Blog

Kapitola dvacátá třetí

 

Hermiona tiše zaklela. Už víc jak hodinu se brodila spolu s Fredem, Georgem, Kingsleym a Dracem bažinami. Zakopla a nebýt Draca, který ji pohotově zachytil, poroučela by se do té páchnoucí břečky. Děkovně se na něj usmála dřív, než ho Fred hrubě odstrčil stranou.

„Drž se od ní dál,“ zavrčel na Draca, který jen tak tak udržel rovnováhu.

„Frede!“

„To je dobrý, Hermiono. Chápu, že mě nesnáší po tom, co ti můj otec udělal,“ pokusil se Draco uklidnit situaci.

„Co jí udělal?“ zeptal se podezřívavě George.

„Oni to nevědí?“ nedokázal Draco skrýt překvapení.

„Co nevíme?“

„Ne, neví. Ron s Harrym se zapomněli zmínit a já na potkání nevykládám o tom, jaký byl tvůj otec mizera,“ poznamenala Mia kousavě.

„Promiň.“

„To nic.“

„Co nevíme?“ zopakoval George otázku.

„Když v červenci zemřeli mí rodiče, vedl Smrtijedy Lucius. Měl zabít i mě, ale radši si mě nechal na hraní. Po třech měsících mě našel Severus a zachránil mi život.“

„Na hraní?“

Hermiona začínala být naštvaná. „Oslepil mě, mučil, několikrát znásilnil, potřebuješ další podrobnosti?“ vyjela na něj.

„Ne. Promiň já…“ stáhl se George.

„Když jsem s Dracem schopná spolupracovat já, tak vám by to nemělo dělat žádné potíže.“

„No…Můžem se pokusit ho neproklít,“ připustil Fred ve snaze navodit opět přátelskou atmosféru.

„To by bylo fajn, ale ještě lepší by bylo pokračovat. Nevím jak vy, ale já si nemyslím, že stát po kolena v páchnoucím bahně je nejlepší místo na rozhovor,“ ozval se Draco a nečekaje na odpověď, vyrazil dál.

 

+   +   +

 

Katie Bellová si povzdechla a nepříliš nadšeně se začala drápat do kopce. Už víc jak dvě hodiny pročesávali tenhle mizerný pustý ostrov a nenarazili na nic zvláštního. A jako by to nestačilo, vyšel na ni do dvojice zrovna Snape. Navíc se ukázalo, že ač trénovaná střelkyně famfrpálového družstva, na Snapeovu fyzičku prostě nemá. Přelézali jednu skálu za druhou. Párkrát se na těch šutrech beznadějně zasekla. Jako právě teď. Byla sotva půl metru pod vrcholem a úplně v koncích. Na hořejší hranu nedosáhla, a ač se snažila sebevíc, žádný jiný úchyt nenacházela.

„Sakra!“ zaklela tiše.

„Problém?“ ozval se ze shora Snapeův chladný hlas.

„Ne, pane.“

„To vidím,“ poznamenal. Klekl si na jedno koleno a sklonil se přes okraj. Napřáhl ke Katie ruku. Ta se jí po krátkém zaváhání chopila a Severus ji vytáhl k sobě nahoru.

„Díky.“

„Vemte to tudy,“ máchl rukou Severus a sám vyrazil na opačnou stranu.

Katie opatrně obešla skalní výstupek. Otevřel se jí pohled do úzkého údolí. Na jeho dně uviděla do kruhu poskládané kameny. Svítilo na nich něco bílého. Popošla blíž a s hrůzou si uvědomila, že se jedná o kosti. Lidské kosti. Z nejbližšího kamene ji prázdnými očními důlky pozorovala vybělená lebka bez spodní čelisti. Ta se válela opodál v trávě.

„Profesore!“

 

+  +  + 

 

„Asi jsme to našli,“ poznamenal celkem zbytečně Fred. Stáli před polozchátralou branou malého hřbitůvku hluboko v lesích mezi bažinami. Ačkoli ještě nebylo poledne, díky hustým korunám stromů zde bylo ponuré šero.

„Fajn. Hledáme hrobku bez nápisu, měl by na ní být zobrazen anděl,“ připomněla jim Hermiona a sama se vydala mezi hroby.

