Kapitola 3 – Předvánoční překvapení
 

Lara nejistě postávala před chrličem střežícím vchod do ředitelny. Ředitelka její koleje jí vyřídila, že se má dostavit za ředitelkou. Lara přemýšlela, co se mohlo stát, že s ní McGonagallová chce mluvit. Byla si jistá, že neprovedla nic, čím by k sobě její pozornost přilákala. Nakonec s pokrčením ramen řekla: „Zelený čaj.“

K jejímu překvapení byl v ředitelně i profesor Snape. Vlastně teď už jenom pan Snape. Neviděla ho od konce října, kdy se místa profesora lektvarů ujal profesor Tweedy a Snape školu opustil. Bylo školním tajemstvím, že tu byl Snape jen na výpomoc, než skončí pracovní závazek Tweedyho u Svatého Munga. Většina studentů si oddechla, když Snape zmizel. Tweedy byl nesrovnatelně benevolentnější a méně náročný.

„Dobrý den,“ pozdravila a byla zvědavá, co se z toho vyvine.

„Posaďte se,“ pokynula Minerva k jedné z židlí.

„Stalo se něco?“

„Obávám se, že se tu vyskytl menší problém, který se vás týká.“ Severus si u krbu pohrdlivě odfrkl a ignoroval Minervin káravý pohled.

„Jak vás Severus bezpochyby informoval, začátkem roku mi sdělil, s čím jste se mu svěřila. Přesně podle zákona jsme o situaci informovali Ministerstvo, které slíbilo, že informuje příslušné mudlovské úřady. To se také stalo. Předpokládali jsme, že se tím dají věci do pohybu a přestali se o to zajímat, což se ukázalo jako chyba a…“

„To k čemu se paní ředitelka snaží dobrat je fakt, že to mudlovské úřady jednoduše smetly ze stolu. Bohužel o obvinění informovali ředitelku dětského domova, která samozřejmě vše popřela a vyžádala si váš okamžitý návrat, abyste o její instituci nemohla šířit tyto nehorázné lži,“ zatvářil se Snape znechuceně.

Laře se udělalo špatně. Bylo jí jasné, že vrácením do domova to možná skončí pro ředitelku, ale ti dva to rozhodně nenechají jen tak.

„Znamená to, že si mám sbalit?“ zeptala se téměř neslyšně.

„Ne!“ přerušil ji Snape tak razantně, až sebou trhla. „Řekl jsem, že do toho domu se už nevrátíte. Nicméně postoj paní ředitelky nám poněkud zúžil manévrovací prostor. Buď vás Minerva může nechat v Bradavicích, kam na vás mudlovské úřady nedosáhnou a budeme doufat, že nás Ministerstvo alespoň mlčky podpoří, nebo vašemu nevrácení se můžeme dát legální ráz.“

„Legální ráz?“ zeptala se zmateně.

„Minervo?“

„Jde o to, že podle kouzelnického práva je ředitelka domova ze své funkce vaším poručníkem, tudíž má právo rozhodovat o vašem životě, ale kdyby se našel jiný poručník…“ nechala větu nedokončenou.

„Mohla bych zůstat v Bradavicích a ředitelka ani Ministerstvo by s tím nic nenadělalo,“ dokončila to Lara.

„Přesně tak. Jistější by sice byla adopce, ale její zařízení vyžaduje čas, který momentálně nemáme.“

„Nemáme ani poručníka,“ poznamenala Lara.

„Poručníka máme, otázkou je, jestli s ním budete souhlasit,“ vstoupil do rozhovoru Severus. „Jak moc by vám na tom místě vadil bývalý Smrtijed?“

„Smrtijed? Moment, myslíte sebe? To přece nejde. I když je to jen formalita, přece si na krk neuvážete někoho, koho vůbec neznáte?“

„Slečno Greenová, na zdlouhavé vysvětlovaní nemáme čas. Ředitelka trvá na tom, že si vás zítra ve čtyři vyzvedne na nádraží. Do té doby musíme mít za sebou všechny formality.“

„Myslím, že bych vám měla vysvětlit, co přesně opatrovnictví obnáší a vy se pak rozhodnete, jestli je to pro vás přijatelné řešení. Pokud odmítnete, a nikdo vás k souhlasu nutit nebude, pokusím se zařídit vaše setrvání zde jinak, ale v tom případě vám nemohu slíbit úspěch.“

„Co přesně to tedy obnáší?“

„Měla byste vědět, že je to poněkud širší soubor vzájemných práv a povinností, než si pod tím představují mudlové. Opatrovnictví podle kouzelnického práva se od adopce liší jen v několika detailech. Pokud byste s opatrovnictvím souhlasila, stali by se Severus a jeho žena vašimi příbuznými se vším, co k tomu patří. De facto by nad vámi získali veškerá rodičovská práva a povinnosti. Tady,“ podala jí několik listů pergamenu. „Přečtěte si to a zeptejte se, pokud něčemu nebudete rozumět.“

Jak se ukázalo, opatrovnictví se skutečně od adopce moc nelišilo. Severus a jeho žena na sebe brali povinnost ji do jejích pětadvaceti let materiálně zabezpečit a zároveň získali rodičovská práva, právo spolurozhodovat o jejím vzdělání, manželství… Tady se Lara zastavila.

