Kapitola 5 – Nový domov?

 

„Tak kde začneme?“ zeptala se Hermiona, když Laru přemístila na Příčnou ulici.

„To záleží na tom, pro co jsme sem přišli,“ odpověděla Lara a užívala si pohled na Příčnou ulici. Vypadala úchvatně. Ačkoli v Londýně bylo samé bláto, Příčná byla pokrytá popraškem sněhu, mezi domy byly nataženy vánoční řetězy a několik odpadkových košů poněkud chraplavě a hlavně falešně zpívalo vánoční koledy. Bohužel znaly jen asi každé třetí slovo, ale i tak to mělo své kouzlo.

„Koupit nějaké ozdoby. Severus těmi loňskými nebyl zrovna nadšený a nějakým nevysvětlitelným způsobem přes léto zmizely,“ povzdechla si Hermiona.

„Jaké byly? Růžové?“ zeptala se se smíchem Lara.

„Bledě modré.“

„Co mu probůh vadí na bleděmodré?“ nechápala Lara. Ona tu barvu měla docela ráda.

„To vážně netuším. Jen vím, že černé nebo bílé ozdoby rozhodně kupovat nebudu,“ zakroutila hlavou Hermiona. Ty ozdoby se jí skutečně líbily. Dokázala se smířit s tím, že kromě modrých džínů, které si na sebe vzal tak maximálně dvakrát do roka, když se jí ho povedlo zatáhnout do kina, je jeho šatník, s výjimkou bílých košil, výhradně černý. Ale rozhodně nehodlala připustit, aby se tahle černobílá mánie dostala i mimo jeho skříň. Za těch šest let postupně zrekonstruovali dům a Hermioně se při té příležitosti povedlo přinést do něj i jiné barvy, než tmavé. Severus sice už druhým rokem pracně rozdýchával bílý koberec s vysokým vlasem, který pořídila do haly, ale trochu ho usmířil fakt, že knihovnu, místnost ve které stejně trávil nejvíc času, zůstala téměř v původním stavu a Hermiona se nechala přemluvit, aby upustila od červeného koberce v ložnici, ačkoli zelený rázně zatrhla. Nakonec skončili na kompromisní modré.

„A dál?“ vyzvídala Lara.

„Potřebuji dokoupit ještě nějaké dárky. Stavit se u paní Malkinové a v Medovém ráji a u Ollivandera. Už mi zase zlobí hůlka. Minulý týden mi kvůli tomu vybouchl kotlík a zdemolovala jsem polovinu laboratoře. Severus z toho nebyl zrovna nadšený.“

„Nebyl zrovna nadšený?! Když se to povedlo v hodině Peterovi, tak vypadal, že vyletí z kůž…“ Zmlkla Lara uprostřed slova, když si uvědomila, co řekla. „Já omlouvám se, tohle jsem přehnala.“

„To nic, Severus mě měl na lektvary šest let. Taky při tom bouchlo pár kotlíků, takže vím, jak nelibě to nese. Zvlášť, když ten nebožák zároveň roztaví i lavici.“

„Jak jste se vy dva vlastně dali dohromady?“ zeptala se Lara. Severus jí nepřišel jako člověk, který by balancoval na hranici zákona a začal si románek, byť platonický, se studentkou. Když si všimla, jak Hermionin výraz potemněl, pocítila nutkání se omluvit.

„Promiň, nemusíš odpovídat.“

„Ne, nejde o to, že by mi vadilo odpovědět, jen je to spojené s věcmi, o kterých se mi nemluví zrovna snadno. Já, někdy si o tom promluvíme, ano?“

Lara přikývla. Sama dost dobře věděla, jaké to je, když je člověk donucen mluvit o věcech, na které by raději zapomněl. Z Hermionina výrazu si domyslela, že to bude mít co do činění s jejich společnými nepříjemnými zkušenostmi. To už ovšem stály pře krámkem paní Malkinové a Hermiona ji postrčila dovnitř.

„Dobrý den,“ vrhla se na ně hned majitelka krámku.

„Dobrý den, pozdravila Hermiona. „Potřebovali bychom tady pro slečnu jedny společenské šaty. Spíš koktejlky než večerní, dva školní hábity do Bradavic s erbem Havraspáru a společenský hábit,“ zaúkolovala ji hned Hermiona. Než Lara stihla říct něco víc než: „Hermiono, to přece nejde,“ byla odtažena paní Malkinovou za plentu a pečlivě měřena.

„S těmi koktejlkami bude trochu problém, slečna je dost štíhlá a teď před Vánoci je o ně velký zájem, ale hábity budou během hodiny připravené. Jaký byste si představovaly ten společenský hábit?“ vrátila se pak paní Malkinová k Hermioně.

„Já hábity skoro nenosím, takže to nechám na vás a na Laře,“ vyhnula se Hermiona příležitosti, rozhodovat o Lařině šatníku víc, než bylo nezbytně nutné. O hodinku později opouštěly krámek se školními hábity a vínově červeným společenským hábitem. Koktejlky na Lařinu štíhlou a drobnou postavu se bohužel nenašly. Hermiona měla v plánu navštívit i nějaké mudlovské obchody, protože na zpívající vánoční ozdoby si jednoduše zvyknout nedokázala, takže jí to ani moc nevadilo. Trošku jí lezlo na nervy, že jí Lara už asi po sté děkovala.

