Blog

Kapitola devatenáctá

O dva dny později seděla Hermiona se severusem a Ginny, která se rozhodla zatím nevracet na ústředí, v knihovně. Z dokumentů od Remuse se nedozvěděli nic moc podstatného. Tom Raddle měl pár záznamů za šikanování dalších dětí a zúčastnil se s domovem tří výletů.

„Neovládá někdo z vás němčinu?“ zeptala se najednou Ginny. „Autor téhle pověsti o Grindewaldovi najednou v půlce stránky přešel z angličtiny do němčiny.“

„Obávám se, že mé jazykové znalosti němčinu neobsahují,“ poznamenal Severus.

„A tvé jazykové znalosti jsou?“ neodpustila si Hermiona.

„Angličtina, velština, latina a francouzština. Když není zbytí tak i základy italštiny a španělštiny.“

„No, můj výčet by rozhodně nebyl tak impozantní, ale na rozdíl od tvého, obsahuje i němčinu,“ pousmála se Hermiona a vzala si od Ginny knihu. Pár minut si prohlížela německý text.

„Jsou to jen dvě stránky, které přímo navazují na předchozí text. Doslovný překlad po mně nechtějte, ale jde o to, že byl pronásledován skupinkou čarodějů. Málem ho dostali, ale on je vylákal na nějaký ostrůvek v Irském moři, poblíž ostrova Man. Nikdo z pronásledovatelů se odtud nevrátil.  Pak se tu píše: Spojiv se tu s temnými silami, sto let neporažen zůstal, než ho dostihla smrt. Od té doby se o ostrovu traduje, že je prokletý.“ Znovu přejela pohledem text. „Proč najednou přešel do němčiny, zvlášť když je plná chyb?“

„Plná chyb?“ zeptal se Severus s neskrývaným zájmem.

„Hodně slov je podle mě špatně hláskovaných. Proč?“

„Autor té knihy je původem z Pruska a úředním jazykem Pruska byla…?“

„Němčina,“ odpověděly obě dívky najednou.

„Zvládneš pořídit doslovný překlad a seznam všech chyb?“

„Když mi seženeš německý slovník z 18. století.“

„Accio slovník,“ máchl Severus hůlkou k jedné z polic.

„Musím si pořídit novou hůlku,“ slíbila si Hermiona potichu. Severus se v duchu plácl do čela. Beze slova opustil místnost, aby se během pár vteřin vrátil s pouzdrem na hůlku. Podal ho Hermioně. „Dřevo z vinné révy, blána z dračího srdce, 12 palců.“

Hermiona na něj konsternovaně hleděla. Nakonec ze sebe vykoktala.

 „Díky.“

Neodolala, aby pouzdro neotevřela a nevzala si hůlku do ruky. Nemohla si nevšimnout, že v něm jsou dvě zcela identické hůlky.

„Dvě?“

„Vždy se vyplatí mít eso v rukávu,“ odpověděl záhadně.

Hermiona hůlkou zkusmo zakouzlila. Zkusila Patronovo zaklínadlo. Víc jak půl roku nekouzlila a když se jí tohle kouzlo nepovede, alespoň nic nezničí nebo nikoho nezraní. Čekala, že se objeví její patron. Vydra. Obrovský stříbřitý panter, který skokem vyrazil z její hůlky, ji vyděsil k smrti. Zvlášť když několika svižnými kroky přišel až k ní. Postavil se na zadní a přední tlapy jí opřel o ramena. Několik vteřin na ni hleděl, pak se spustil na podlahu a rozplynul.

„Nemíval tvůj patron podobu vydry?“ zeptala se do ticha Ginny.

Severusovi stačil jediný pohled na smrtelně bledou Hermionu aby věděl, že pochopila. Hermiona spěšně sebrala knihu i slovník a doslova utekla z místnosti. Ginny chtěla jít za ní, ale Severus ji zarazil.

„Tohle si musí v hlavě srovnat sama.“

Ginny na něj chvíli nechápavě koukala, pak pochopila.

„Vaším patronem je panter, že?“ zeptala se nakonec tiše.

Hermiona se zhroutila na postel.

Panebože, co se to se mnou děje?

Viděla jsi, odpovědělo jí její racionální, emocemi nezatížené já.

To nemůže být pravda, prostě nemůže.

Tohle ti jako důkaz nestačí?

Ne,  to ne…

Postav se pravdě čelem.

Ne, tohle se prostě nemohlo stát. Nemohla jsem se… Ne. Nemohla. Ne!

Stalo se a ty to neovlivníš.

Je to jen přátelství, nic víc. Jen přítel.

Můžeš se dál obelhávat, ale pravdu nezměníš.

Usnula až pozdě k ránu a probudila se unavená, ale poprvé za ty měsíce, co tu strávila, měla ve svých pocitech jasno. Nevěděla, jestli ji to uklidnilo nebo vyděsilo, ale byla ráda, že konečně ví, na čem je. Nicméně to její problém neřešilo. Vlastně ho to spíš komplikovalo.