela, jak jí pod nohama čvachtá voda – odmítala si připustit, že by to mohlo být něco jiného – věděla, že bude stát, dokud únavou nepadne. Mokré šaty v téhle zimě byly to úplně poslední, co potřebovala. Vzápětí si uvědomila, že je dost naivní, když si myslí, že bude žít dost dlouho na to, aby mělo cenu znepokojovat se hrozícím zápalem plic nebo zánětem močového měchýře.

Zjevně byla stále příliš optimistická, problesklo jí hlavou, když se o pouhých pár hodin později dveře otevřely a dva páry netečných rukou ji vyvlekly ven.

 

*   *   *

 

Procházel ztemnělou chodbou a vnitřně se připravoval na to, co ho dnes večer čeká. Tahle „neformální“ setkání nenáviděl ještě o kousek víc, než jejich trestné výpravy. Tam většinou nebyl čas na nějaké extra dlouhé hraní si. Jeden dva cruciaty a pak to skončit. Sice ho mírně, ne-li dost, znepokojovala vzrůstající obliba Zložáru jako smrtící kletby, ale pořád bylo nejspíš o něco lepší během pár minut uhořet, než trpět dlouhé hodiny pod nejrůznějšími kletbami, a čekat, až to konečně někdo přežene.

Před masivními dveřmi z věkem zčernalého dřeva se na pár vteřin zastavil. Nejraději by se otočil na patě a vrátil do svých komnat, ale když Voldemort žil v domnění, že když svým věrným poskytne občas trochu zábavy, pozvedne tím morálku, nešlo dost dobře říct děkuji, nechci. Nasadil v rámci možností přátelský výraz a vstoupil.

„Ne,“ zasténal v duchu, když si všiml, že zajatci, kteří měli dnes sloužit jako zábava, jsou výhradně ženy.  Výborně, takže to bude nejdřív večer plný znásilňování, a mučení přijde na řadu až pak. Skvělé. Nic horšího ho už snad potkat nemohlo. Naštěstí ty holky vypadaly alespoň dospěle. Když se tohle konalo minule, nemohlo jedné z nich být víc než dvanáct. Měl co dělat, aby se pozvracel až v soukromí svých komnat. Bylo zajímavé, že pedofilie jejich pánovi zjevně nevadila, zatímco jakýkoli náznak homosexuality trestal smrtí. No, kdo říká, že temní čarodějové nemůžou být homofobní. Nikdo.

Doufal, že nejásal předčasně, když dvojice služebně mladších Smrtijedů přivlekla postranním vchodem další ženu. Hned u dveří z ní servala většinu oblečení a připoutala ji na řetěz k těm ostatním. Chudák holka z toho byla tak vedle, že se ani nestačila moc bránit a nakonec zakopla o vlastní nohy.

Popošel k baru a nalil si dvojitou sklenku whisky. Pevně doufal, že pochyby o jeho sexuální orientaci (když znásilnění nepovažuje za skvělou zábavu, tak samozřejmě musí být teplý, že) dnes nepřijdou na přetřes a on zůstane ušetřen aktivní účasti.

Když Smrtijedi přivlekli další ženu a při odchodu za sebou zavřeli dveře, trochu si oddechl. Definitivně žádné dítě. To bude McNair asi dost zklamaný, i když, jak tak na ně koukal, tak ta drobná hnědovláska bude i tak jeho typ. Už teď ji litoval. Někoho mu připomínala, ačkoli si byl jist, že tuhle ženu nikdy v životě neviděl.

 

*   *   *

 

Tak tohle je sakra špatné! problesklo jí hlavou, když skončila polonahá přivázaná na řetězu v místnosti plné Smrtijedů. Nebo aby byla přesná, v místnosti plné Smrtijedů mužského pohlaví. Soudě podle ustrašených pohledů a sem tam i nějakých těch vzlyků ze strany jejích „kolegyň“ nebyla jediná, kdo si moc dobře uvědomoval, co bude následovat. Jestli se z tohohle nějakým zázrakem dostane živá, první, co udělá, bude, že zajde za Snapem a klidně na kolenou bude škemrat o tu pohotovostní kapsli jedu, kterou ani ne před půl rokem dotčeně odmítla s tím, že není zbabělec.