Hřbitov nebyl velký, ale prohledat ho nebylo vůbec snadné. Desítky let ho nikdo neudržoval. Mezi hroby rostly stromy, jejichž semena sem zavál vítr. Některé mohli mít i pět metrů. Kde nebyly stromy, tam rostla vysoká tráva nebo trnité keře ostružin.

„Tady,“ ozval se George.

„Mohl bys být konkrétnější?“ zavrčela Hermiona, jejíž zorné pole zahrnovalo několik náhrobků a jinak jen hustou spleť větví.

„Asi desátý hrob vlevo od zvonice,“ ozval se hlas znovu.

Když Hermiona dorazila, měli už kluci odhrnutou mramorovou desku kryjící vstup do hrobky. Hermioně se naskytl nepříliš příjemný pohled na čtveřici zetlelých rakví, z nichž trčeli kosti a úzké schodiště, směřující kamsi do temnoty. Vše korunovaly husté závoje pavučin, které visely ze stropu a ze stěn jako nějaké pochmurné tapiserie.

„Proč si, probůh, nemohl vybrat nějaké normální místo,“ zasténala tiše Mia.

„Děsivé místo za tebe udělá polovinu práce. Proč myslíš, že Severus učí zásadně ve sklepení? Děsivé místo, děsivý vyučující…. Pozornost se udržuje sama,“ vysvětlil Draco. Zatímco mluvil, sebral opodál ležící větev a strhl s ní nejhorší závoje pavučin.

„Nějaký dobrovolník?“ otočil se k ostatním.

„Půjdu první,“ ozval se Kingsley. Ani jemu se ten vstup moc nelíbil, ale koneckonců, on byl vycvičený bystrozor a ne student s rychlokurzem obrany. I když kvalitním rychlokurzem.

 

+  +  +

 

„Ten chlap je vážně divnej,“ poznamenal Lee Jordan, když si prohlédl pohřebiště, nebo obětiště.

„Měl byste vědět, že místa jako tahle z nějakého důvodu přitahují magii. Kouzlit tu je podstatně snazší, než na jiných místech. Využít jejich potenciál a usnadnit si tak práci je jen logické,“ vysvětlil mu Severus, zatímco se rozhlížel kolem.

„Co přesně hledáme?“ zeptal se Justin Finch-Fletchley.

„Nějaký výkyv magie,“ odpověděl Severus.

„Cože?“

„Jak vidím, výuka obrany byla ještě ubožejší, než jsem si myslel,“ poznamenal kousavě Snape.

„Prvního trochu schopnýho profesora vyrazili, protože byl vlkodlak a druhýho proto, že zabil ředitele,“ odpověděl kousavě Lee.

Severus ho zpražil pohledem, až měl Lee nutkavou potřebu se omluvit.

„Každé kouzlo po sobě zanechá určitou stopu. Jak myslíte, že Ministerstvo kontroluje nezletilé studenty?“  Najednou se zarazil. Našel, co hledal.

„Lee, projděte kolem té skály. Mlčte a soustřeďte se na to, co cítíte,“ nařídil. Lee si připadal jako blbec, ale skutečně kolem skály prošel. Musel to zopakovat několikrát, než si uvědomil, co má Snape na mysli.

„Ta skála tady. Já.. neumím to popsat, ale přijde mi, že je zvláštní, jako by tu neměla být.“

„Taky nemá. Bombardo!“ Ostatní jen tak tak uskočili před úlomky skály, která se v mohutné explozi rozprskla po okolí. Když se usadil prach, rozeznali vstup do prostorné jeskyně. Z ní okamžitě vyběhli dva vypasení pavouci. Levandule polekaně vykřikla.

„Má ještě někdo problémy s pavouky, tmou, pastmi a podobnými věcmi?“ zeptal se do ticha Severus. „Ne? Dobře. Brownová, Bellová a Fletchley tu zůstanou. Schovejte se někde poblíž, a pokud se objeví Smrtijedi, vyřiďte je. V žádném případě se nesmí vrátit zpět k Voldemortovi. Až se tu objeví Lupin s Johnsonovou, přiberte je k sobě.“ Podíval se na hodinky. „Jsou dvě. Nečekejte na nás déle než do půlnoci. Pokud se nevrátíme za deset hodin, nevrátíme se vůbec. Dotazy?“

 

+  +  + 

 

„Ty, Mio? Neděsí tě po tom všem tu být ve tmě se čtyřmi kluky?“ zeptal se nepříliš taktně George. Draco na něj vrhl vražedný pohled, ale v té tmě se poněkud minul účinkem.

„Tma mi nevadí. Byla jsem víc jak pět měsíců slepá. Zvykla jsem si. O tom druhém raději nepřemýšlím.“

Dál pokračovali mlčky, dokud se Kingsley nezarazil s rukou varovně vztyčenou. Zaslechl tiché šustění.

„Ticho,“ sykl.

Šustění se k nim pomalu přibližovalo. Nedokázali rozeznat, odkud ten zvuk přichází. Znělo to, jako by se něco pomalu sunulo po podlaze. Vždy to na okamžik umlklo a pak se zvuk ozval znovu, ozvěnou se odrážel od stěn a výsledný efekt působil dojmem, že přichází ze všech stran. Hermiona zahlédla pohyb a udělala dva kroky daným směrem. Její hůlka osvětlila původce hluku. Dívala se z očí do oka polozetlelé mrtvole. Ta si ji prohlížela jedním zakaleným okem. V druhém očním důlku se hemžili odporní bílí červi. Nemrtvý udělal krok k ní a vztáhl po ní ruce. Hermiona nebyla schopna pohybu. Ztuhlá hrůzou sledovala, jak se k ní blíží kostnaté ruce pokryté napůl rozloženou svalovinou, z níž místy prosvítaly kosti. Těsně před tím, než se jí ruka dotkla, ji někdo strhl stranou. Dvě hůlky zhasly. Dva hlasy pronesly: „Expelliarmus!“

Tělo bylo odhozeno zpět, kde narazilo na zeď a rozpadlo se na několik kusů. Jakmile ovšem sklouzlo na podlahu, ruce se začaly samy hýbat a hledat zbytek těla. Když nahmátly hlavu, uchopily ji do dlaní a nasadily zpět na krk. Pak nahmátly levou nohu a usadily ji zpět do kyčelního kloubu. Vůbec jim při tom nevadilo, že z ní odpadlo několik cárů zetlelého masa. Usadit levou nohu do kolení jamky bylo otázkou několika vteřin. Nemrtvý se pomalu zvedal ze země. V tom spěchu si hlavu nasadil opačně. Bradu měl na zádech. To hned s lupnutím, po kterém se všem čtyřem zvedl žaludek, napravil. Znovu se vrávoravým krokem vydal ke čtveřici a ani v nejmenším mu nevadilo, že cestou šlápl na vlastní spodní čelist, která mu při nárazu upadla. Ve tmě za ním se objevilo několik dalších vrávorajících postav.

 

+  +  + 

 

Severus tiše zaklel, když se podíval na hromadu kamenů, která účinně blokovala chodbu. Tohle byl už druhý zával, na který narazili. Trvalo skoro hodinu, než ho levitačními kouzly odstranili natolik, aby mohli bezpečně prolézt.

Z chodby za ním sálalo horko. Opatrně obešli záhyb tunelu a stanuli v prostorné jeskyni. Vzduch se tetelil horkem. Muselo tu být tak padesát stupňů. Těžce se jim dýchalo.

„Proč je tu takové vedro?“ ozvala se poprvé od vstupu do podzemí Cho.

„Nemám tuše…“ zarazil se Severus uprostřed slova. Ozvalo se tiché rachocení, jako by jim hřmělo pod nohama. Náhle se Severus vrhl vpřed a strhl Cho stranou. Z mezer mezi kameny, na kterých ještě před vteřinou stála, vyšlehl sloup ohně, který dosahoval až ke stropu. Během několika vteřin se v jeskynním dómu objevilo na tři tucty podobných gejzírů. Jeden z nich jen o chlup minul Lee Jordana a podpálil mu hábit. Vzduch se ještě víc ohřál, nedalo se tu vůbec dýchat.

Severus vytáhl na nohy Cho, se kterou dost nešetrně praštil o kameny.

„Hněte sebou!“ křikl na Jordana a vlekl za sebou Cho kolem jednoho z gejzírů pryč z jeskyně. Zastavil až za prvním ohybem chodby, která směřovala hlouběji do skály. Stále tu bylo nesnesitelné vedro, ale alespoň se tu dalo dýchat. Zde je dohnal i Lee.

„Co to sakra bylo?“ zavrčel Lee.

„Jestli se odsud dostanem, tak se vám zeptám,“ řekl klidně Severus a pokračoval dál chodbou. Připálený Lee a otřesená Cho ho následovali.

 

+  +  +

 

Hermiona o krok ustoupila a zády narazila do stěny. Už neměla kam couvnout. Oba nemrtví se k ní pomalu přibližovali. Na mrtvoly měli celkem impozantní chrup a dlouhé, žluté a zahnuté nehty, které spíš připomínaly zvířecí drápy.

„Expelliarmus!“ odhodila jednoho z útočníků. Druhý se po ní ohnal. Smekla sebou stranou. Vyhnula se nehtům, ale zcela se úderu vyhnout nedokázala. Udeřil ji do paže, až upadla na zem. Hůlka jí vypadla z ruky. Na mrtvého měl celkem páru. Ani se nestačila zvednout a sápal se na ni znovu. Rychle se odkulila stranou, jeho nehty se zaryly do bundy. Mrtvý sevřel ruku v pěst. Pokusila se mu vytrhnout. Slyšela praštět kosti, ale dostat bundu z jeho sevření se jí nepodařilo. Snažil se ji přitáhnout blíž. Rychle nahmátla zip. Roztřesenými prsty se jí nedařilo ho rozepnout. Konečně povolil. Vysmekla se z bundy. Odkulila se stranou a sebrala svou hůlku. Nazdařbůh mrskla po mrtvém první kletbu, která ji napadla. Pak se vydrápala na nohy a vyrazila na pomoc Kingsleymu. Sápaly se po něm hned čtyři mrtvoly. Průběžně z nich různými kouzly dělal skládanky, ale stíhali se sestavit zpět dřív, než se dokázal zbavit posledního.

„Pouta na vás!“ křikla Hermiona a svázala trojici nemrtvých k sobě. „To by je mělo na chvíli zaměstnat,“ řekla, když viděla, jak se bezmocně potácejí chodbou. Ostatní následovali jejího příkladu.

Přejela zbytek skupiny pohledem. Draco měl pár škrábanců na tváři a z Fredova svetru zbyly jen cáry, ale jinak vypadali v pořádku. Trochu si oddechla. Podle Severuse by teď měli mít to nejhorší za sebou.

 

+  +  + 

 

 „Pozor!“ ozval se Choin výkřik. Severus jen tak tak uhnul tmavému stínu, který se naň řítil.

„Smrtipláště,“ zašeptal Lee, na něhož se pomalu sápal další stín. Pomalu se mu omotával kolem kotníků a postupoval vzhůru. Lee se všemožně snažil ho setřást, ale veškeré kletby se míjely účinkem.

„Expecto patronum,“ ozval se Snapeův hlas. Z jeho hůlky vyrazil stříbřitý panter, jehož zuby se okamžitě zaryly do nejbližšího stínu a rvali jej na kusy. Leeův smrtiplášť už vylezl až k jeho krku a pomalu ho začínal dusit. Severus odvolal svého patrona a poslal ho osvobodit Leea. Cho se o sebe celkem snadno dokázala postarat sama. Jakmile byl stín dole, připojilo se k dvojici stříbřitých zvířat třetí. Třem patronům se povedlo udržet smrtipláště v uctivé vzdálenosti a po několika urputných soubojích i zahnat na útěk. Trojice pomalu postupovala dál. Cho i Lee nechali své patrony zmizet. Neměli sílu je dál udržovat. Severusův panter kráčel několik kroků před nimi, aby je varoval před případným nebezpečím.

Chodba se postupně rozšiřovala, až přešla v prostornou jeskyni, spoře osvětlenou několika ohni. Na kamenném podstavci uprostřed ležel Rowenin náramek. Tiché zašustění je přimělo pohlédnout do vzdáleného rohu jeskyně. To, co viděli, jim vyrazilo dech. Pomalým krokem se k nim blížila obluda se lví hlavou, tělem kozy a dračím ocasem.

Chiméra.

Její zelené oči si je hladově prohlížely.

