Blog

Kapitola 27 – Od romantiky k hororu

„Nenašel jsem v tom plavky, tak jsem si vzal ty kraťasy,“ ozvalo se za ní a Lara polekaně nadskočila.

„To jsou plavky,“ opravila ho s úsměvem a ukázala na skupinku pěti nebo šesti kluků kolem dvacítky, kteří posedávali na molu. Všichni měli na sobě volné kalhoty až ke kolenům. Ty jejich byly všemožně strakaté, Drakovi vybrala decentně zelené, na kterých byly bíle nakreslené kontury listů.

„Aha,“ poznamenal nepříliš inteligentně a sedl si na deku vedle ní. Až teď si všimla, že má na sobě pořád košili. V duchu si vynadala, když si uvědomila proč.

„Promiň, já jsem úplně blbá. Vůbec mi to nedošlo,“ začala se o překot omlouvat.

Pozvedl tázavě obočí. Nějak netušil, o čem je zrovna řeč.

„Vůbec jsem si na ně nevzpomněla.“ Konečně mu to došlo.

„O to nejde,“ přetáhl si košili přes hlavu. „Jestli to někomu vadí, ať se kouká jinam.“

„Fakt mě to mrzí. Měla jsem na to pamatovat,“ omluvila se ještě jednou.

„Opravdu je to v pořádku,“ přesvědčoval ji. Konečně si dala říct a přestala se tvářit neskutečně provinile. Přetáhla si tričko přes hlavu a sundala kraťasy. Měla na sobě decentní tmavě modré dvojdílné plavky. Trochu ho to zklamalo. Ačkoli si uvědomoval, že to je asi marná naděje, tak trochu doufal v miniaturní bikiny. I když normální kalhotky taky nejsou k zahození, musel si upřímně přiznat o pár minut později, když se pro cosi natahovala do tašky a nevědomky na něj vystrčila zadek. Fakt pěkný zadek. Vlastně celá byla pěkná. Byla tak akorát hubená. Žádné faldíky, ale ani žádná rýsující se žebra a kosti. Trochu vystouplé klíční kosti jí na ramenou vytvářely mělké prohlubně, což se mu na holkách vždycky líbilo. Navíc měla asi kvůli vodě vyčesané vlasy nahoru a její krk taky nebyl k zahození. Když si sedla zpět vedle něj, objal ji kolem ramen a vtiskl drobný polibek na krk.

„Takhle bys ty vlasy měla nosit častěji,“ naznačil, že se mu tenhle účes zamlouvá.

„Jdeme do vody?“ přešla to bez poznámky.

„Jasně. Umíš plavat?“

„Jo, proč?“

„Uvidíš.“ Počkal, až se zvedne, popadl ji, hodil si ji přes rameno a přes její hlasité protesty donesl na molo, odkud ji jako nepříliš úhlednou a dost ukřičenou hromádku hodil do vody. Sám tam skočil za ní, i když poněkud úhlednější šipkou.

„Mizero,“ sykla, když přestala prskat vodu.

„Koupaliště byl tvůj nápad,“ připomněl a vymotal jí z vlasů kus leknínu. „A mimochodem, vůbec ne špatný,“ uhnul před sprškou vody, kterou na něj cákla.

Když po vykoupání uschli, vytáhla Lara z tašky opalovací krém. Doufala, že se jí povedlo na nic nezapomenout. Bylo to už dost dávno, co byla s někým na koupališti a tak si nebyla jistá, jestli včera nakoupila všechno, co by jim tu mohlo přijít vhod. Poslušně se od ní nechal namazat. Vlastně se mu to docela líbilo. Nemohl si nevšimnout, že to bere důkladněji, než by bylo potřeba.

„Jestli návštěva koupaliště měla být záminkou k tomu, abys mě mohla beztrestně osahávat, nebylo to nutné. Nechal bych se i kdekoli jinde, ale když už jsme tady…“ nalil si trochu krému do dlaně a ušklíbl se. „Přece tě nemůžu nechat se spálit.“

Trochu zčervenala, štvalo ji, že ji tak snadno prokoukl. Tedy napůl. Její druhou nečestnou pohnutkou bylo vidět ho zase trochu míň oblečeného, a pokud možno za méně trapné situace, než když mu vpadla do pokoje, zrovna když se převlékal. Poslušně se nechala namazat, ačkoli se jí moc nezamlouvalo, když trval na tom, že jí namaže všechno, co není schované pod plavkami. Výstřih a břicho by si zvládla namazat sama. Ale lhala by sama sobě, kdyby si nepřiznala, že jí to bylo docela příjemné.

Vrátili se domů až na večeři. Unavení a trochu připálení od sluníčka. Lara chytla hezkou nahnědlou barvu, ale Draco byl spíš do červena, jako cherry rajčátko. Severus s Hermionou po sobě vrhli chápavý pohled a moudře se zdrželi komentářů.

Lara si šla chvíli po večeři lehnout, cítila se unavená. Draco se taky pomalu vytratil. Severus s Hermionou šli do sklepa přichystat věci na večer. Byl úplněk a měli přijít Remus s Tianou, aby odzkoušeli další verzi pozměněného vlkodlačího lektvaru. Severuse tohle tempo výzkumu ubíjelo. Pozměnit lektvar bylo otázkou maximálně týdne, ale na možnost vyzkoušet ho musel čekat osmadvacet dní. Asi hodinku před setměním dorazil Remus a chvilku po něm i Tiana. Hermiona si po pár zdvořilostních frázích šla lehnout. Za chvíli měl vyjít měsíc. Přeměnu ve vlkodlaka viděla naživo ve svém třetím ročníku a nijak netoužila po tom, vidět to znovu. (Tady si dovolím poznamenat, že se absolutně neztotožňuji s tím, jak si vlkodlaka představoval režisér Vězně z Azkabanu. Takže když říkám vlkodlak, mám na mysli velkého a mimořádně špatně naloženého vlka a ne tu trapnou parodii, co se objevila ve filmu. Pokud jste někdo viděl druhý díl Stmívání, tak jste viděl i jak si představuji vlkodlaka.)

Lara se probudila kolem třetí ráno. Měla žízeň. Na koupališti si s Dracem dali k obědu pizzu u stánku a po té měla vždycky příšernou žízeň. Bosa vyklouzla na chodbu a zamířila dolů do jídelny pro něco k pití. Ani ji nenapadlo, že by si měla ze stolku vzít hůlku. Na co? Už na schodech slyšela podivný rámus, ale zdálo se, že někde mlátí nezajištěná okenice. Nevěnovala tomu pozornost. Takhle velké domy v noci občas divné zvuky vydávají, to k nim zkrátka patří. Došla na půl cesty ke dveřím do jídelny, když se ozvala ohlušující tupá rána, jako by se někdo pokoušel vyrazit dveře. Polekaně se otočila. V tom samém okamžiku se s praskotem roztříštily dveře od sklepa a v nich se v záplavě třísek objevila hlava mohutného a zjevně nepříliš dobře naladěného vlkodlaka. V další vteřině sebou zvíře divoce zazmítalo a dveře povolily úplně. Vlkodlak zlověstně zachrčel. Oklepal se jako mokrý pes, aby ze sebe setřásl zbytky dřeva, a rozhlédl se po místnosti. Lara zděšeně vykřikla, když ta bestie jediným skokem překonala polovinu haly. Chtěla utéct, ale v tom zmatku si neuvědomila, kde je, a tak neudělala ani krok, když zakopla o křeslo a tvrdě dopadla na zem. Ani si nevšimla, že se o sklo na nedalekém konferenčním stolku při pádu pořezala na ruce. Rána nestála za řeč, ale na kůži se jí objevilo několik kapek krve. I pach těch několika málo krůpějí stačil na to, aby vlkodlaka rozběsnil. Táhle zavyl a začal se k ní v půlkruzích přibližovat. Byla tak vyděšená, že na útěk ani nepomyslela. Ze sklepa se ozvaly další rány, ne nepodobné těm, které slyšela už na schodech, ale přes svůj strach je nedokázala vnímat. Rozevřená slintající tlama plná dlouhých ostrých tesáků a dva páry tlap s nechutně cvakajícími drápy na sebe poutaly veškerou její pozornost.

Vlkodlak už měl těch her dost. Mohutným skokem se odrazil přímo na ni a ona si jen stihla uvědomit, že těm obrovským tesákům neunikne. Zděšeně se pokusila odplazit, ale nešlo to. Instinktivně si zakryla hlavu rukou, jako by ji to snad mohlo ochránit. V následující vteřině se toho odehrálo moc na to, aby si všechno uvědomila. Ve dveřích ze sklepa se objevil vyděšený Severus, který byl vzápětí sražen na zem druhým vlkodlakem, který se rozběhl k Laře v marné snaze zastavit svého druha dřív, než ji zabije. O zlomek vteřiny později se ozvalo „POUTA NA TEBE!“ a útočící vlkodlak dopadl omotaný provazy tvrdě na podlahu sotva půl metru od ní. Bolestně zavyl, ale to mu nezabránilo zuřivě sebou zmítat a dál se snažit k ní dostat. Ale to už tu byl druhý vlkodlak, který do ní k jejímu zděšení začal strkat čumákem, jako by se ji snažil od toho zuřivého klubka odstrčit. Zcela bez sebe strachy se po něm ohnala a bila kolem sebe hlava nehlava v beznadějné snaze ho od sebe odehnat. Vlkodlak se s křečovitě sevřenou tlamou stáhl z jejího dosahu. Ani nepostřehla, kudy se k ní dostal profesor, který ji vzal zezadu kolem pasu a odtáhl od obou vlků. Tou dobou už se na schodech objevili Draco s Hermionou, které probudil ten příšerný hluk.

„Opovaž se,“ okřikl Severus Draca, který se chystal proklít nespoutaného vlkodlaka. Ten na Draca vyplázl jazyk a poodešel stranou, aby ho zbytečně nedráždil. Nic z toho však Lara nevnímala. Byla schoulená v profesorově náručí a nedokázala odtrhnout zrak od ohromného vlka, který sebou na podlaze stále zuřivě zmítal ve snaze dostat se z pout a zakousnout se do toho skvělého žrádla, co se tu kolem něj jen tak promenádovalo.  Byl na něj přímo děsivý pohled. A druhá, podstatně mohutnější bestie, která se kolem jen tak procházela, jí na klidu rozhodně nepřidávala.

„Laro!“ zatřásl s ní Severus. „Laro!“ zkusil to mnohem důkladněji, až jí zacvakaly zuby, až konečně odvrátila zrak od vlkodlaků a vzala ho na vědomí.

„Jsi v pořádku?“ neuvědomil si v tom rozrušení, že jí tyká.

„Jak … jak se sem dostali?“ vykoktala vyděšeně.

„Přišli. To je Remus,“ kývl hlavou směrem k nespoutanému vlkodlakovi. „A tohle Tiana. Bohužel je imunní vůči účinkům vlkodlačího lektvaru. Nějak se jí podařilo dostat z klece,“ vysvětlil jí ve zkratce.

„Kousli tě?“ zeptal se zděšeně Draco, když si všiml krve na její ruce. Moc dobře si uvědomoval, co by to znamenalo.

Severus si okamžitě přitáhl její ruku, aby si ránu prohlédl. Nikdy by si neodpustil, kdyby se jí něco takového stalo. Bude si muset zatraceně dobře rozmyslet, jestli s pokusy bude pokračovat a pokud ano, bude to chtít lepší bezpečnostní opatření. Mnohem lepší. Ani se mu nechtělo pomyslet na to, jak by Lara dopadla, kdyby Tiana měla navíc pitomých pár vteřin na to si s ní nerušeně pohrát.

„Ne … určitě ne. Nedostala se až ke mně,“ vykoktala pořád trochu nepřítomně Lara.

„Ne. Je to rozříznuté. Musela se o něco zranit, když upadla,“ potvrdil to k jejich úlevě Severus. Hned si taky přivolal lékárničku, a ačkoli to byl jen škrábanec, pro jistotu ránu důkladně vyčistil, nechal zacelit a přiměl Laru vypít dávku vlkodlačího séra. Jednu ze žhavých novinek na lektvarovém trhu. Nebylo přesně známo proč, ale pokud ho člověk vypil těsně po kousnutí vlkodlakem, dokázalo v některých případech zabránit přenesení nákazy.  Sice si byl jistý, že se vlkodlak až k ní nedostal, ale jistota je jistota.