Donutila se pohledem přejet místnost. Zdrhnout odsud nebylo jak. Neviděla na celou místnost, ale bylo tu minimálně patnáct Smrtijedů, a rozhodně to nebyla žádná pubertální ucha. Byla si jistá, že každý z nich, Malfoyem seniorem počínaje a starým McNairem konče, by ji usmažil dřív, než by se dostala na půl cesty ke dveřím. Když už má podle všeho umřít, taky se to mohlo obejít bez hromadného znásilnění. Tam nahoře si na ni zjevně někdo zasedl. A musel na ni mít pěknou pifku. Ani ne deset metrů od ní se o barový pult ležérně opíral Snape a dost podrobně si je prohlížel. Napadlo ji, jestli o tomhle Brumbál ví. Nutno Snapeovi přiznat ke cti, že se netvářil bůhvíjak nadšeně a ani skoro neslintal, jako někteří jeho kolegové. Ne, že by jí to k něčemu bylo. Silně pochybovala, že by jí měl jak pomoct, i kdyby chtěl.

 

*   *   *

 

Nepřišel na to, koho mu tak připomíná. Raději odvrátil pohled.  Jeho kolegové už stejně jako on zaregistrovali, že pánův trůn tu není. Jasný signál, že svou účast nepovažuje za nutnou. Tudíž nebylo na co čekat. Několik Smrtijedů vykročilo směrem k dívkám.

„Nepřipojíš se, dokud nejsou použité?“ ozvalo se vedle něj úlisně.

„Za ty roky už jsi mohl pochopit, že v tomhle se zrovna nevyžívám,“ odfrkl si nad Malfoyovou nevšímavostí.

„Šmejdky jsou pod tvou úroveň? No, haranta bych od nich nechtěl, ale pro pobavení dobré dost.“

„Preferuji spíš spolupracující partnerky,“ poznamenal a nalil si dalšího panáka.

„Se správnou motivací spolupracuje každá a ráda,“ významně si poklepal na pouzdro s hůlkou.

Vnitřně se otřásl při vzpomínce na jeho motivaci. Jo, spolupracovala. I když skutečnost, že pár minut potom, co s ní skončil, umřela na vnitřní krvácení, považoval za malinko kontraproduktivní.

V jednom výklenku kousek od nich už se zábava rozjela naplno.

„Měl bys to taky zkusit,“ kývl směrem k nim Lucius hlavou.

Měl co dělat, aby na něj nevytřeštil oči. Co bylo proboha erotického na tom, šukat ženskou, na kterou další chlap právě používal cruciatus a honil si přitom ptáka. Jeho koule se už při tom pohledu pokoušely vtlačit zpátky do těla a předstírat, že nikdy neexistovaly.

„Parádně přitom svíraj kundu. Lepší než šukat pannu,“ poskytl mu nevyžádané vysvětlení Lucius. „Jdu se přidat, než bude moc použitá,“ informoval ho. „Měl by sis pospíšit, už jich moc nezbývá,“ kývl hlavou směrem k poloprázdným řetězům a odkvačil.

Nalil si dalšího panáka. S trochou štěstí se opije dřív, než to začne být opravdu zlé. Letmo pohlédl na zbývající dívky, které vesměs brečely a marně se pokoušely splynout se zdí za nimi. Drobná hnědovláska zatím žádného ctitele neměla.  Ne, že by na ni dřív nebo později nedošlo.

Znovu se natáhl po flašce. Některá z dívek zařvala tak, že leknutím nadskočil a lahev mu málem proklouzla mezi prsty.

„A kurva,“ ujelo mu, když si konečně uvědomil, koho mu ta holka připomíná. Podíval se na ní v naději, že se plete. Byla naprosto mimo z toho, co se dělo kolem, tak jeho pohled ani nezaznamenala. Nebyl si stoprocentně jistý, ale bylo dost pravděpodobné, že je to ona. Jestli to nějakým zázrakem přežije, tak ji vlastnoručně uškrtí. Husa jedna blbá. Kam pro Merlinovy spodky lezla, že ji zdrapli? Určitě to nebyla žádná oficiální akce. To by mu odpoledne řekli, že je nezvěstná.

„Kurva, kurva, kurva,“ zanadával polohlasem, když si všiml, že McNair přestal věnovat pozornost svému ginu a zamířil k volným děvčatům. Musel se rozhodnout a rychle.