 

+  +  + 

 

Chodba je zavedla do prostorné krápníkové jeskyně. Podlaha byla hladká jako sklo a kluzká jako led. Ze stropu vysely ostré stalaktity. Po stěnách ztékaly kapky vody, které na podlaze vytvářely potůčky, jež mizely v hluboké propasti. Asi pět metrů od ústí chodby podlaha jeskyně končila. Zela tu hluboká propast překlenutá zchátralým provazovým můstkem. Ten byl přidělán na každé straně propasti ke dvojici stalagmitů. Jediných čtyř, které narušovaly dokonalou rovinu podlahy. Druhý konec mostu byl na sloupu s kruhovým půdorysem, který čněl ze dna propasti. Měl tak deset metrů v průměru a ze všech stran ho obklopovala nekonečná hlubina. Uprostřed sloupu byl podstavec a na něm stál šálek Helgy z Mrzimoru.

Fred si kriticky prohlížel most. Provazy byly evidentně zpuchřelé a některá prkna hnila, jiná byla popraskaná, nebo chyběla úplně.

„Tohle nás nemůže unést,“ zhodnotil nakonec situaci.

„Vás ne, ale mě ano,“ ozvala se Mia.

„Hermiono, neblázni. Ten most to nemůže vydržet. Zkusíme se tam dostat jinak,“ odrazoval ji Kingsley.

„To nepůjde. Zapomněli jste? Tady se kouzlit nedá,“ připomněla jim Mia. Pomalu popošla až k mostu. Z blízka vypadal ještě hůř. 

„Hermiono, ne. Půjde někdo jiný,“ chtěl ji zastavit George.

„Vážím padesát dva kilo. Vy tři,“ kývnutím hlavy naznačila jeho, Freda a Draca, „máte tak osmdesát a Kingsley bude mít přes devadesát kilo. Pořád mám nejvyšší šance, že pode mnou ten most nepraskne.“ Proti téhle chladné logice jim došly argumenty.

„Buď opatrná,“ požádal ji Draco. „Nerad bych Severusovi oznamoval, že jsi po smrti.“

„Neboj, takové štěstí mít nebude,“ ujistila ho s úsměvem Mia, ačkoli jí do smíchu vůbec nebylo.

Schovala hůlku do rukávu a udělal krok vpřed. Oběma rukama se chytila provazů, které sloužily jako zábradlí. Opatrně vykročila. Pomalu došlapovala na první z prken. Nepříjemně zapraskalo. Prohnulo se pod její váhou, ale vydrželo. Stejně opatrně našlápla na druhé. Zlověstně zapraskalo. Most stále držel. Velice pomalu a opatrně postupovala dál. Všechna prkna praskala a občas ten nepříjemný zvuk vydaly i provazy. V půlce mostu přestala být ochromená strachem. Začala postupovat rychleji.

Došlápla.

Prkno nevydalo ani ten nejtišší zvuk.

Přenesla váhu.

Prkno prasklo.

Propadla vzniklou dírou.

Leknutím vykřikla.

Pravá ruka se jí sesmekla z provazu. Levou rukou stále svírala zábradlí. Lano její váhu nevydrželo a prasklo.

V tom zlomku vteřiny, než propadla dírou úplně se stačila zachytit dalšího prkna.

„Vydrž!“ křikl Draco a rozeběhl se k mostu.

„Ne!“ zastavila ho. „Oba nás to neunese!“

Hermiona se podívala dolů do hlubiny a zvedl se jí žaludek. Raději rychle zavřela oči. Pokusila se uklidnit.  No tak holka snaž se. Přece Severuse nezklameš. S vypětím všech sil se jí povedlo povytáhnout nahoru. Jednou rukou se pustila a prsty zaryla do následující mezery mezi prkny. Chvíli napjatě čekala, jestli nepraskne. Pak se znovu přitáhla a povedlo se jí vytáhnout opět o kousek výš. Ještě jednou a ležela břichem na prknech. Dostat nahoru nohy už nebyl problém.

Jedno z bočních lan bylo pryč. Hermiona už neměla odvahu znovu si stoupnout. Místo toho se pomalu plazila vpřed, jako indián stopující kořist. Rozkládala tak svou váhu na více prken najednou. Ta vrzala a praštěla, ale žádné už se pod ní neprolomilo.

Konečně se dostala na pevnou zem. Klečela na všech čtyřech a zhluboka oddechovala. Teprve teď, když měla první cestu po mostě za sebou, začínala být skutečně vyděšená. Neměla tušení jak, nebo jestli vůbec, se dokáže vrátit zpět.

Postavila se.

Udělala krok.

Slabě vykřikla bolestí a klesla zpět na kolena. Byla tak vyděšená, že si ani nevšimla, že ji ostré třísky prasklého prkna poranily na noze. Kalhoty na vnější straně levého lýtka měla potrhané a prosakovala jimi krev. Zahlédla několik krvavých třísek, které jí trčely z nohy. Tiše zaklela. Znovu se opatrně postavila a dokulhala k šálku. Připadal jí neskutečně křehký. Jemně ho zvedla a vrátila se k mostu. Přes okraj sloupu se podívala dolů do propasti. Pak na most a nakonec její pohled sklouzl na šálek.

„Pánové, asi si zaházíme,“ křikla na čtveřici na druhé straně.

„Mio, ne!“

„Tam dole nám bude k ničemu,“ upozornila je, a aniž čekala na další námitky, hodila šálek přes propast.

Fred udělal čtyři rychlé kroky vzad a šálek chytil. Uklouzl přitom po kluzké podlaze a spal na záda. Šálek to naštěstí přežil.

Hermiona vykročila k mostu. Už už chtěla šlápnout na první prkno, když se celá jeskyně zachvěla. Polekaně o krok ustoupila. Chvění za okamžik ustalo, ale po chvíli se jeskyně otřásla znovu a silněji. Ze stropu se odlomilo několik krápníků a roztříštilo se o podlahu.

„Mio, rychle!“ křikl na ni Kingsley. Mia počkala, až otřesy ustanou a rychle vykročila po mostě. Dostala se skoro do půlky, než přišla další vlna. Most se nepříjemně rozhoupal. Nedařilo se jí držet rovnováhu. Lehla si na podlahu a čekala, až opět odezní. Ze stropu odpadly další krápníky. Jakmile otřesy ustaly, okamžitě vstala a pokračovala v cestě. Opatrně překročila díru, kterou prve propadla. Přišla další otřesy. Mia zaslechla zlověstné pukání kamene nad sebou. Polekaně vzhlédla vzhůru. Přímo nad mostem visel asi pětimetrový krápník. Praskal. Mia na nic nečekala a rozeběhla se po mostě, co jí zraněná noha dovolovala. Skoro to stihla. Skoro.

„HERMIONO!“

Krápník se odlomil a dopadl na most, který jeho váhu nevydržel. Lana jedno po druhém praskly. Hermiona dopadla břichem na prkna, která se spolu s ní propadala do hlubiny. Povedlo se je zachytit se mezery mezi prkny. Obě poloviny mostu s hlasitým prásknutím narazili do stěn propasti.

Vykřikla bolestí, když se zraněnou nohou udeřila o zbytky mostu. Sklouzla o další prkno níž. Podruhé během jediné hodiny vysela nad tou mizernou dírou. Už jí pomalu docházely síly. Naštěstí se jí povedlo zachytit nezraněnou nohou v další mezeře mezi prkny.

„To se mi snad zdá,“ ujelo jí.

„Hermiono! Seš tam?“ ozvalo se ze shora.

„Ne. Ležím doma v posteli,“ odpověděla. „Pokud by vás to příliš neobtěžovalo, mohl by mi někdo pomoct?“

Draco se naklonil přes okraj. Fred a George ho chytili, aby nespadl. Natáhl k Hermioně ruku. Nedosáhla na ni. Na to, aby se přitáhla výš, už neměla sílu. Pokrčila nohu, na které jakž takž stála. Odrazila se a vyskočila. Její dlaň vklouzla do Dracovy. Vytáhli ji nahoru.

„Díky,“ vypravila ze sebe namáhavě. Měla toho dost. Byla vyčerpaná. Noha ji pekelně bolela a ztráta krve ji oslabovala.

Těsně vedle nich dopadl další krápník.

„Vypadneme?“ navrhl Draco a ostatní s ním výjimečně souhlasili. Kingsley podepřel Hermionu a rychle se vydali zpět do chodby. Chtěli být venku co nejdřív.

