Blog

Kapitola 9  – Trable s Bellou

 Idioti debilní. Jak sakra můžou dát do lektvaru šťávu z tisu a vydávat to za cokoli jiného, než za smrtelný jed? Merline, nechápu, jak ta banda idiotů mohla prolézt u NKÚ na Nad očekávání. On osobně by jim dal H mínus. Zběžně prolistoval zbylé eseje a ke své hrůze zjistil, že to o moc lepší nebude. Vlastně to spíš bylo ještě horší. Mnohem horší. Když se o pět minut později rozlétly bez zaklepání dveře a na prahu stanula udýchaná Ginny a v patách za ní se hnal neméně uštvaný Neville, bylo to na něj moc. Na okamžik si pohrál s myšlenkou, že avada by pro ně byla moc milosrdná a že by měl raději začít s několika cruciaty, aby si jeho vztek náležitě vychutnali, ale pak se jen unaveně opřel do křesla.

„Pro vaše vlastní dobro doufám, že máte skutečně závažný důvod takhle sem vpadnout,“ řekl mrazivým hlasem.

„Hermiona,“ zasípala Ginny, jak se snažila popadnout dech. Severus se pokusil nedat na sobě znát nejmenší obavy, ale soudě podle výrazu slečny Weasleyové, se mu to moc nepovedlo.

„Bella-síp-trix síp cruci-síp-atus síp Herm-síp-iona síp,“ pokusil se to doplnit Neville.

„Kde?“ štěkl Severus.

„Víte, kde je Komnata nejvyšší potřeby?“

Přikývl.

„Ta samá chodba v sedmém patře,“ vypravila ze sebe Ginny, ale to už mluvila na Snapeova záda. Ten se však ještě mezi dveřmi otočil.

„Pokud opustíte ředitelnu, než se vrátím, strávíte nepříliš dlouhý zbytek svého života jako budoucí živá přísada do lektvaru,“ sykl ještě, než za ním zapadly dveře.

Ginny se úplně hotová sesunula na zem hned vedle dveří a Neville následoval jejího příkladu.

O půl hodiny později už sice dýchali normálně, ale byli vyděšení k smrti. Pak se rozlétly dveře a dovnitř napochodoval Severus s Hermionou v náručí.

„Weasleyová, použijte letax a přiveďte Pomfreyovou a hned!“

Severus mezitím došel do svých komnat a jemně Hermionu složil do své postele. S hořkostí si uvědomil, že to není zdaleka poprvé, co ji drží bezvědomou v náručí. To už se do místnosti vřítila Poppy, naježená jak dikobraz.

„Severusi, co jsi jí zase udělal? Tobě nestačí to to toooo… ty jí musíš ještě mučit? Nikdy bych si nemyslela, že v Albusově pracovně bude sedět takovej parchant. Mizero jeden. Ty…“ tady udělala Poppy strategickou chybu. Na okamžik se odmlčela, aby se nadechla.

„Pokud už jsi skončila, zapátrej v paměti a připomeň si Hippokratovu přísahu.“

„Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal, a nikomu také nebudu radit, jak zemřít. Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného…“ začala automaticky odříkávat, než ji Snape zarazil.

„Támhle jeden nemocný leží, a pokud se nemýlím, potřebuje tvou okamžitou pozornost. A když už jsi u toho vzpomínání, zapřemýšlej i o tom, proč jsi na ošetřovně a ne v Azkabanu,“ doporučil jí chladně.

„Protože jsi ho požádal o laskavost, i když jsem dodnes nepochopila proč,“ řekla tiše, ale to už se skláněla nad Hermionou.

„Protože pak by měl ošetřovnu na starosti Avery a z jeho lékařského umění, nebo spíš neumění, mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. To si studenty raději otrávím sám.“

„Kdo ji tak zřídil?“ zeptala se, zatímco ji svlékala a prohlížela si její zranění.

„Bellatrix. Proč to udělala, budu zjišťovat později,“ zabořil pohled do Ginny a Nevilla, kteří stáli mezi dveřmi. Bylo jim jasné, že se výslechu nevyhnou. Pak sebou trhl a v duchu zaklel.

„Buď zticha,“ sykl na Poppy. Vystrčil Ginny s Nevillem ze dveří a ty rychle zabouchl.

„Můžete mi k tomu něco říct?“ zasyčel vztekle na ty dva. Oba na něj nechápavě koukali, ale pak se rozlétly dveře a dovnitř vplul majestátně Lucius. Minimálně Ginny pochopila.

„Promiňte, pane řediteli.“

„Promiňte?“ zeptal se sladce. Máchl hůlkou a u zdi se objevila lavice se dvěma židlemi a štosem čistých pergamenů. Severus vytáhl z police školní řád a nalistoval nějaké ustanovení.

„Opíšete ustanovení  sto čtyřicet osm. Tisíckrát, každý,“ sdělil jim chladně a otočil se na Luciuse.

„Co jsi potřeboval?“

„Zeptat se, jestli jsi neviděl Grangerovou?“ řekl Lucius první, co mu přišlo na jazyk.

„Naposledy předevčírem v noci,“ odpověděl Snape klidně a ignoroval dva opovržlivé pohledy, které ho provrtávaly od lavice u zdi.

„Jistě. Promiň, že jsem obtěžoval.“

„Nic se nestalo, jsi tu kdykoli vítán.“ Vlezdoprdelisto, pomyslel si a jen s námahou se zdržel, aby to neřekl nahlas. Konečně za Luciusem zapadly dveře. Ginny už už otvírala pusu, aby něco řekla, ale Severus ji zarazil vzteklým pohledem. Dal si ukazováček před ústa, aby naznačil, že má být zticha a vzápětí udělal rukou gesto, jako kdyby psal. Ginny nic z toho nechápala, ale mlčky se vrátila ke psaní. O deset minut později vtrhla do místnosti, tentokrát se zaklepáním a podstatně méně pompézně, jedna ze zmijozelských studentek.

„Promiňte, pane řediteli, ale pan profesor Malfoy říkal, že mám u vás vyzvednout opravená pojednání z černé magie,“ řekla tiše, ale pozornost věnovala dvojici u zdi, která  pilně psala.

„Nemám je doopravené. Přinesu je v úterý do hodiny.“

„Nashledanou, pane,“ rozloučila se dívka a odešla. Severus napočítal do deseti, hodil na dveře kouzlo proti vyrušení a zamířil do svých komnat. „Nechte toho psaní,“ sykl ještě na ty dva.

„Jak je jí?“ zeptal se Poppy.

„Severusi, to děvče má zatracené štěstí, že ještě žije. Netuším, co všechno na ní Bellatrix použila, ale jsem si jistá, že jenom cruciaty to nebyly. Tyhle příznaky tomu neodpovídají. Ačkoli až na dvě žebra jsou kosti neporušené, má otřes mozku a její vnitřnosti vypadají jako… já nevím. Něco podobného jsem viděla jen jednou, když jsem se na studiích účastnila pitvy sebevraha, co skočil z pátého patra. Většina vnitřních orgánů je poškozená a zjistila jsem alespoň čtyři vnitřní krvácení. Dala jsem jí zacelovací lektvar, ale pochybuji, že to bude stačit.“

„Nebude,“ řekl tvrdě. „Jestli Bella použila to, co si myslím, tak nebude. Weasleyová, Longbottome!“ křikl. Oba nesměle nakoukli do pokoje. Podle jejich výrazů bylo jasné, že předchozí rozhovor slyšeli.

„Viděli jste, co se jí stalo?“

Ginny přikývla.

„Víte, jakou kletbu použila?“

Zakroutila hlavou. „Pamatuju si jen Hermionu, jak se svíjí na podlaze a jak se tomu ta mrcha hystericky směje.“

„Viděla jste to mučení celé?“ ptal se dál.

Přikývla.

„Sedněte si,“ ukázal na jedno z křesel. Když si klekl před ní, nemohl si nevšimnout jejího vyděšeného výrazu.

„Víte co je nitrozpyt?“

Přikývla.

„Existují dvě kletby, které mají takovéto následky. Ale každá má jinou léčbu. Pokud jí podám špatný lektvar, zabiju ji.“

„Doufáte, že z mých vzpomínek poznáte, co použila?“ zeptala se potichu.

„Ano.“

Přikývla.

„Dobře. Tohle nebude moc příjemné, ale Hermioně to možná zachrání život. Nebraňte se, pak to pro vás bude horší. A Ginny? Cokoli uvidím, nechám si pro sebe.“

Znovu přikývla. Lehce sebou trhla, když se rukama dotkl jejích spánků.

„Dívejte se mi do očí.“ Poslechla a na okamžik ji napadlo, že má úžasné oči, ale pak si s hrůzou uvědomila, že to musel slyšet. Ucítila náznak emoce, která určitě nebyla její. Ona byla právě k smrti vyděšená a tohle vypadalo jako pobavení. Pak se jí před očima začaly míhat vzpomínky z dětství. Vždy jen útržky. Snape se nesnažil slídit, ale hledal jednu konkrétní věc. Konečně to našel. Ginny se instinktivně pokusila zabránit tomu, aby to musela vidět znovu. Okamžitě ji rozbolela hlava. „Nebraňte se,“ zaslechla z dálky Snapeův hlas. Pokusila se poslechnout. Bolest se o něco zmírnila.

 

 „Někdo jde!“ sykla tiše Hermiona. Než stihli protestovat, použila na ně petrifikus a přehodila přes ně neviditelný plášť. Stihla to jen tak tak. Zpoza rohu nevyšel nikdo jiný, než Bellatrix Lestrangová.

„Ale, ale, koho pak to tady máme?“ zeptala se. Hermiona nepovažovala za nutné odpovědět.

„Opravdu nechápu, co na tobě Severus vidí. Malá, hubená, méněcenná šmejdka. Tak akorát dobrá na služku.“ Hermiona se stěží ovládala. Bella kolem ní pomalu kroužila. Z ničeho nic ji popadla za vlasy a zvrátila jí hlavu dozadu. Hermiona sykla bolestí.

„Co jsi tu dělala?“ zeptala se Bella ostře. Pozvedla hůlku a přiložila jí Hermioně ke krku. „Co jsi tu dělala?!“ zeptala se znovu.

„Šla po chodbě. To snad ještě smím?“

„Expeliarmus!“ křikla Bella a Hermiona odlétla několik kroků dozadu, kde tvrdě přistála na zemi. Její hůlka skončila v natažené Bellině dlani. Okamžitě ji odhodila na zem a otřásla se odporem.

„Šmejdka bude drzá? Myslíš si, že když zahříváš postel Smrtijedovi, že jsi v bezpečí? To se ale mýlíš, holčičko. Ukážu ti, jak hluboce se mýlíš. Crucio!“

Hermionino tělo zachvátila nesnesitelná bolest. Kousala si rty do krve ve snaze nekřičet. Nechtěla Belle dopřát tu radost.

„Snažíš se být statečná? Jak roztomilé. To na tobě Seva rajcuje? Ta směs nebelvírské drzosti a statečnosti?“

„Se-ho-zep-tej,“ vysoukala ze sebe namáhavě.

„Měla bys být šťastná, že ti věnuje pozornost Pánova pravá ruka. Většina holek ze Zmijozelu by tě s potěšením vystřídala.“

„Si-mů-žou-po-slou-žit.“

„Neboj, taky na ně dojde. Nebudeš ho bavit věčně. Dřív nebo později se mu omrzíš. Spíš dřív. Slyšela jsem, že by ho Draco rád nahradil.“

„Jen-přes-mou-mrt-volu.“

„Jak si přeješ. Crucio!“ Hermiona se vykašlala na hrdost. Její křik se rozlehl chodbou. Zdálo se jí, že to trvalo věčnost, než Bella konečně sklonila hůlku.

„Řekni mi, než tě zabiju, jaké je to v posteli s druhým nejmocnějším žijícím kouzelníkem?“

„Ty to nevíš?“ zeptala se Hermiona a k jejímu překvapení zněl její hlas přesně tak posměšně, jak si přála.

„Ty malá mudlovská děvko! Cadere durius!“ Hermioniným tělem projela nová vlna bolesti, proti které byl cruciatus málem příjemný. Bolest ji ochromila natolik, že ani nedokázala křičet. Jen okrajově vnímala Bellin hysterický ječivý smích.

„Užij si poslední minuty života,“ popřála jí Bella sladce, než zamířila chodbou pryč. O pár vteřin později se v chodbě objevila Ginny s Nevillem. Petrifikus přestal působit a oni se jak širocí tak dlouzí rozplácli na podlaze. Okamžitě se ale zvedli a běželi k Hermioně.

„Mio? Vydrž, dojdu pro Pomfreyovou,“ řekla Ginny. Než se však stihla zvednout,  Hermiona ji chytila za ruku.

„Ssssnnnn……“ pokusila se něco říct.

„Snape?“ zkusil to Neville. Hermiona téměř neznatelně přikývla.

„Máme dojít pro Snapea?“ zeptala se nedůvěřivě Ginny. Hermiona znovu slabě přikývla. Pak zvrátila hlavu na stranu a z úst se jí vyvalil pramínek krve. Ginny s Nevillem už na nic nečekali a rozběhli se pryč.

Pak se obraz rozplynul a Ginny přes slzy v očích rozeznávala Snapeův pokoj. Byla bledá jako stěna a měla dojem, že ji někdo důkladně přetáhl válečkem po hlavě. Snape beze slova zamířil ke dveřím.

„Kam jdeš?“ zadržela ho Poppy.

„Připravit potřebný lektvar. Udrž ji na živu. Za dvě hodiny jsem zpátky.“

„Nemáme dvě hodiny,“ řekla Poppy zoufale.

„Klidně ji těmi lektvary předávkuj, ale udrž ji na živu. Weasleyová, se mnou!“ Než se Ginny vzpamatovala, někdo ji za ruku táhl ke krbu, do něhož byla nepříliš jemně vstrčena, aby vzápětí vypadla na podlahu v kabinetu lektvarů. Než si stihla uvědomit, co se děje, držela v ruce struhadlo a strouhala nějaký podivně vyhlížející sušený kořen, který vypadal trochu jako uschlá dětská ručička.

Severus vypadl z krbu o sedmnáct a půl minuty dřív, než slíbil. Rychle přešel do svého pokoje. Hermiona ležela v posteli, v obličeji popelavě šedá a dýchala tak povrchně, že nebyl schopný postřehnout sebemenší pohyb hrudníku. Podíval se na Poppy.

„Během poslední půl hodiny dvakrát zkolabovala. Dlouho už to nevydrží. Začínají jí selhávat orgány.“ Severus si sedl k ní na postel. Opatrně ji zvedl do polosedu a přinutil otevřít ústa. Dalo mu dost práce přimět ji polknout potřebnou dávku lektvaru. Pak ji znovu nesmírně opatrně uložil do postele.

„Stihli jsme to včas?“ zeptala se neslyšně Ginny.

„Ví Merlin. Pokud bude za dvě hodiny na živu, abych jí podal druhou dávku lektvaru, tak to snad přežije. Do té doby musíme počkat. Poppy, měla by ses vrátit na ošetřovnu. Hermionu ani tyhle dva jsi dnes neviděla.“ Poppy přikývla.

„Zvládneš to tu, kdyby zase zkolabovala?“

„Stačí ti mistrovská zkouška z úrazového léčitelství?“ zeptal se a kupodivu to neznělo ani trochu ironicky.

 

 

Trvalo dlouhých šest hodin, než se Hermiona probrala z bezvědomí. Připadala si jako by ji přejel náklaďák, nebo rovnou parní válec. I tak jednoduchá činnost, jako dýchání, jí působila bolest. Měla dojem, že na ni někdo mluví, ale znělo to, jakoby hlas přicházel z velké dálky. Každý zvuk jí v hlavě rezonoval jako úder kladiva. Slovům nerozuměla. Pokusila se otočit hlavou za zvukem a bolestně zasténala. Viděla jen černou skvrnu. Když se jí s námahou povedlo zaostřit, vyloupl se ze skvrny rozmazaný Severus Snape. Zdálo se jí, že za ním zahlédla Nevilla a Ginny, ale nebyla si jistá.

Slyšela, že na ni Snape pořád mluví a snažila se soustředit na to, co jí říká.

„Slečno Grangerová? Hermiono? Slyšíte mě?“ Pokusila se odpovědět, ale z jejích rtů vyšlo jen nějaké: „Hmmm.“

„Sledujte očima mojí hůlku,“ nařídil jí. Pokusila se sledovat zářící konec hůlky, ale zvedl se jí z toho žaludek. Rychle zavřela oči.

„Hermiono?“

„Je… mi… z … toho… blbě,“ usoudila, že mu dluží vysvětlení. Netušila, jestli jí rozuměl. „Co se… sta…lo?“

„Nepohodla jste se s Bellatrix. Nepamatujete?“

„Jo…vím…mysle………co…..to…..použila……cruciatus……příjemný?“ pokusila se vyplodit kloudnou větu, ale moc jí to nešlo.

„Kletbu z černé magie. Je téměř neznámá, takže se ji nikdo neobtěžoval zařadit na seznam zakázaných kleteb,“ vysvětlil.

„Měli ….by to….přehodnotit,“ řekla a konečně se odvážila znovu otevřít oči. Zjistila, že znovu leží ve Snapeově posteli a měla dojem, že toho opět na sobě zrovna moc nemá. Vlastně měla dojem, že jí tentokrát chybí i ty kalhotky.

„Jak je ti?“ pípla z druhé strany postele Ginny.

„Pod psa,“ zněla upřímná odpověď.

„Můžete mi vy tři vysvětlit, co jste sakra místo snídaně dělali v opuštěné části hradu?“ přešel Snape ke svému učitelskému tónu, ale ustaraný výraz mu z tváře nezmizel.

„Ověřovali jednu teorii,“ odpověděla vyhýbavě.

„A jakou?“ zeptal se sladce. Kdyby ta holka právě neutekla hrobníkovi z lopaty, tak by ji snad uškrtil.

„Nejdřív odpovězte vy mě. To, o čem se s vámi bavil tehdy v ředitelně Voldemort. Co byste udělal, kdybyste to měl u sebe?“

Merline, ona ví o viteálech. Jistě, Potter jí určitě něco řekl, ale jak ví o tom, který je ukrytý v Bradavicích?

„Myslím, že vy dva byste se měli vrátit na kolej,“ řekl s pohledem upřeným na Ginny a Nevilla.

„Ještě ne,“ zastavila je. „Nejdřív odpovězte.“

„Nevím, co bych s tím dělal, ale rozhodně bych mu to nedal.“ Hermiona se slabě usmála a otočila hlavu k Ginny. Slabě na ni kývla.

„Jsi si jistá, že víš, co děláš?“ zeptala se mladší dívka podezřívavě.

„Naprosto.“

„Fakt mu natolik věříš?“

„Ano.“

„Doufám, že se nepleteš,“ povzdechla si Ginny. Severus trošku zmateně sledoval tuhle, pro něj nesmyslnou konverzaci. Ginny mezitím zašátrala v kapse hábitu a pak Snapeovi podala řetízek s diamantovým přívěskem ve tvaru slzy. Pak s Nevillem beze slova odešli. Ještě se povzbudivě usmáli na Miu.

Snape několik minut mlčky hleděl na přívěšek, který mu mladá Weasleyová vtiskla do dlaně. Pak se obrátil na Hermionu.

„Jak jste zjistila, kde je?“

„Výrobní tajemství,“ pousmála se.

„O té skrýši věděl jen Brumbál a já. Nikde se o ní nepíše,“ nedal se odbýt.

„Nikde je moc definitivní slovo,“ vyvedla ho z omylu. „Když jste věděl, kde je, proč jste si pro něj nedošel?“

„Ochranná kouzla. Mohl ho získat jen někdo, kdo nemá na rukách krev.“

„V tom případě selhala,“ poznamenala suše.

„Prosím?“

„Získala jsem ho a přitom o sobě nemohu říct, že bych na rukách neměla krev. Minimálně jeden život na svědomí mám,“ vysvětlila.

„Z bitvy,“ poznamenal, aby se ujistil, že ví, o čem mluví. Přikývla.

„V tom případě je tu jen jedno vysvětlení.“ Hermiona byla příliš unavená, než aby si všimla, že se jeho výraz změnil ze zamyšleného na podrážděný. „Vzhledem k tomu, jakým způsobem tu podle mínění celé školy trávíte značnou část svého volného času, nenapadlo vás, že by bylo vhodné mě informovat o skutečnosti, že jste panna?“