„Co přesně znamená spolurozhodovat o vzdělání a manželství?“ zeptala se opatrně.

„Měla byste vědět, že domluvená manželství jsou něco, co se ještě celkem často mezi kouzelníky objevuje. Právo spolurozhodovat o vašem manželství a vzdělání znamená, že váš výběr budoucího manžela i rozhodnutí o tom, zda po Bradavicích budete dále studovat a případně, kde a co je vázáno na můj souhlas,“ vysvětlil jí Severus.

„Takže mi můžete nařídit, co budu studovat i koho si vezmu?“

„Teoreticky ano,“ připustil.

„Máte v plánu to udělat?“

„Viděl jsem názornou ukázku toho, jak taková manželství vypadají, u svých rodičů, takže se můžeme dohodnout na tom, že pokud si nepřivedete někoho absolutně nepřijatelného, jako například nezaměstnaného alkoholika, nebudu se vám do výběru partnera plést.“

„I kdyby to byl mudla?“

„I kdyby to byl mudla,“ přikývl.

„A vzdělání?“

„Pravděpodobně budu trvat na tom, abyste po Bradavicích pokračovala ve studiu, ale předpokládám, že formu studia i obor si v takovém případě zvládnete vybrat sama.“

Přikývla a vrátila se k dokumentu. Zbytek textu byla vlastně jen taková omáčka kolem. Upozornění, že mezi opatrovanou osobou a opatrovníkem vzniká fiktivní pokrevní příbuzenství, které je překážkou sňatku, právo opatrovníka dohlížet na chování opatrované osoby a z případného nežádoucího chování vyvodit důsledky atd.

„Nebude to vadit vaší ženě?“ zeptala se nakonec, když zvažovala svá pro a proti.

„Vzhledem k tomu, že dobrovolně strávila značnou část posledních dvou dnů pobíháním po Ministerstvu a zařizováním potřebných formalit, domnívám se, že nikoli.“

„Jste si jistý? Já… Neberte si to osobně, ale nejste zrovna člověk, kterému by se snadno odporovalo.“

„Mohu vás ujistit, že Hermioně nedělá nejmenší problém vyjádřit nahlas svůj názor, i kdyby byl zcela opačný od mého,“ ujistil ji chladně a Lara si nemohla nevšimnout úsměvu, který se na okamžik objevil na tváři paní ředitelky. „Než se rozhodnete to podepsat, měla byste vědět ještě jednu věc. Navzdory tomu, co vám tvrdili v domově, máte žijící příbuzné.“

„Tak proč mě dali do děcáku a ne k nim?“

„Vaše matka pocházela z čistokrevné rodiny, která poněkud špatně nesla její manželství s vaším otcem, který byl mudla. Pokud se mi povedlo zjistit, ihned po jejich svatbě ji vydědili a přerušili s ní veškeré styky. Vědí o vaší existenci i o smrti vašich rodičů.“ Odpověděl zároveň na její nevyřčenou otázku.

„Takže se na mě vykašlali, protože nejsem čistokrevná?“ spíš konstatovala, než se zeptala. „Proč jste mi to vlastně řekl?“

„Protože kdyby se někdo pokoušel napadnout legálnost tohoto kroku a zjistil, že jsem vám tuto skutečnost zatajil, mohl by nechat opatrovnictví prohlásit za neplatné.“

Přikývla. „Jaké mám příbuzné?“

„Dědu a tři strýce, všechno bývalé stoupence Voldemorta.“

„Kde to mám podepsat?“

„Jste si jistá, že tomu rozumíte? Pokud to podepíšete a Ministerstvo to schválí, nepůjde to vzít zpět,“ upozornila ji ředitelka.

„Předpokládám, že manžela i vzdělání jsme si s profesorem vyjasnili,“ Severus přikývl, „a v tom zbytku není nic, co by mě řekněme pohoršovalo.“

„Jste si tím jistá?“

„Ano.“

„Dobře, tady to podepište. Je nutné podepsat všech devět kopií.“ Lara podepsala devět úředně vypadajících pergamenů a pak se podívala na Snapea. „A teď?“

„Teď se vrátíte na kolej a zabalíte si. V sobotu normálně odjedete se studenty na prázdniny do Londýna. S ředitelkou vaší koleje to zařídí Minerva. Sejdeme se na nástupišti 9 a 3/4. V žádném případě neprocházejte na nádraží. Bude tam na vás určitě čekat někdo z domova. Tou dobou už by měly být vyřízeny formality na Ministerstvu, ale vyřídit vše potřebné na mudlovských úřadech bude trvat déle. Kdyby si vás odvedli, neměl bych jim v tom jak zabránit a skutečně nerad bych si sobotu zpestřoval plánováním únosu. Jinak je nezbytně nutné, aby to alespoň prozatím zůstalo jen mezi námi třemi. Domovu byl přiznán zástupce, který má dohlédnout na to, že se tam v pořádku vrátíte. Pokud by zjistil, co chystáme, mohl by se pokusit to překazit. Po Novém roce to oznamte klidně celému hradu, ale do té doby ta informace nesmí opustit tuto místnost.“

Lara přikývla.

„Měla byste se vrátit na kolej, za deset minut je večerka,“ upozornila ji Minerva.

„Ano, jistě,“ zvedla se k odchodu. U dveří se ještě zarazila. „Profesore. Děkuju.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami