Blog

Kapitola sedmnáctá

 

Druhý den se Severus vyškrábal z postele až krátce před polednem. Měl toho plné zuby.

V hale narazil na Miu a paní Weasleyovou. Artur i Alex ráno odešli. Museli do práce.

„Jak je jí?“ zeptal se ze zdvořilosti.

„Bude v pořádku. Děkuji, že jste ji odtamtud dostal,“ odpověděla Molly.

„Není zač,“ odpověděl suše a vytratil se do knihovny.

„Řekla jsem něco?“ zeptala se zmatená Molly.

„Ne. Jen není zvyklý, aby mu lidé děkovali, a v poslední době se mu to stává docela často,“ vysvětlila Hermiona.

„Vrátíš se k nám?“

Hermionu ta otázka zaskočila. Nepřemýšlela o návratu. Ale asi by měla. Pomalu zakroutila hlavou. „Pokud mi Severus dovolí zůstat, tak ne.“

„Myslím, že dovolí,“ řekla Molly a usmála se zvláštně zasněným úsměvem. Šla se podívat na Ginny. Hermiona zaklepala na dveře knihovny.

„Dále!“

„Můžu s něčím pomoct?“ zeptala se nesměle.

„Vlastně ano. Jak daleko se Potter dostal s hledáním viteálů?“

„Moc daleko ne,“ přiznala upřímně. Zkoumavě se na něj zadívala, jako by přemýšlela, jestli mu má říct, co ví. Má mu bezvýhradně věřit? Severus se pohodlně opřel v křesle. Bylo mu jasné, o čem přemýšlí. Informace, které mu mohla poskytnout, byly důležité, ale pokud se rozhodne mu je nedat, bude její rozhodnutí respektovat.

„Proč?“ zeptala se prostě.

„Přestávám věřit, že jejich zničení je v Potterových silách.“ Znělo to upřímně a Hermiona doufala, že se nemýlí. Sedla si do protějšího křesla.

„Spousta našich závěrů vychází z Brumbálových domněnek, které nebylo jak ověřit. Voldemort se ještě jako Tom Raddle zajímal o viteály. Profesora Křiklana se vyptával, zda je možné, aby si jeden čaroděj vytvořil sedm viteálů, tudíž se domníváme, že jich má sedm. Čtyři už byly zničeny. Jednalo se o jeho deník, Gauntův prsten a Zmijozelův medailon. Čtvrtý musel použít tehdy na hřbitově. Nemáme tušení, co to bylo. Jen doufáme, že je skutečně zničený. Zbývají tři. Brumbál se domníval, že je to i, šálek Helgy z Mrzimoru a něco, co patřilo Roweně z Havraspáru nebo Godrickovi z Nebelvíru. Podle legend spolu Nebelvír a Zmijozel nevycházeli, tak jsme hledali spíš něco, co patřilo Roweně. Víme, že Bradavice měly v držení její hůlku a diadém. Hůlka byla údajně zničena při požáru v roce 1764, kdy vyhořela asi třetina hradu včetně ředitelny, kde byla hůlka uložena. Poslední zmínka o diadému je z roku 1782. Zmizel při rozsáhlé rekonstrukci hradu. Nikdo neví jak ani kdy přesně.

Problém je, že viteál se dá udělat prakticky z čehokoli, akorát nevíme jak. Pokud by použil něco od Godricka, tak nemáme ani tušení, co by to mohlo být. Jediná věc, o které víme, že mu patřila, je jeho meč. Chvíli jsme uvažovali i o Moudrém klobouku. Údajně ho vytvořili zakladatelé společně a byl by proto ideální, ale nakonec jsme ho vyřadili ze stejného důvodu jako meč. Pokud by to byly viteály, Brumbál by si toho určitě všiml. To je zhruba vše. Jak vidíš, neudělali jsme žádný oslnivý pokrok.“

„Je to mnohem lepší, než se zdá. Uvažovali jste i o tom, kde je mohl ukrýt?“

„Kde byl prsten, nevíme. Deník svěřil on sám Luciusovi. Medailon ukryl v jeskyni, kde byl na výletě se sirotčincem. Málem tam zabil další dvě děti. Víme, že je posedlý Salazarem Zmijozelem, obdivuje Merlina a Grindewalda. Pátrali jsme po místech, která by byla nějak spojena s těmi třemi. Harry se chtěl vrátit do Tajemné komnaty a propátrat to tam. Jestli to udělal, nevím. S Grindewaldem i Merlinem je problém v tom, že je obtížné odlišit fakta od legend. Také je mohl ukrýt na místech, která jsou z nějakého důvodu důležitá pro něj, jako ta jeskyně. Ale zjistit, co dělal Tom Raddle od ukončení studia do doby, kdy se vrátil jako Lord Voldemort je prakticky nemožné.“

„Jak jsi řekla, má to pár slabých míst, ale je to logické. Doplnil bych to o několik faktů. Předpokládám, že víš o věštbě, kterou před dvaceti lety pronesla Trelawneyová o Potterovi a Pánovi zla. V té době měl Voldemort šest viteálů. Byl jsem u toho, když vytvářel šestý. Z šálku Helgy z Mrzimoru. Sedmý viteál chtěl vytvořit z Harryho Pottera. To se tak úplně nepodařilo. Když se od Pottera odrazila smrtící kletba, část Voldemortovy duše se do něj vtělila. Proto tehdy na hřbitově potřeboval jeho krev. Ale tím, že ji použil, ho té části duše zbavil.

Stejně jako vy se domnívám, že nepoužil nic z majetku Godricka Nebelvíra. Navíc, Godrick žil velmi skromně a téměř veškerý svůj majetek obětoval vybudování Bradavic. Podle pramenů po něm zbyl jen štít a meč. Kde je meč, víme, štít se ztratil v 17. století během honů na čarodějnice. Rowenina hůlka byla skutečně zničena během požáru. Na diadém jsem nenarazil, ale zato jsem objevil zmínku o jejím náramku. Jednalo se prý o pět spletených kroužků ze zlata, každý osázený jinými drahými kameny, které symbolizovaly zemi, oheň, vodu, vzduch a lidskou vůli.

Hledat v Tajemné komnatě je podle mě zbytečné. Byla spjata už s deníkem a schovat dva viteály na jedno místo by bylo riskantní. Mohl by být někde v Bradavicích, ale ne v Komnatě.“

„A Nagini?“

„Nemám žádný důkaz, že by byl viteálem, ale nemohu ani dokázat opak.“

„Fajn. Takže víme, co hledáme, ale nevíme, kde to máme hledat.“

„Kde je Nagini víme, kde je šálek vím já. Zbývá najít diadém nebo náramek,“ opravil ji.

„Proč tě vzal s sebou? Jak to, že ti tolik důvěřoval?“ zeptala se, než si uvědomila, jak ta otázka může vyznít.

„Slyšel jsem tu věštbu a řekl o ní Voldemortovi. O dva měsíce později se narodili Potter a Longbottom. Voldemort si vybral Pottera. V listopadu odhalil Regulusovu zradu. Byl jsem u toho, když ho umučil a jeho smrt využil k získání viteálu. O tom, jak vytvořit viteál jste žádnou zmínku najít nemohli. Voldemort se postaral, aby žádné nebyly. V současné době to umíme jen já a Voldemort a doufám, že tato informace jednou zemře společně s námi. Existuje na to velmi slo…“ na okamžik se odmlčel.

„Šálek zůstal tam, kde se z něj stal viteál,“ zadíval se jí do očí. „Pokud by se mi něco stalo. V prvním šuplíku mého stolu v pracovně je sešit v černých deskách. Najdeš tam detailní popisy několika jeho sídel i jejich umístění. Je tam popsáno i místo, kde je ukryt viteál a použitá ochranná zaklínadla. Je v něm i formule potřebná k vytvoření viteálu. Pokud ten sešit někdy použiješ, tuhle stránku znič, než se dostane do rukou nějakému dalšímu šílenci.“ Odmlčel se. Čekal na otázku, která musela nevyhnutelně přijít.

„Použil jsi ji?“ zazněla nakonec tak tiše, že ji sotva zaslechl.

„Ne.“

„Tak proč?“

„Fascinovala a stále mě fascinuje síla černé magie a tohle je její naprostý vrchol. Zapsal jsem ji tam v den Regulusovy smrti a druhý den ráno šel za Brumbálem a řekl mu vše, co jsem věděl. Tedy skoro vše. O tom, co vím o viteálech jsem mu řekl až po událostech na Ministerstvu. Rozhodl, že šálek a Nagini mohou počkat, když víme, kde jsou.“

„Co uděláme, až najdeme poslední viteál?“

„Zničíme všechny tři najednou. Pak bude mít Potter volnou cestu.“

Hermiona přikývla. Pohledem přejela po policích s knihami.

„Kde začneme?“

Ukázal na stůl za sebou, pokrytý štosy knih a hromadami pergamenů.

„To jsou veškeré dokumenty z Bradavické knihovny a archivu, v kterých je zmínka o Merlinovi, Grindewaldovi, Zmijozelovi nebo Tomu Raddlovi. Remus byl tak laskav a pokusil se získat i záznamy o Raddlovi od mudlů. Zítra pro ně zajdu na ústředí. Sídlí teď v Magnoliové ulici 4.“

„Můžu jít s tebou?“

„Ne, nesmíš. Přivážu tě tu na řetěz,“ odpověděl ironicky. Hermiona si povzdechla.

„Obyčejné ano by stačilo.“ Pak vyrazila ke stolu. Sebrala štos pergamenů a dala se do čtení. O tři hodiny později měla detailní přehled o Voldemortových studijních výsledcích, udělených školních trestech a přečetla si jeho projekt do dějin čar a kouzel. Nic z toho nenasvědčovalo, že se zanedlouho stane postrachem celého kouzelnického světa. S potěšením zjistila, že sice exceloval v obraně proti černé magii, ale jinak nebyl až tak perfektní student. Kromě obrany, měla stejné, nebo o něco lepší známky než on. Když ji rozbolely oči, nechala toho a šla si lehnout.

Kolem půlnoci našla Severuse v knihovně Molly.

„Měl byste se vyspat. Knihy vám neutečou.“

„Vrátí se s vámi Hermiona na ústředí?“ zeptal se jakoby mimochodem.

„Ne, nemůže.“

„Nemůže? Já ji tu nedržím,“ odpověděl a snažil se skrýt zmatení.

„Právě že ano. Nepokoušejte se mi namluvit, že jste si nevšiml, jak jí na vás záleží. Pokud čekáte na první krok od ní, nemusel byste se dočkat.“