Blog

Kapitola 9 – Kontrola

 

Domem se ozval pronikavý dívčí výkřik. Bylo to sotva pět minut poté, co se ten úředník ze sociálního odboru – pan Larent, který přišel zkontrolovat životní podmínky slečny Greenové – vydal s Larou na prohlídku jejího pokoje.

Severus vyběhl schodiště dřív, než Draco stihl udělat jediný krok. Rozrazil dveře do Lařina pokoje. Uprostřed místnosti stál zmateně se tvářící úředník ministerstva. V ruce svíral hůlku. Lary si všiml až na druhý pohled. Seděla na zemi vklíněná mezi skříň a noční stolek. Ruce si křečovitě tiskla k hrudi. Měla na sobě jen spodní prádlo a třásla se strachy. Trvalo mu sotva vteřinu uvědomit si, jakou nehoráznou pitomost ten ministerský poskok udělal.

„Vypadněte!“ sykl na úředníka a odstrčil ho ke dveřím. Pomalu si klekl na podlahu a doslova centimetr po centimetru se přibližoval k vyděšené dívce. „Je to v pořádku, Laro. Už je to v pořádku. Nikdo ti neublíží,“ mluvil na ni potichu.

Tiskla se ke zdi, jako by jí chtěla projít. „Ne, ne, nechte mě,“ opakovala zoufale mezi vzlyky.

Dostal se k ní na dosah. Dívka však upírala vyděšený pohled přes jeho rameno na úředníka. Musel ji uchopit za ramena a zatřást s ní, aby ho vůbec vzala na vědomí.

„Laro?“

Schoulila se ještě víc do sebe. Ale už ho alespoň vzala na vědomí. Její oči nebyly jen vyděšené. Byly to oči štvaného zvířete zahnaného do kouta, odkud nebylo úniku. Těkala pohledem ze Severuse na úředníka a zase zpět. Severus se od ní odtáhl. Obrátil se čelem k úředníkovi. V očích měl tak zuřivý výraz, že Larentovi vypadla z roztřesených prstů hůlka. Severus ho chytil za klopy hábitu a doslova s ním rozrazil dveře, aby jím vzápětí mrštil o stěnu chodby. Draco uskočil a srážce s Larentem se vyhnul doslova o milimetry.

„Vyhoď ho!“ štěkl na Draca Severus, než se vrátil do Lařina pokoje a bouchl za sebou dveřmi. Vzápětí si za to vynadal, když se Lara stáhla hlouběji za skříň. Došel doprostřed pokoje a klekl si na podlahu. Jeho výška mu sice pomáhala udržet si autoritu, ale teď byla dost na obtíž. To poslední, co chtěl, bylo dívku vyděsit ještě víc.

„Už je pryč. Nevrátí se. Jste v bezpečí,“ mluvil na dívku, která ho ustrašeně pozorovala. Pomalu popolezl o kousek blíž. Pořád byl od dívky asi dva metry. Nemohl se jí dotknout, ani kdyby se natáhl. Nechával jí prostor. Stáhl si z ramen hábit a podržel ho v prostoru mezi nimi, aby do něj mohla vklouznout. Zdálo se mu, že to trvá celou věčnost, než se dívka trochu odlepila od zdi. Už to chtěl vzdát. Tipoval to tak maximálně na minutu a půl, než ten hábit v natažených rukách jednoduše neudrží. Povzbudivě se na ni usmál. Dívka popolezla blíž. Přehodil jí hábit přes ramena a jemně ji přitáhl k sobě. Trochu sebou při jeho doteku trhla, ale víc se nebránila.

„Ššššš, už je to v pořádku,“ mluvil na ni. Dívka konečně přestala vzdorovat. Zachumlala se do hábitu a stulila se mu do náruče. Cítil, jak se jí ramena třesou vzlyky.

„Co se stalo? Co vám udělal?“ ptal se potichu.

„Vyptával se…..spousty otázek…. jako by byl přesvědčený, že….. že mi ubližujete a jen hledal důkazy…… chtěl, abych se svlékla……. prý ví, že mám modřiny…….. že prý mě bijete….. odmítla jsem…… vytáhl hůlku……. moje oblečení …. prostě zmizelo….. bylo pryč …. natáhl se … natáhl se po mně….. natáhl……“ vzlykala mu do hábitu.

„To bude dobré. Časem to bude dobré. Časem…“ Hermiona potřebovala čas, spoustu času, než sebou přestala vyděšena cukat pokaždé, když se jí někdo nečekaně dotkl. Ale ani sedm let ji nedokázalo zbavit podvědomého strachu z cizích mužů. První ročník na Institutu dělala dva roky. Byla jedinou studentkou v oboru lektvary a historie mezi dvaadvaceti kolegy. Teorii sice mohla studovat dálkově, ale laboratorní práce musela odchodit. Trvalo jí skoro rok, než dokázala ve stísněné laboratoři vydržet celý den s tolika zástupci opačného pohlaví. Naštěstí měli profesoři pochopení a umožnili jí v následujícím roce laboratorní práce opakovat.

 

*****

„Slečna Greenová se zcela sesypala, když jsem nechal zmizet její oblečení. To je jasný důkaz, že s ní není zacházeno normálně. Normální dívka by mi dala facku a nesnažila by se zalézt pod postel,“ pronesl triumfálně pan Larent.

Ministr Pastorek jen nevěřícně zakroutil hlavou, vedoucí sociálního odboru zalapal po dechu. Severusovo napružené sebeovládání už ovšem takovou zátěž neuneslo.

„Vy kreténe,“ neudržel se. „Jak má podle vás vypadat reakce sotva před půl rokem znásilněné dívky, na kterou chlap, kterého vidí poprvé v životě, vytáhne hůlku a nechá zmizet její oblečení? TAK JAK?“

Triumfální výraz zmizel jako kouzlem.

„Zna…znásilněná?“ koktal zmateně úředník. Severus potlačil nutkání mrsknout po něm nějakou šťavnatou kletbou. Místo toho se natáhl ke Kingsleyho stolu a sebral z něj Lařinu složku. Listoval v ní sotva pár vteřin, než našel, co hledal. Strčil složku a v ní prstem založený odstavec úředníkovi pod nos.

„Čtěte!“ nařídil tónem, při jehož zaslechnutí už omdlel nejeden student. Úředník zamžoural do složky. Oči se mu rozšířily obavami.

„ČTĚTE!“ zopakoval Severus.

„Žadatel dále uvádí, že subjekt – Lara Greenová byl v dětském domově terčem sexuálně motivovaných útoků, které vyústily 31. září 2008 dvojnásobným znásilněním, na kterém se měli podílet dva zaměstnanci domova a …“ četl úředník čím dál slabším hlasem. Poslední slova mu skoro nebyla rozumět.

Severus vztekle hodil složku zpět na stůl. První se vzpamatoval vedoucí sociálního odboru.

„Pane Larente, obtěžoval jste se si tu složku vůbec přečíst?!“ obrátil se brunátný vzteky na svého podřízeného. Už dlouho se nestalo, aby si jeho odbor uřízl takovou ostudu a aby toho nebylo málo, ten idiot je zesměšnil zrovna před dvojicí uznávaných a respektovaných válečných hrdinů a nositelů Merlinova řádu. (Ze zdvořilosti nebyl nikdy nikým připomínán fakt, že pár měsíců po válce získala Merlinův řád většina přeživších členů Fénixova řádu, což ovšem nijak nesnižovalo jeho prestiž. Přeci jen Fénixův řád bojoval se Smrtijedy už v době, kdy si ministerstvo hrálo na mrtvého brouka.)

„Já – zběžně jsem to prolistoval. Podezřelá adopce….. do žádosti žádný projev zájmu ze strany žadatele….. podezření na zneužívání …“

„Mlčte!“ okřikl ho jeho nadřízený. „Hned zítra navštívíte slečnu Greenovou a omluvíte se…“

„Ne!“ přerušil ho nepříliš zdvořile Severus. „Jestli se tenhle idiot ještě někdy přiblíží k mé schovance, vrátím ho ministerstvu v krabici od doutníků.“

„Vyhrožovat úředníkovi je vážné porušení předpisů,“ varoval ho přerušený vedoucí úředník, ale netvářil se přitom nijak zvlášť káravě.

„Nevyhrožuji. Oznamuji,“ odpravil ho klidně Severus. „Slečna Greenová díky němu utrpěla silný otřes. Vyděšeně sebou trhá, i když jen zavrže parketa. Musel jsem k ní zavolat léčitelku, aby jí předepsala něco na uklidnění a to vše jen proto, že je nějaký naprosto neschopný a evidentně slaboduchý blb moc líný na to, aby si přečetl složku, obsahující všeho všudy čtyři pergameny.“

„Abychom to uzavřeli,“ vmísil se do toho ministr. „Pan Larent zanedbal své povinnosti a budou z toho vyvozeny patřičné kárné důsledky. Až do rozhodnutí kárné komise bude vykonávat pouze kancelářskou práci a to pouze v budově ministerstva a v žádném případě nepřijde do styku s klienty odboru.“ Pak se Kingsley obrátil na Severuse. „Pokud si z toho přeješ vyvodit důsledky soudní cestou, nikdo ti nebude bránit,“ vrhl významný pohled na oba své podřízené.

„Myslím, že soudní cesta nebude nutná,“ otočil se ke dveřím. Larent se mu snažil klidit z cesty, ale nebyl moc úspěšný. Severusova pěst mu přistála na bradě, jako by tam pasovala. Úředník přelétl nepříliš elegantním saltem židli a rozplácl se na podlaze. „Tahle cesta mi bude stačit,“ ušklíbl se směrem k dosud stojícím mužům.

„Abych nezapomněl, pokud bude mít váš odbor nutkání provádět další kontroly, skutečně bych ocenil, kdybyste poslal ženu a, pokud to není přehnaný požadavek, tak by i mohla mít v hlavě mozek.“

„Myslím, že další kontroly nebudou nutné,“ pronesl zamyšleně starší úředník. „Vše se zdá být v naprostém pořádku.“

Severus kývl hlavou na pozdrav Kingsleymu, překročil namáhavě se zvedajícího úředníčka a odkráčel středem.

„Ten ten chlap je naprostý šílenec,“ vysoukal ze sebe úředník a držel se za naraženou bradu.

„Nevím, co je na zdvořilém rozloučení šíleného,“ pravil chladně Kingsley. Téměř neznatelné pokývnutí hlavou mu dalo na vědomí, že i jeho podřízený si je vědom, jaké štěstí Larent měl, když to skončilo jenom ranou pěstí.

„Ale… ale on mě praštil!“

„On se zdvořile rozloučil a odešel,“ pronesl důrazně jeho nadřízený, než ho téměř vyvlekl z ministrovy kanceláře.

***

„Jak je jí?“ zeptal se, jakmile vystoupil z krbu ve Snape Manor.

„Je nahoře. Dali jsme jí uklidňující lektvar, co jí předepsala Popy, ale pořád je vyděšená. Nevím, jestli se víc bojí toho, co se stalo, nebo toho, že by ji mohli poslat někam pryč,“ informovala ho Hermiona.

„Jak to dopadlo na ministerstvu?“ odvážil se zeptat Draco.

„Jeho šéfa překvapila míra jeho neschopnosti, což nechápu, protože byla naprosto nepřehlédnutelná, což uznal i pořádně vytočený Kingsley. Larentovi jsem to poměrně stručně pěstí,“ dodal mimochodem. Hodil hábit skřítkovi a vydal se za Larou.

Zaklepal na dveře a trpělivě čekal, dokud se zevnitř neozvalo dále. Seděla na okenním parapetu, kolena přitažená k bradě a ve tváři trošku nepřítomný výraz.

„Smím,“ ukázal na druhou půlku parapetu.

„Váš dům,“ pokrčila rameny.

„Ale váš pokoj,“ připomněl jí. Sedl si vedle ní, ale dal si přitom pozor, aby se jí nedotkl. Nechtěl ji zbytečně stresovat nebo dokonce děsit.

„Jak-jak dlouho ještě,“ zeptala se tichounce.

„Prosím?“

„Předvolali si vás na ministerstvo,“ vysvětlila. Ani jednou se na něj zatím nepodívala. Dokonce měl dojem, že se po jeho příchodu stáhla víc do sebe.

„Smím vědět, od koho to víte?“

„Draco. Podřekl se.“

„Ano, občas se mu nedostává taktu,“ prohlásil spíš pro sebe.

„Mrzí mě to,“ ozvala se najednou. Severus překvapeně zamrkal, což se mu zrovna často nestávalo.  Za co se sakra omlouvá???

„Myslím, že omluvit bych se měl spíš já.“ Konečně se na něj podívala. „Slíbil jsem vám, že budete v bezpečí.“

„Nemohl jste vědět, že… že,“ nedokončila to.

„To je dost chabá polehčující okolnost.“

„Pošlou mě pryč, že jo?“ upřela na něj pláčem zarudlé oči. „Pošlou mě tam zpátky a vy ještě budete mít problémy, za to, že jste ho vyhodil.“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Žádné problémy a žádné posílání zpátky.“

„Milosrdná lež?“ zeptala se smutně. Mrzelo ji, že kvůli ní bude mít profesor oplétačky s ministerstvem. O tom co bude s ní, raději moc nepřemýšlela. Jen doufala, že když ji profesorovi vezmou, dají ji alespoň do jiného domova. Ani nevěděla, jestli kouzelníci něco takového jako dětský domov vůbec mají.

„Pravda, “ snažil se ji přesvědčit. „Larent, ten úředník, se ani neobtěžoval přečíst si vaši složku. Vůbec netušil, co se vám v domově stalo. Vaši reakci bral jako důkaz toho, že vám tu ubližuji. Vysvětlilo se to. Jeho šéf byl rudý vzteky a myslím, že pan Larent na ministerstvu skončil,“ shrnul jí stručně.

„Opravdu? “ upřela na něj pohled plný naděje.

„Opravdu,“ přisvědčil. „Pokud mi nevěříte, na Nový rok si to můžete nechat potvrdit klidně od Ministra kouzel osobně,“ povzbudivě se na ni usmál. Lara se kousek přisunula k němu. Severus jí položil ruku na ramena a ona si poposedla až těsně vedle něj.

„Osobně?“

„Ano. Každý rok na prvního ledna se schází zbytek bývalého Fénixova řádu a Brumbálovy armády. Zavzpomínat.“

„V lednu? Vždyť válka skončila v létě?“ zeptala se překvapeně Lara. Severus byl rád, že konečně přestala myslet na toho hlupáka z ministerstva a ochotně odpovídal.

„Ano. 17. června. Ale v troskách ministerstva tehdy zůstalo téměř čtyřicet lidí, kteří proti němu bojovali. Včetně mnoha členů Řádu i Armády. Výročí smrti přátel není dobrý čas na oslavu,“ povzdechl si.

„Promiňte,“ pípla.

„Většinou se to koná tady. Na Nový rok je poměrně obtížné sehnat ucházející restauraci pro tolik lidí.“

„Nebudu překážet,“ slíbila.

„Ne, nebudete. Já… Je to kolem dvaceti lidí a pochopím, když se vám mezi ně pozítří nebude chtít, ale byl bych rád, kdybyste tam byla. Myslím, že je to vhodná příležitost oznámit ostatním, že patříte do rodiny,“ povzbudil ji.

„Já… já nevím, jestli zvládnu být pohromadě s tolika lidmi. Nedokázala jsem ani sejít dolů k obědu, a to tam byla jen Hermiona s Dracem.“

„Rozumím. Aspoň to můžete zkusit. Takový menší trénink na návrat do školy.“