„Uškrcení je moc milosrdné,“ zamrmlal. Kopl do sebe panáka a vyrazil pro hnědovlásku. Stihl to jen tak tak. Chudák, nebyla McNairovým zájmem nijak zvlášť nadšená a plazila se od něj, co jí to řetěz dovoloval. Ne že by se zatvářila nadšeněji, když ji popadl za paži on a vytáhl ji na nohy.

„Na tebe je moc stará,“ pronesl směrem ke katovi.

„Star…“ pokusila se něco říct, ale umlčel jí pádnou fackou, až opět skončila na zemi.

McNair cosi zavrčel, ale stačil jediný jeho pohled, aby zmlkl a natáhl se po jiné dívce. Měl vyšší postavení než on a kdyby usoudil, že k němu starý kat není dostatečně uctivý, mohl po něm mrsknout pár cruciatů a nikdo by neřekl ani popel.

Merlin s tebou, ať to máš rychle za sebou, popřál v duchu hodně štěstí nešťastnici, která ho schytala namísto hnědovlásky.  Uškrcení je stoprocentně moc rychlé a bezbolestné. Mávnutím hůlky zbavil hnědovlásku řetězu. Nechal jí jen pouta, která jí k sobě vázala zápěstí. Odvlekl ji do jednoho z dosud prázdných výklenků a zatáhl za nimi závěs. Soukromí nic moc, ale nic lepšího zrovna k mání nebylo. Přemýšlel, co si s ní má sakra počít. Sex bylo to poslední, na co měl zrovna pomyšlení, ale když už si ji jednou vzal, couvnout nemohl. Mávnutím hůlky ji zbavil zbytku oblečení. Vyjekla a pokusila se zakrýt rukama, ale pouta jí to zrovna neusnadňovala. Aspoň figuru měla celkem pěknou. Použil pár základních hygienických kouzel. Neodvážila se ani muknout. Rudý otisk jeho dlaně na její tváři jí byl zjevně dostatečnou výstrahou, tak ho alespoň zaživa svlíkala z kůže pohledem.

„Buď hodná, a možná se dožiješ zítřka,“ poznamenal a svlékl si hábit.

„Cruciatus to spraví,“ ozvalo se od závěsu pobaveně. Do třetice kurva. Lucius se už zjevně pobavil, tak mu přišel pít krev. Teď už vůbec nebylo cesty zpět.

„To už vám zařvala?“ zeptal se pohrdlivě.

„Omdlela. Když už neřvou, není to ono,“ posteskl si. „Zato s touhle by ještě mohla být zábava,“ přejel dívku vilným pohledem.

„Najdi si vlastní,“ odsekl. Popadl ji za ruku a přitáhl jí k sobě. Sedl si na kraj nepříliš pohodlně vypadající postele a jí přinutil kleknout si mu mezi nohy.

„Zkus něco a stáhnu tě z kůže,“ slíbil jí.

Na pár vteřin na něj nevěřícně zírala. Pak zařvala bolestí a pod náporem cruciatu zhroutila se v křečích na podlahu. Vztekle se podíval na Malfoye. Ten měl alespoň tolik slušnosti, že kletbu ukončil a sklonil hůlku.

„Vypadala, že potřebuje trochu motivace,“ pokrčil rameny.

Dívka se zatím namáhavě sesbírala z podlahy. Zjevně jí ta pobídka pomohla urovnat si momentální priority. Roztřesenýma rukama mu rozepla kalhoty a poklopec a vysvobodila jeho zatím ochablý penis.

„Nějak nejsi ve formě,“ ušklíbl se Lucius.

„Slepá závist,“ rýpl si a lehkým kopnutím dívku pobídl, aby se konečně rozhoupala k akci. Pokud možno dřív, než ji Lucius počastuje další kletbou.

Neochotně ho vzala do úst. Netvářila se nijak nadšeně, ale rozhodně v tom měla praxi.

„Zapoj i ruce a jazyk,“ nařídil jí. Nelíbilo se mu, že tu nutí k sexu holku, kterou ani nezná a navíc přitom dělá divadlo Malfoyovi, ale jeho tělo na to mělo trochu jiný názor. Jeho mozek pomalu ale jistě předával otěže jinému orgánu.

Přesně jak čekal, Malfoy vypadl hned, jak se mu postavil. Někdo měl holt peníze a někdo slušnou výbavu od matky přírody. Cestou ovšem nezapomněl roztáhnout závěs u výklenku, takže na ně bylo vidět prakticky z celé místnosti. Závist je fakt otravná vlastnost. Naštěstí většina přítomných měla jiné starosti než očumovat, tak se rozhodl to neřešit.

Vpletl jí ruku do vlasů a naznačil, že má ubrat na tempu. Potřeboval ji zaměstnat na dost dlouho, aby se ostatní stihli unavit. Čert ji vem, zjevně jí tohle moc nedocházelo. Podle všeho usoudila, že ji můžou potkat i horší věci a snažila se. Sice to nebyl ten nejlepší orální sex, jaký kdy měl, ale rozhodně by se dostal do top ten. Jestli nechtěl skončit moc brzo a poslat ji dál, musel ji zastavit. Odtrhl ji od sebe málem na poslední chvíli.

„Lehnout!“ ukázal na postel. „Na záda,“ dodal a plácl ji po zadku. „Připrav si ji,“ nařídil. Nevěřícně na něj zírala. V duchu zaúpěl.

„Masturbuj, hoň si ji, lešti si knoflík….“

„Chápu,“ zablekotala zrudlá studem. Její ruce neochotně sklouzly dolů do klína.

„Nevidím,“ poznamenal chladně.

Zrudla snad ještě o odstín víc a s pohledem upřeným kamsi za jeho rameno neochotně o kousek roztáhla nohy.

„Chm,“ ozvalo se za ním pohrdlivé ušklíbnutí. Jen podle toho zvuku nedokázal určit, kdo jim přišel dělat křoví. Nezbylo mu nic jiného, než ji popadnou za kotníky a nohy jí roztáhnout podle svých představ.

„Snaž se. Nechci se odřít,“ povzbudil ji.  Zděšeně se na něj podívala. Zjevně doufala, že klasickému sexu se vyhne. Bez publika by to šlo, ale ne, když na ně nepokrytě čuměla tak třetina přítomných.

„Na všechny čtyři,“ zavelel, když měl za to, že se čumilové dostatečně pobavili. Rychle ho poslechla. Zjevně se jí ulevilo, že se na nikoho z nich už nemusí dívat. Pár čumilů odpadlo. Tohle už tak zajímavé nebylo.

Vklouzl rukou mezi její stehna. Byla suchá jak Sahara. Rychlé lubrikační kouzlo to napravilo.

„Škoda kouzla,“ okomentoval to někdo.

V rámci možností opatrně do ní vstoupil. Nevydala ani hlásku, tak ji to snad nebolelo. Byla trochu těsná, ale to se poddá. Uchopil ji za boky a začal přirážet. Překvapilo ho, když mu začala vycházet vstříc. Snažila se ho přimět k rychlejšímu tempu. Asi to chtěla mít rychle za sebou. No, bude to muset chvíli vydržet. Dost přítomných bylo pořád ještě v kondici. Schválně si ji bral pomalu, aby vydržel co nejdéle.

Tiše zakňučela. Jí se to snad líbilo?! Trochu změnila polohu, aby ho přiměla upravit úhel, pod kterým přirážel. Viděl, že se kouše do rtu, aby zůstala z ticha.

Parta čumilů se rozhodla raději realizovat na jedné z dívek, která vypadala ještě celkem netknutě. Většina přítomných byla buď opilá, nebo se činila, takže byla vhodná chvíle to skončit. Přidal na tempu. Byl moc vzrušený na to, aby dokázal jen tak přestat.

„Do hajzlu,“ zaklel, když se její tělo začalo kolem něj svírat a on vyvrcholil. Ovšem neměl žádnou příležitost si to vychutnat. Že se právě udělala, bylo sice zvláštní, ale mnohem větší starosti mu dělalo, že její vlasy začaly hrát všemi barvami, teda hlavně nejrůznějšími odstíny růžové. Rychle na ní nalehl a vlastním tělem ji co možná nejlépe skryl před pohledy ostatních. Aspoň už měl jistotu, že se nespletl.

Počkal, dokud se její vlasy neustálily na hnědé. Vstal a upravil si kalhoty. V duchu se rychle pomodlil, aby je oba nevyzradil a pak se natáhl pro hůlku. Zelený záblesk pročísl vzduch, ale skoro nikdo mu nevěnoval pozornost.

 

*   *   *

 

„Sakra,“ zamumlala, když se pohnula a její hlava málem explodovala.