O dvě hodiny později opouštěly Příčnou ověšené taškami. V Medovém ráji nakoupily spoustu sladkostí, přeci jen byly Vánoce a to se na linii tak dbát nemusí. Hermiona měla spravenou hůlku a dokoupené dárky pro své přátele. Lara se jí na chvíli záměrně ztratila, aby mohla koupit dárek pro ni a pro Severuse. Přemýšlela nad nimi celou noc. Dostat Laru do mudlovského obchodu s oblečením už dalo Hermioně větší práci. Lara už věděla, co je důvodem návštěvy a nechtěla, aby s ní Hermiona měla víc starostí a výdajů, než je nezbytně nutné. Hermionu stálo skoro půl hodiny přemlouvání, při které se jí málem udělaly omrzliny, než Laru do obchodu dostala. Asi desetkrát ji musela ujistit, že to Severusovi skutečně nebude vadit, a že se kvůli tomu ani na jednu z nich nebude zlobit, než se jí Laru povedlo přesvědčit, aby konečně přestala vzdorovat a vlezla dovnitř do tepla. Nakonec tam strávili dvě velice příjemné hodiny, kdy Laře vybraly šaty, svetr, dvě blůzy a džínsy. Lara nestíhala protestovat a umlkla, až když jí Hermiona pohrozila umlčovacím kouzlem. Hermiona si s Lařinou pomocí vybrala šaty na promoci, která ji snad brzy čekala. Líbily se jí jedny temně modré, ozdobené broušenými krystalky skla, které zářilo jak hvězdy, ale měly hluboce vykrojená záda. Laru stálo hodně ujišťování, že jí sluší a že ta holá záda skutečně nepůsobí nevkusně. Naopak si Lara byla víc než jistá, že minimálně Severus to určitě ocení. Hermiona i přes svůj malý vzrůst měla postavu, kterou by jí mohla závidět leckterá modelka. Mít o dvacet centimetrů víc, určitě by se na přehlídkovém molu neztratila.

Nakonec si nechaly výběr vánočních ozdob. Trvalo jim to skutečně dlouho. Hermiona s těžkým srdcem minula stříbrné, bleděmodré a něžně růžové sady ozdob. Věděla, že tohle by jí u Severuse neprošlo. Pak Lara odněkud přinesla sadu matně sytě fialových ozdob se zlatým zdobením. Bylo rozhodnuto. Kromě kulatých ozdob tří různých velikostí tu byly rovnou i řetězy, špička, držáčky na svíčky a svíčky v téže barvě a se stejným zlatým motivem. Hermiona si potrpěla na velký vánoční stromek, a tak vzaly pro jistotu ještě jednu menší sadu v téže barvě, kde nebyla špička. Popošly do jedné nepoužívané postranní uličky vedle obchodního domu a přemístili se domů.

„Nikdy jste neslyšely o zmenšovacích kouzlech?“ zeptal se pobaveně Severus, když si všiml těch dvou pochodujících hromad nákupních tašek.

„Když nemáš v každé ruce pár tašek, ztrácí nakupování svůj půvab, ale to někdo, kdo nakupuje maximálně knihy nebo přísady do lektvarů, nemůže nikdy pochopit,“ kontrovala Hermiona. Lara se plaše usmála. Sice už stihla zjistit, že Snape je skutečně excelentní důkaz pravdivosti přísloví, že pes, který štěká, nekouše, ale rozhodně by se ho neodvážila popichovat.

„Dáme to sem,“ obrátila se na Laru. „A Severusi, nezapomeň, že stromeček sháníš ty,“ připomněla mu důrazně. Severus jen cosi zamručel a zmizel v laboratoři.

„Laro, nevím, jestli tě Severus varoval, ale na Vánoce míváme společnost. Na boží hod dorazí Severusův kmotřenec a další den jeho bratr s rodinou. Zůstanou tu do konce svátků.“

„Profesor má bratra?“ zeptala se Lara překvapeně. Ještě před pár dny, by jí tahle informace vyrazila dech, ale teď, když zjistila jak příjemnou ženu profesor má, jí už představa Severuse Snapa v rodinném kruhu nepřišla tak nereálná.

„Ano. Jmenuje se Alexander Deber. Změnil si jméno,“ dodala, když si všimla Lařina zmateného výrazu. „Oženil se s mojí kamarádkou Ginny Weasleyovou a mají spolu dvě děti, dvojčata. Daniela a Devona.“

„A ten kmotřenec?“

„Jmenuje se Draco, Draco Malfoy. Byl můj spolužák v Bradavicích, jen chodil do Zmijozelu a já do Nebelvíru. O jeho rodině, zejména otci se u nás nemluví.“

„Jasně,“ přikývla Lara. Předpokládala, že i ona je pro svou rodinu nežádoucí téma. Navíc si všimla, že při zmínce o Dracově otci se Hermioně na tváři objevil opět ten zasmušilý výraz. Usoudila, že Malfoy senior měl něco společného s Hermioninou nepříjemnou minulostí a nevyptávala se.

„Vědí o mně?“

„Nevím, jestli Draco, ale Alex s Ginny určitě. Omlouvám se, ale měla jsem plnou hlavu zkoušek a nějak jsem neřešila, jak moc Severus informace o tobě rozšiřoval.“

„Jo, jasně. Já jen, jestli mám čekat zvědavé obličeje, nebo rovnou šokované,“ usmála se Lara.

„A co třeba přátelské?“ navrhla Hermiona a dala se do vybalování tašek.

Když si Lara šla ten večer lehnout, poprvé po dlouhé době usínala bez pocitu, že je vetřelec na cizím území. Nepamatovala si, že by se někdy někde cítila tak vítaná, jako právě tady.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami