Blog

Kapitola 8 – Katastrofy

 

Katastrofa, tenhle den se prostě jinak nazvat nedal. Bylo to, ani ne dvacet čtyři hodin, co byla skálopevně přesvědčená, že její profesor, co se jeho synovců týče, musí neskutečně přehánět.

Nepřeháněl.

Vlastně je dost podcenil.

Daniel a Devon řádili hůř než černá ruka. Hermes pro jistotu vůbec neslétával z lustru, Křivonožku od jejich příchodu neviděla, skřítci se snažili být neviditelní, Ginny se v jednom kuse omlouvala, Alexander vypadal na zhroucení, Hermiona se usilovně snažila zachovat kamennou tvář a profesor tiše skřípal zuby.

„Je mi to vážně líto,“ omlouvala se ten den už asi posté Ginny. „Vím, že mi to nebudete věřit, ale když jsme doma, nikdy se takhle nechovají.“

„A víš, že minimálně já budu,“ ozvala se Lara, která se zrovna pokoušela vyčesat si žvýkačku, mimochodem jedno z mistrovských děl Freda a George, z vlasů. „Vídám to denně ve škole. Když jsou kluci sami, chovají se jako lidi a občas jsou dokonce i milí, ale jakmile jsou dva a víc pohromadě, jsou na zabití. Mám podezření, že mezi sebou vedou neoficiální soutěž o nejstupidnějšího kluka koleje.“

Z terasy se ozval zvuk tříštícího se skla. Severus obrátil oči v sloup a odložil hrnek s kávou, kterou si tentokrát poněkud vylepšil alkoholem.

„Jdu tam,“ řekl rezignovaně Alex, „dokud má ten skleník alespoň jednu tabuli skla celou.“ Vzápětí se ovšem ozvalo další tříštící se sklo.

„A mám toho právě dost,“ zavrčel Severus. Zatlačil Alexe zpět do židle a vyrazil na terasu. Ginny i Alex ho trochu nervózně sledovali, ale ani jeden z nich nezasáhl.

„Nemám to srdce je mlátit, ale Merlin ví, že by nějaký ten výprask potřebovali jako sůl,“ povzdech si Alex. Moc dobře si pamatoval výchovné metody svého otce, a už když byla Ginny těhotná, si slíbil, že jeho děti budou mít šťastné dětství, ale v posledních měsících si trpce uvědomoval, že to s tou benevolentností přehnal. Vzápětí se z terasy ozval vyděšený křik, rozlétly se dveře do haly a dovnitř vběhli dva vyděšení kluci, kteří rychlostí blesku zmizeli v náručí svých rodičů. Vše se vysvětlilo o pár vteřin později, kdy těmi samými dveřmi nakráčel do haly mohutný černý panter. Hladově cenil zuby. Zářivě zelené oči upřené na dvojčata prozrazovaly, koho že si to vybral za přesnídávku.

Lara byla vyděšená pomalu víc než dvojčata. Seděla ztuhlá strachy na židli a nespouštěla z obrovské kočky oči. Unikly jí tedy chápavé a trošku i pobavené pohledy, které si vyměnili Hermiona, Ginny a Alex. Panter ještě několikrát zavrčel a pak proskočil oknem do zahrady.

„Tak vidíte vy dva. To máte za to, že se chováte jak utržení ze řetězu. Jestli budete dál zlobit, tak se vrátí a dá si vás k večeři,“ pohrozil dvojčatům Alexander a snažil se přitom tvářit vážně. Moc mu to nešlo, ale dvojčata byla naštěstí tak rozrušená, že si toho nevšimla. Hermiona byla o něco praktičtější. Kouzlem zavřela stále otevřené dveře na terasu a zasklila i rozbité okno. Zhruba o hodinu později, když si dvojčata relativně potichu hrála na koberci se stavebnicí, kterou našla pod stromečkem, se k nim vrátil i Severus. Byl trochu bledší než obvykle a měl trochu červený nos, jako kdyby byl na mraze.

„To bylo podlé,“ upozornila ho Hermiona.

„Zdá se, že účinné,“ oponoval a nalil si horké kafe.

„Jestli budou mít noční můry, pošlu je za tebou,“ varoval ho Alex.

„Zbytečná námaha. Když jsem přesvědčil tu chlupatou potvoru, že není dobrý nápad, snažit se nasáčkovat se nám do postele, tak o tom snadno přesvědčím i ty dva,“ mrkl na dvojčata.

Laře to najednou došlo.

„To jste byl vy?“ zeptala se potichu nevěřícně. Severus jen přikývl.

„Laro!“ přihnal se k nim jeden z kluků. „Vysvětlíš nám ty pravidla k Řachavému Petrovi?“ mával jí krabicí od hry před obličejem.

„Už jsem to dlouho nehrála, ale můžu to zkusit,“ připustila a šla si sednout ke klukům na podlahu. Po rychlém prolistování návodu se jí povedlo rozpomenout si na většinu podstatných pravidel a dali se s kluky do hry.

„Tři děti v domě?! Máš tu pomalu vlastní zvěřinec,“ ozval se ironický hlas. „Rád tě vidím, Severusi.“

„Když tě tak poslouchám, tak čtyři děti, Draco,“ usadil ho Severus. „Jsem si jistý, že Daniela a Devona si z loňska pamatuješ.“ Draco si skutečně pamatoval. Ten hořící vánoční stromeček byl vskutku nezapomenutelný. „A tohle je Lara Greenová. Laro, to je Draco Malfoy, můj kmotřenec,“ představil je Severus.

„Rád tě poznávám,“ pokusil se být Draco galantní. Lara se pokusila usmát, ale bylo víc než zřejmé, že to není upřímný úsměv. Nic překvapivého. Poznámka o zvěřinci rozhodně nebyla milá. Po zbytek dne mezi těmi dvěma panovalo napětí. Lara nemohla Dracovi upřít, že se, podle jejího mínění, snaží chovat zdvořile, ale to neměnilo nic na tom, že jí byl příšerně nesympatický. Choval se jako nafoukaný floutek, kterému patří svět, a svou arogancí jí nepříjemně připomínal vychovatele z děcáku. Zdál se jí falešný jak pětník. Vrátila se ke hře s kluky a až do večera jeho přítomnost zcela ignorovala. Vzhledem k tomu, že ani on se nepokoušel s ní konverzovat či se, Bože nedopusť, zapojit do hry, dařilo se jí to. Při večeři si dala dobrý pozor, aby od něj seděla co nejdál, ačkoli to znamenalo sedět vedle dvojčat.

Ihned po večeři se Draco omluvil, že je unavený a šel si lehnout. Lara toho měla také dost. Víc jak čtyři hodiny hrála s dvojčaty Řachavého Petra a oni celou tu dobu nezavřeli pusu. Měla dojem, jako by jí každým okamžikem měla prasknout hlava.

Brala za kliku svého pokoje, když zaslechla vzteklý hlas. Vycházel z vedlejší místnosti. Z pokoje, který dostal Draco. Nebylo jejím zvykem špiclovat, ale pootevřené dveře jí nedaly.

„Nemehlo jedno mizerné. Máš obě pracky levé. Jsi naprosto neschopné budižkničemu, když nejsi ani schopný pověsit věci do skříně, aniž bys s nima vytřel podlahu,“ křičel Draco a před ním se krčil jeden z domácích skřítků. Ten asi zaslechl její kroky a vrhly ustrašený pohled na dveře. Draco se vztekle otočil. Všiml si Lary stojící u pootevřených dveří. Znechucený pohled, kterým ho obdařila, než dveře zabouchla, dával jasně najevo, co si o něm myslí a rozhodně to nebylo vůbec nic pěkného.

Draco poslal skřítka pryč a sám si dovybalil zbytek věcí. Dnešek byl naprostá katastrofa. Jeho matka ho, nutno podotknout že už asi po patnácté, nutila do sňatku s někým, koho v životě neviděl. Co je mu k čertu potom, že nějaká Orchestrie, jejíž rodiče museli být podle jeho názoru dementní nebo úchylní, když ji pojmenovali takhle, Setinová je z čistokrevné a pěkně zazobané rodiny? Nikdy ji neviděl a co se jeho týkalo, rozhodně to nehodlal měnit a už vůbec se s ní nehodlal ženit. Každou návštěvu mu jeho matka předhazovala nějakou svobodnou čistokrevnou husičku, většinou i pěkně zazobanou nebo alespoň s papínkem papalášem. Vloni se mu dokonce pokoušela dohodit nějakého kluka. Když byl v šestadvaceti svobodný a bezdětný, tak musel podle ní být nevyhnutelně gay. Po téhle nabídce práskl dveřmi tak, že je vysklil a téměř rok s ní vůbec nekomunikoval. Nebyl si jistý, jestli by ji při další podobné nabídce neproklel a zabít vlastní matku mu přeci jen nepřišlo jako dobrý nápad. Teď toho skoro litoval. To vážně vypadal, že je na tom tak špatně, aby mu matka musela dohazovat sotva patnáctiletou puberťačku? A ještě nespíš pěkně pitomou, když měla jen tři NKÚ. Pak následovala dvojčata. Jak se ukázalo, bylo víc než naivní myslet si, že za ten rok, co je neviděl, možná dostali rozum. Pokud mohl soudit, byli ještě potrhlejší než loni. Fred a George budou mít zdatné nástupce v roli postrachů Bradavic. A nakonec tu byla Lara. Neochotně si přiznal, že ta poznámka o zvěřinci byla skutečně sprostá, ale to ho sakra musela slyšet zrovna, když jeho mizernou náladu, zapříčiněnou celým tímhle podělaným dnem, slízl domácí skřítek, jehož jedinou vinou bylo, že mu vyklouzlo z ruky ramínko s hábitem?

Lara ležela v posteli a uvažovala o muži, který obýval vedlejší pokoj. Znala takové typy až moc dobře. Na mudlovské základce jich poznala víc, než by jí bylo milé. Většině dětí bylo jedno, že je z domova a že nenosí značkové oblečení a ani nemá značkový batoh nebo penál, ale našlo se tam pár arogantních nevychovaných fracků, většinou z bohatších rodin, pro které se s levným oblečením a neznačkovým batohem stala automaticky outsiderem, kterého v lepším případě ignorovali a v tom horším se po něm vozili. Když se ukázalo, jak moc se mýlila, co se profesora týče, doufala, že i jeho kmotřenec se ukáže jako fajn kluk, ale místo toho to byl nafoukaný sebestředný mizera, který jí byl z duše protivný. Vztekle se na posteli převalila a pokusila se vyhnat z hlavy myšlenky na toho hejska z vedlejší místnosti.

 

*

Ráno nebylo o nic lepší. Už před půl šestou se k ní do pokoje přiřítily dvě neřízené střely.

„Pojď si hrát.“

„Neviděla jsi kočku?“

„Dole jsme našli šachy.“

„Nudíme se,“ křičeli kluci jeden přes druhého. Lara při pohledu na hodiny tiše zaúpěla. Půl šesté! Tak brzo nevstávala ani v Bradavicích. Otočila se ke klukům zády a pokusila se schovat pod peřinou. Marně.

„No tak, my si chcem hrát,“ nedali jí kluci pokoj.

„Vždyť je ještě tma,“ pokusila se je přesvědčit, aby ji nechali ještě chvíli spát.

„To je fuk. Stejně je pozdě,“ stáli si na svém.

„No jo,“ kapitulovala neochotně. „Počkejte na mě dole, musím se oblíct.“

„Super.“

„Dělej.“

„Připravím hračky.“

Zůstanu bezdětná, jinak se zblázním, pomyslela si Lara a šla hledat něco na sebe. Mechanicky sešla ze schodů a sedla si ke klukům na podlahu. Rozdala figurky a silou vůle se pokoušela udržet oči otevřené. Kluci byli nadšení. Vzhledem k tomu, že veškerou svou energii potřebovala jen na to, aby neusnula v sedě, nesoustředila se na hru a oni ve velkém vyhrávali. Normálně by se za prohru s pětiletými dětmi styděla, ale teď jí to bylo úplně jedno.

Kolem půl sedmé se v hale objevili skřítci a Lara je okamžitě požádala o kafe a o snídani pro sebe a pro kluky. Když ve čtvrt na osm sešla do haly Ginny, měla za sebou čtyři partičky Řachavého Petra, několik her něčeho, co jí připomínalo člověče nezlob se, hru na schovávanou, slovní fotbal a, naštěstí zmařený, pokus dvojčat zahrát si v hale skutečný fotbal a byla úplně hotová. Potlačila nutkání vrhnout se své osvoboditelce kolem krku a raději se vrhla na kávovou konvici. Dnešní třetí kafe konečně splnilo účel a probralo ji trochu k životu. V duchu si udělala poznámku, že musí večer zamknout dveře od svého pokoje. Sice slyšela, jak Ginny peskuje kluky za to, že ji probudili, oceňovala to, ale tak nějak hodně pochybovala o tom, že by to mělo sebenepatrnější efekt. Před devátou se dole objevil i Alex a obdařil Laru soucitným pohledem. Bylo mu divné, že ho s Ginny kluci ráno nevzbudili, ale při pohledu na Lařiny kruhy pod očima mu bylo okamžitě jasné, kdo to slízl za ně. Snape s Hermionou to raději nekomentovali a Draco byl pod stolem kopnut dřív, měla dojem že Hermionou a Ginny současně, než stihl říct něco nevhodného. Po snídani se Weberovi vydali na návštěvu do Doupěte a měli se vrátit až večer. Byla ráda, že je na několik hodin ušetřena nutnosti hrát s nimi nějaké hry, ale na druhou stranu to znamenalo, že tu z návštěv zůstal jen Draco, což ji zrovna dvakrát nenadchlo. Naštěstí ji odpoledne vzala Hermiona na procházku s tím, že jí musí ukázat okolí a pánové byli ponecháni svému osudu.

*

„Co proti sobě s Larou máte?“ zeptal se Severus uprostřed partie šachu. Draco potlačil úsměv a pohodlně se opřel. Netušil, že tyhle šachy budou záminkou k výslechu.

„Vůbec nic. Jen jsem se včera choval jako arogantní zmetek a ona z pochopitelných důvodů došla k závěru, že jsem arogantní zmetek,“ pokrčil Draco rameny.

„Předpokládám, že teď nemluvíme pouze o tvé krajně nevhodné poznámce, kterou jsi ji urazil dřív, než jsem vás stihl představit,“ poznamenal Severus a po Dracově vzoru se pohodlně opřel v křesle a hodil si nohu přes nohu.

„Včerejšek stál za, no raději ho vůbec nebudu komentovat. Myslím, že neznám dost sprostý výraz. Návštěva u matky byla naprosto katastrofální. Zase se mi pokoušela domluvit svatbu, a když jsem jí bez okolků poslal kamsi, tak mě opět obvinila z toho, že jsem buď gay, nebo impotent. Sice je to moje matka, ale někdy si říkám, že s tou ženskou snad nemůžu mít vůbec nic společného. Bylo mi z toho nanic a večer jsem si zchladil žáhu na jednom ze skřítků. Příšerně jsem ho seřval. Když jsem s ním skončil, zjistil jsem, že ta holka stojí uprostřed pootevřených dveří. Nedovřel jsem je. Takový zhnusený pohled, jakým mě včera obdařila, nezvládal ani Lucius,“ dokončil vysvětlování.

„Sice ses hodně změnil. K lepšímu,“ dodal na Dracovo tázavě pozvednuté obočí. „Ale občas se v tobě Malfoy nezapře.“

„Doufám, že to nemělo znamenat, že jsem celý Lucius,“ ozval se protestně mladší muž. Už jako malý kluk věděl, že jeho otec rozhodně není to, co se obvykle označovalo jako dobrý člověk. Jak stárl, poznával i jeho temnější stránky. Že si jeho otec potrpěl na milenky, čím mladší, tím lepší, to ještě dokázal skousnout. Že je Smrtijed ne proto, že by se chtěl taky trošku přiživit na Voldemortově slávě a moci, ale proto, že ho prostě bavilo ubližovat lidem skousával poněkud obtížněji. Ale to, co po jeho smrti objevil ve sklepích pod jejich sídlem, už skousnout nedokázal. Nejenže tam jeho otec měl ty hrozné kobky a mučírnu, v které by zbledli závistí i ti nejslavnější kati a inkvizitoři, ale ještě ke všemu si vedl podrobné záznamy o všem, co se tam dělo. Jak se ukázalo, tohohle „koníčka“ jeho otec provozoval přes patnáct let a jeho „spotřeba“ se pohybovala na pěti až sedmi obětech za rok. Samozřejmě všechno mladé holky. Vlastně tehdy dvacetiletá Hermiona byla druhou nejstarší, které se dostalo téhle odporné pozornosti. A jak se ukázalo, občas si k tomu přizval i pár kumpánů. Ačkoli nikdy nenašel odvahu ty deníky Severusovi ukázat, ani mu o nich říct, stále je měl. Byly bezpečně schované pro případ, že by se někdo v nich zmíněný rozhodl jemu nebo někomu jemu blízkému škodit.

„V některých věcech jsi mu velmi podobný. A ne, nejsi celý on. Svým rodičům se podobáme, ať chceme nebo ne, ale o tom, jestli budeme stejní, rozhodujeme my sami.“

„Mluvíš z vlastní zkušenosti?“ neodpustil si blonďák rýpnutí.

„Kdyby Tobias Snape věděl, že si jeden z jeho synů vzal Weasleyovou a druhý rovnou mudlovskou čarodějku, tak by se v hrobě neotáčel, ale přímo rotoval,“ odpověděl popravdě Severus. „Když už jsme u těch sňatků, že se tě Narcissa pokouší oženit, jsi říkal, ale jak se na to díváš ty? Plánuješ se ženit?“

„Severusi,“ povzdechl si. „Jestli se mi chystáš někoho předhodit, tak to nedělej. Skutečně nerad bych Hermioně vysvětloval, proč jsem jí proklel manžela. A ne, neplánuji se v nejbližší době ženit. Za prvé, nemám přítelkyni, a za druhé, po smrti otce jsem hlavou rodiny já, což naštěstí znemožňuje mé drahé máti uvrtat mě do domluveného sňatku.“

„Což je štěstí, jinak bys byl už nejmíň pět let ženatý,“ poznamenal věcně Severus.

„Vdovec,“ opravil ho temně Draco.

*

„Zajímalo by mě, kde strávila noc,“ poznamenal Draco těsně před večeří a jeho pohled sklouzl na Laru, která spokojeně spala stulená do klubíčka v jednom z křesel. Musel uznat, že ty skoro čtyři hodiny, které uběhly od doby, kdy se s Hermionou vrátily z procházky, vzdorovala nepřehlédnutelné únavě statečně, ale asi před půl hodinou prohrála na celé čáře.

„Noc v posteli. Nicméně ráno se stala obětí těhle dvou neřízených střel,“ kývla Ginny hlavou k dvojčatům. „Když jsem chvíli po sedmé vstala, podle nepořádku, který tu ti dva stihli udělat, si tu s nimi musela už tak hodinu možná dvě hrát,“ vyvedla ho bryskně z omylu.

„Budeme jí budit?“

Severus zakroutil hlavou.

„Odnesu ji nahoru,“ nabídl se Draco. „Než ji ti dva raraši vzbudí.“

„Ty raději ne. Kdyby se cestou vzbudila, nemuselo by to dopadnout dobře,“ zarazil ho Severus a sám opatrně zvedl Laru z křesla.

Draco se zmateně podíval po Hermioně. Nějak nechápal, proč by měl být problém, kdyby se cestou vzbudila.

„Ten dětský domov, kde vyrůstala, nebyl dobrým místem pro dospívající dívku,“ řekla Hermiona tiše. Draco si všiml, že se v jejích očích na okamžik objevil ten děsivě prázdný výraz, který tam byl pokaždé, když její mysl zabloudila k jeho otci. V jeho obličeji se rychle vystřídalo překvapení, šok a vztek, aby na něm nakonec zůstal výraz, v němž se pochopení mísilo s pohoršením.