„Asi mi neřekneš, proč sis vzala týden volna na to, aby ses s cizím obličejem opíjela do bezvědomí v pochybné putyce,“ ozval se kousek od ní Remusův unavený hlas. Taky jí do ruky vrazil lektvar proti kocovině. Vzhledem k tomu, že fungoval i jako celkem účinné analgetikum, co se bolestí hlavy týče, vděčně si ho od něj vzala.

„Jak jsem se….“

„Snape,“Merline ne, zaskučela v duchu „tě přinesl přehozenou přes rameno jak pytel brambor asi ve čtyři ráno,“ informoval ji. „Vypadal dost nasupeně,“ doplnil. „Dej se trochu do kupy, za půl hodiny je porada,“ připomněl jí ještě a odešel.

Vyhrabala se z postele a doklopýtala do koupelny.

„Áaaaaaaaa,“ vyjekla, když se uviděla v zrcadle. Dlouhé hnědé vlasy měla zacuchané tak, že by mohla v soutěži o největší rozcuch z fleku porazit i Bellatrix. Kruhy pod očima způsobily, že vypadala, že je tak tři dny po smrti. Modřina na tváři její mrtvolný vzhled jen umocňovala. No, rozhodně vypadala skoro tak mizerně, jak mizerně se cítila.

Dala si rychlou sprchu, nasadila svůj vlastní obličej a vlasy, a ačkoli už měla zpoždění, skoro čtvrt hodiny si čistila zuby. Nejraději by touhle činností strávila zbytek života, jen aby nemusela jít dolů a čelit Snapeovi.  Docela živě si dovedla představit, co si o ní po včerejšku musí myslet. Blbá neschopná husa, která je navíc ještě nestydatá exhibicionistka, když se udělá, zatímco na ně čumí Merlin ví kolik lidí. Zajímalo by jí, jestli se zvládne Snapeovi podívat do očí dřív, než na smrtelné posteli. Příštích deset let by se v jeho blízkosti měla plížit kanály, než se na to trochu zapomene. Doufala, že alespoň dneska by tu nemusel být. Nějak nevěděla, jak se k němu chovat.

Dneska zjevně neměla svůj den. Vklouzla do kuchyně. Porada už byla v plném proudu. Chtěla se kolem zdi proplížit někam dál od dveří. Samozřejmě že při tom narazila do Snapea. Ta její neohrabanost ji jednou bude stát krk. Nejraději by se na místě otočila a zdrhla. Ocelový stisk na předloktí, jí v tom zabránil. Raději, než dělat scény, se vedle něj poslušně opřela o zeď a, když nic jiného, snažila se alespoň vypadat, jako že poslouchá ten Moodyho monolog. Porada trvala ještě skoro hodinu, a ruku na srdce, neměla nejmenší tušení, co se na ní vlastně řešilo. Bude se pak muset nějak nenápadně pozeptat Remuse, aby zase nebyla za úplnou blbku.

Porada skončila. Chtěla se vytratit mezi prvními, ale to by tu Snapeovi musela nechat svou levačku. Remus odcházel mezi posledními a věnoval jí soucitný pohled. Sám měl s výchovnými proslovy od Snapea osobní zkušenost.

„Pochlubila ses?“ sykl naštvaně, když za vlkem konečně zapadly dveře a oni zůstali sami.

Zděšeně zakroutila hlavou. „Co jsi jim vlastně řek?“

„Měl jsem a pořád mám sto chutí říct jim pravdu!“ zařval tlumeně. „Ženská pitomá, snad ani tykev není tak blbá, aby v dnešní době trajdala někde venku bez hůlky! Si z tebe utahovali, že tě stačilo klepnout po hlavě jak mudlu!“

„Zapomněla jsem,“ špitla.

„ZAPOMNĚLA!?“ zařval, až leknutím nadskočila. „Ty náno pitomá, touhle dobou jsi pravděpodobně jediná, kdo z těch holek ještě žije! Jestli se pokoušíš spáchat sebevraždu, tak si hoď někde stranou mašli a mě z toho vynech!“

„Mrzí mě to. Ano. Vážně mě to mrzí,“ popotáhla. „Jestli jsem ti tak odporná, nemusel jsi to dělat. Nevěděla jsem, že jsi mě poznal. Nikdo by ti nevyčetl, kdybys mě v tom nechal,“ skoro brečela.