 

+  +  + 

 

Cho se vrhla stranou a ostré ocasní trny se zaryly naprázdno do zdi. Obluda naštvaně zavrčela a ohnala se po ní znovu.

„Expelliarmus!“ ozval se Snapeův hlas. Kouzlo nemělo na obludu absolutně žádný vliv. Jen ji ještě víc rozzuřilo a upoutalo její pozornost. Hbitým skokem se přenesla za Severuse. Rychle se otočil a rokamžitě nadskočil, aby se vyhnul ocasu, kterým se mu snažila podrazit nohy.

„Jděte pro ten náramek,“ křikl na Cho, zatímco uskakoval před dalším útokem.

Lee sebral ze země jeden z kamenů a hodil ho po obludě ve snaze upoutat její pozornost. Povedlo se. Zvíře udělalo první chybu. Místo aby likvidovalo jednoho protivníka po druhém, rozdělilo svou pozornost mezi oba najednou. Severusovi i Leemu se nějakou dobu dařilo vyhýbat všem útokům. Pak je ale štěstí opustilo.

Obluda ocasem naznačila švih z leva, ale udělala elegantní oblouk a plnou silou zasáhla Severuse do pravého boku. Rána ho odmrštila několik metrů stranou, kde ne zrovna pohodlně dopadl na hromadu kamení.

Veškerá pozornost Chiméry se teď zaměřila na Jordana, který měl najednou plné ruce práce.

Severus se otřeseně sbíral ze země. Ze rtu mu tekla krev. Všiml si, že Cho se už zmocnila náramku a míří zpět. Vstal. Jeho žebra proti tomu prudkému pohybu zaprotestovala ostrou bolestí. Začínal toho mít plné zuby. Kouzla na tu potvoru nezabírala a hrát si s ní na honěnou do padnutí nemohli. Byl si jistý, že ona bude mít větší výdrž.

Jordan začínal mít potíže. Chiméře se povedlo vyrazit mu hůlku z ruky. Vzápětí se mu zakousla do ruky. Lee vykřikl. Severus se k němu rozběhl. Na místo už ovšem dorazil obrovský černý panter, který se plavným skokem vrhl na Chiméru a zakousl se jí do kozího hřbetu. Obluda zařvala bolestí a nechala Jordana být. Trhla sebou a shodila tak pantera ze svého hřbetu. Obě zvířata kolem sebe začala kroužit. Výhružně na sebe vrčela. Chiméra byla minimálně dvakrát tak velká jako panter, ale tomu to očividně vůbec nevadilo. Dál kolem ní kroužil a občas provedl rychlý výpad. Lee si všiml, že se ji pokouší zatlačit ke stěně pod jeden ze skalních převisů. Rychle se chopil své hůlky. Obludu už to přestávalo bavit. Vrhla se na pantera. Ten se hbitým skokem vyhnul jejím čelistem a zakousl se jí do stehna. Trhnutím hlavou ji strhl k zemi. Rychle ji znovu kousl. Tentokrát do břicha a uskočil, než ho stihla švihnout ocasem. Chiméra se zvedla na nohy. Trochu kulhala. Ze zad, stehna i břicha jí tekla krev. Opět kolem sebe kroužili. Panter se pokusil znovu zaútočit, ale obluda se útoku vyhnula a nakopla ho kopytem. Panter výhružně zavrčel. Skočil na ni, drápy jí zaryl do lví tlamy a rychle uskočil zpět.  Lví srst se zbarvila krví. Panter rychlý útok zopakoval. Povedlo se mu vyškrábnout Chiméře levé oko. Bolestivě zavila a o několik kroků ustoupila. Ocitla se tak přímo pod převisem.

„BOMBARDO!“ křikl Lee. Skála se roztříštila a zasypala Chiméru sprškou kamení.

Panter chvíli pozoroval nehybné tělo, než se proměnil zpět v Severuse. Vypadal unaveně, ale až na roztržený ret a naražená žebra byl v pořádku. Došel až k Leemu, který se unaveně opíral o stěnu. Utrhl si kus hábitu a alespoň provizorně mu ruku obvázal. Přidala se k nim i Cho, která nedokázala odvrátit vyděšený pohled od zasypané chiméry.

„Jdeme!“ zavelel Severus.