Blog

Kapitola šestnáctá

 

„Co se stalo?“ zeptala se polekaně. Když viděla, s jakým výrazem ve tváři se vrátil.

„Voldemort dostal Ginny a nejspíš i Mundunguse Fletchera,“ řekl ztěžka.

„Proboha!“ zašeptala. „Musíme jí pomoct.“

„Ano. Já vím, ale nevím jak,“ povzdechl si. Zavřel se v laboratoři. Při práci na lektvaru se vždy dokázal uklidnit a přemýšlet. K večeru, když dokončoval osmý lektvar, měl zhruba vymyšlený plán, jen si nebyl jist, jestli ta šílenost, kterou nazýval plánem, vyjde. Alexe, který dorazil zkontrolovat Hermionu ani nepozdravil. Jen ho požádal, aby tu přespal. A byl pryč. Dvě hodiny mu zabraly nezbytné přípravy. Smrtijedské pláště a masky se v obchodech prostě jen tak nekoupí. Kolem deváté se vrátil na Grimmauldovo náměstí.

„Našli jsme Dunga. Byl ošklivě zřízený. Poleží si několik týdnů u Svatého Munga, ale přežije,“ oznámil mu Pastorek.

„Vymyslel jsem, jak dostat ven Weasleyovou, ale budu potřebovat tvoji pomoc,“ informoval ho Snape na oplátku. Kingsley s Lupinem si vyměnili překvapené pohledy. Tohle bylo poprvé, co Severus Snape otevřeně přiznal, že potřebuje s něčím pomoct. Kingsley jen přikývl.

„Pomůžu vám já,“ ozval se Harry. Severus ho sjel pohledem.

„Obávám se, že tuhle akci plánuji přežít,“ sdělil mu suše. Pak hodil Kingsleymu černý balík, který měl v ruce. „Tohle budeš potřebovat.“ Kingsley v tom šokovaně rozeznal smrtijedský plášť a masku. Až teď si uvědomil, že Severus na sobě nemá svůj obvyklý hábit, ale plášť Smrtijeda. Pomalu mu začlo docházet, jak chce dostat Ginny ven. Bylo to tak šílené, že by to mohlo vyjít.

„Můžete mi alespoň říct, co máte v plánu?“ vyjel na Snapea podrážděně Harry.

„Ne,“ zněla strohá odpověď. „Půjdeme?“ obrátil se na Pastorka. Ten, v černém plášti a s maskou v ruce, nepříliš nadšeně přikývl. Severus ho uchopil za paži a oba přemístil.

 

Ten dům byl prostě obrovský. Zhmotnili se na okraji lesa, odkud se jim naskýtal pohled na rozlehlý ponurý starý dům v pusté zahradě, obehnané vysokým bytelným plotem. Dokonce i Kingsley cítil, jak z domu a pozemků doslova sálá magie.

„Na pozemky se nelze přemístit, zprávu jde poslat pouze po sově, kouzlem to není možné. Pozemky jsou chráněny proti nepovolenému vniknutí, jsou nezakreslitelné do mapy atd. Je to tu chráněno lépe, než Ministerstvo kouzel,“ zodpověděl Severus jeho nevyslovenou otázku, než vyrazil k malé brance v boční zdi. Na obou jejích stranách byl kamenný sloupek, na jehož vrcholku trůnila ohavná lebka se zelenýma očima a hadem místo jazyka. Severus jedné z nich ukázal Znamení zla a branka se nehlučně otevřela.

„Za žádných okolností si nesundávej masku. Mezi Smrtijedy není moc Afričanů,“ upozornil ještě Kingsleyho, než svižným krokem zamířil k budově. Kývnutím hlavy pozdravil Smrtijeda hlídkujícího na schodišti. Prošli halou a po schodech sestoupili do podzemí. Byly tu tři patra cel a kobek. Hlídkovalo tu jen několik mozkomorů, které bez problémů odehnali patronovým zaklínadlem. Kingsleyho patron v podobě lva se se Severusovým panterem perfektně doplňovali.

„Třetí dveře vlevo,“ promluvil Severus poprvé od vstupu do budovy. Sám zůstal u schodiště. Nechtěl, aby je tu někdo nečekaně překvapil. Kingsley na dveře použil několik kouzel, ale odemknout se mu je nepodařilo. Severus jen zakroutil hlavou. Pověsil do chodby silencio, aby je neprozradil případný hluk a vyrazil za Pastorkem. Odstrčil ho od dveří, které vzápětí vykopl.

Ginny ležela schoulená do klubíčka na kamenné podlaze. Na těle měla pár šrámů, ale nevypadala vážně zraněná. Když uviděla dva Smrtijedy, pokusila se stáhnout do kouta. Severus si stáhl masku.

„Klid. Přišli jsme vás odsud dostat pryč,“ řekl tiše a natáhl k ní ruku. Po krátkém zaváhání se jí chopila. Najednou se nekontrolovatelně rozvzlykala. „Ptali se…Řád… chtěli…. Řekla jsem….“ Severus zpozorněl.

„Zpomalte, Ginny. Zpomalte. Co jste řekla?“ zeptal se klidně.

„O Řádu, o náměstí. Voldemort…večer…útok…v deset….“ Vypravila ze sebe mezi vzlyky. Severus si s hrůzou uvědomil, že to je za čtvrt hodiny. Jako potvrzení jejích slov ho začalo pálit Znamení zla.

„Kingsley! Okamžitě je varuj. Já se postarám o ni. Pak musím za Voldemortem. Volá mě.“ Kingsley se okamžitě rozeběhl ke schodům. Severus vzal Ginny do náruče a rychle zamířil ven z budovy. Jakmile byl mimo pozemky, přemístil se domů, kde omdlelou Ginny vrazil do náručí překvapenému Alexovi a přemístil se za Voldemortem. Ihned schytal jeden cruciatus za pozdní příchod. Naštěstí se Pán zla těšil na útok a nemučil ho víc, než pár minut. Ale i tak toho měl Severus dost.

 

Vchodové i zadní dveře se současně rozlétly v záplavě rudého světla. Během pár vteřin byl dům plný Smrtijedů, kteří prohledávali pokoj po pokoji. Jediné co v domě našli, byly věci obyvatel, kteří evidentně odešli narychlo teprve před pár minutami. Voldemort byl zklamaný a své zklamání dal svým následovníkům patřičně najevo. Severusovi přibylo pár šrámů, jak s ním vzteklý Voldemort praštil o zeď a on prolétl skrz a zastavil se až o kuchyňský stůl, který se pod tím nárazem rozpadl. Ještě že příčka mezi pokojem a jídelnou byla jen ze dřeva. Být to cihlová zeď, byl by mrtvý. Když se naštvaný Voldemort vzdálil, Smrtijedi se začali pomalu rozcházet.

Severus zamířil do parčíku před domem, odkud se přemístil do Doupěte. Našel tam většinu Fénixova řádu.

„Co Ginny?“ sesypaly se na něj otázky ze všech stran.

„V bezpečí u Hermiony. Ne nevím, jak na tom je. Dům poničili. Jako úkryt už je nepoužitelný. Ne, neprozradil jsem ho já. Dozvěděli se o něm od slečny Weasleyové…“ připadal si jako u výslechu.

„To by stačilo,“ utnul další otázky Remus. „Na Grimmauldovo náměstí se vrátit nemůžeme. Musíme najít místo pro nové ústředí. Tady zůstat nemůžeme. Má někdo nějaké návrhy?“

Rozhostilo se naprosté ticho, které po pár minutách přerušil překvapivě Severus. Položil na stůl kus pergamenu s narychlo napsanou adresou.

„Tohle je dům na jižním předměstí Londýna. Je chráněn fideliovým zaklínadlem. Adresu znám jen já a můj bratr. Dům není v letaxové síti a Smrtijedi o jeho existenci nemají tušení.“ Výrazy ve tvářích přítomných byly víc než překvapené. Nejenže jim Severus pomáhal, ale menším šokem byla i zpráva, že má bratra.

„Jo. My se tam nastěhujem a on nás udá a ještě za to shrábne pochvalu od Voldíka,“ poznamenal jedovatě Harry.

„Pottere. Já vás nenutím se tam nastěhovat. Klidně se můžete vrátit k příbuzným, na Grimmauldovo náměstí, nebo zalézt někam pod most,“ upozornil ho Severus suše na další možnosti. Harry sklapl. Severus se měl k odchodu. Zastavila ho čísi ruka na rameni. Otočil se. Díval se do tváře Artura Weasleyho, který objímal kolem ramen svoji ženu.

„Díky,“ řekl Artur tiše. Severus přijal poděkování kývnutím hlavy. Nebyl zvyklý, aby mu lidé děkovali.

„Můžeme za ní?“ zeptala se Molly nesměle.

„Jistě,“ odpověděl a nabídl jí rámě. Pak je všechny tři přemístil k sobě domů. Oba Weasleyovi byli překvapeni velikostí haly, v níž se ocitli. V jednom z křesel seděl Alex se sklenkou v ruce. Překvapeně se na příchozí otočil.

„Můj bratr Alexander, manželé Weasleyovi, rodiče Ginny,“ představil je.

„Jak je jí?“ zeptala se okamžitě Molly.

„Měla dvě zlomená žebra a zápěstí. Jinak jen pár modřin a tržných ran jako následek několika cruciatů. Naštěstí neměli čas jí vážněji ublížit,“ odpověděl Alex.

„Kde je?“

„Po schodech nahoru a doprava.  První dveře vlevo. Je u ní Hermiona. Pokud usnula, nebuďte ji. Potřebuje si odpočinout.“

Jakmile zmizeli v patře, Severus se s bolestným stenem sesul do nejbližšího křesla.

„Co se stalo?“

„Nic. Jen jsem přišel pozdě na schůzku a dům byl prázdný…“ mávl Severus rukou.

„Myslím, že na tohle se tvůj bratr neptal,“ přerušila ho Mia, která právě scházela ze schodů. Ve tváři měla unavený a ustaraný výraz. Severus si byl skoro jistý, že to není jen starostí o Ginny.

„Cruciatus a let skrz zeď,“ přiznal neochotně.

„Skrz zeď?“ zeptala se nevěřícně.

„Voldemort usoudil, že by se z pokoje do jídelny měly přidělat další dveře.“

„A?“ zeptal se Alex.

„Naražená žebra, necítím záda a nejspíš jsem si skřípnul pár obratlů. Ještě něco?“ zeptal se Snape nevrle.

„A to mi říkáš jen tak?“ ozval se Alex. „Hermiono, pomozte mi dostat toho cvoka do postele.“

„Zvládnu to sám,“ ohradil se Severus, ale když se zvedl z křesla, s dalším stenem se zhroutil zpátky.

„To vidím,“ poznamenal Alex kysele a podepřel ho z jedné strany. Hermiona mu stejnou službu poskytla z druhé strany.