„Přestaň řvát. Na to bylo dost času včera,“ zavrčel. „Jestli máš nějaké masochistické sklony, najdi si někoho, kdo má všech pět pohromadě, ať tě občas ztříská a mě laskavě vynech! Ta setkání jsou dost zlá i bez toho, aby tam byl někdo, koho znám!“

„Kdys mě….“

„Poznal? Když ti při orgasmu začaly morfovat vlasy.“

Nahlas zaskučela. Asi bylo vážně naivní doufat, že si toho nevšiml.

„Ale…..“ uvědomila si, co právě řekl. „Tak proč jsi…..“

„Měl jsem jisté podezření,“ připustil neochotně. „A upřímně, nejít si pro tebe zrovna McNair, nejsem si tak úplně jistý, jestli bych zasáhl,“ přiznal na rovinu.

„Ta holka, co si ji…..“

„Zemřela jako první, a dost ošklivě.“

„Asi bych ti měla poděkovat,“ pípla nejistě.

„Měla bys mi být vděčná do konce života,“ zavrčel. „Nemáš ani nejmenší tušení, jak moc setkání tohohle typu nenávidím. Zrovna včera tam Voldemort nebyl, tak jsem se mohl někde stranou opít do bezvědomí a mít klid, ale ne, museli tam přitáhnout tebe.“

„Já to neudělala schválně,“ bránila se.

„To doufám!“ zavrčel. „Je ti něco?“ zeptal se nejistě. Byl si jistý, že jí včera nijak neublížil. Teda fyzicky neublížil, ale zeptat se musel.

„Kromě toho, že takhle trapně jsem se snad ještě nikdy necítila? Ne. Jak jsi mě…“

„Verbální špatně zamířená avada a neverbální dobře zamířené stázové kouzlo.“

„A jen tak sis odnesl mrtvolu?“

„Ne, počkal jsem, až uklidí a………..“

„Nechci to vědět,“ zarazila ho dřív, než stihl říct něco, z čeho by nejspíš měla akorát tak noční můry.

„Dobře děláš,“ ušklíbl se. Jestli bylo ještě něco horšího, než mít sex za asistence několika čumilů, tak vyhrabávat ji z hromady mrtvol. Ještě štěstí, že existovala čistící kouzla a on z ní obsah něčí dutiny břišní nemusel smývat ručně. To by ji tam snad radši nechal.

„Díky. Vážně díky. Máš to u mě.“

„To rozhodně mám,“ dal jí za pravdu a ji při tom zlověstném tónu zamrazilo.

Zašátral v kapse a na stůl před ní položil kapsli s jedem a lahvičku s antikoncepčním lektvarem.

„Tys nepoužil….?“

„Ne. Nepředpokládá se, že bys žila tak dlouho, aby mělo cenu se zdržovat nějakým kouzlem proti početí.“

„Dík,“ vzala si lektvar a na ex ho do sebe kopla. „Bude určitě fungovat i takhle dodatečně?“ zeptala se pro jistotu.

„Samozřejmě,“ ohradil se. „Nijak zvlášť netoužím předávat v téhle době své geny další generaci.“

„Spíš tě děsí představa, že by se smísily s mýma,“ rýpla si.

„Blbost, naivita a nemotornost většinou nejsou dědičné,“ ujistil ji mile, „ten zbytek zase tak děsivý není.“ Pak vzal kapsli s jedem. „Pokud jsi po včerejšku čistě náhodou nezměnila názor, tak tě ujišťuji, že pokud zjistím, že jsi někam vyrazila bez hůlky v ruce a tohohle v kapse, tak ušetřím Smrtijedům práci a vykuchám si tě sám. Jasné.“

„Klídek. Změnila,“ vzala si od něj kapsli.

„Výborně,“ otočil se na patě.

„Severusi? Ehm … Máš nějaké plány na zbytek dne?“

„Vlk už ti nestačí?“ rýpl si.

„Už pár měsíců spolu nejsme. Vlastně jsme spolu pořádně nebyli nikdy. Takže, když vztah obvykle postupuje od seznámení přes rande k sexu, myslela jsem, že bychom mohli dohnat to rande,“ doufala, že ji na místě naškrtí.

„Krok dva moc nepraktikuji.“

„No, myslím, že bych se možná spokojila jen s tím sexem,“ navrhla nevinně.

 

– Konec-