Blog

Kapitola 26 – Dále

 

Lara šla ráno na snídani se smíšenými pocity. Po tom, jak hystericky se v noci chovala, se cítila neskutečně trapně. Uvědomovala si, že její reakce na něco tak obyčejného, jako je bouřka, byly dost přehnané, ale nemohla si pomoct. Tohle byla první bouřka od její poslední noci v domově a nikdy by ji nenapadlo, jak hrozné vzpomínky a hlavně pocity v ní vyvolá. Uvědomovala si, že její strach je zcela zbytečný, ale nedokázala se přestat bát. Bála se, že si o ní teď budou myslet, že je padlá na hlavu. Ani by se jim moc nedivila. Která mentálně zdravá osmnáctiletá holka se za bouřky tulí k sifonu od umyvadla a odmítá vylézt?

K jejímu překvapení jí Severus s Hermionou popřáli dobré ráno jako obvykle. Draco u stolu nebyl. Chtěla mu poděkovat, že s ní v noci zůstal, ale když se ráno vzbudila, už byl pryč. Asi se jí nepovedlo dost skrýt zklamaný výraz.

„Musel si něco zařídit. Během dopoledne se vrátí,“ poznamenal jakoby mimochodem Severus a přisunul k ní skleničku s marmeládou.

O tom jejím nočním vystoupení se nezmínil a ona ho raději nepřipomínala. Všimla si, že po ní Hermiona vrhla povzbudivý úsměv. Severus si noční události zjevně nenechal pro sebe. Ale ani Hermiona nevypadala, že by se k tomu hodlala vracet. Asi o tom věděla své. Takže už zbýval jenom Draco. Ani by ji moc nepřekvapilo, kdyby to konečně vzdal. Tak usilovně se snažil mít normální kamarádský vztah s někým, kdo to očividně neměl v hlavě úplně v pořádku, že ho za to musela obdivovat a zároveň se bála chvíle, kdy mu nakonec nevyhnutelně dojde trpělivost. Ne že by mu to chtěla, nebo mohla nějak vyčítat. Na ty její labilní výkyvy nálad by neměl trpělivost ani svatý, natož normální šestadvacetiletý kluk, co si chce ještě užívat života.

Namazala si na rohlík tlustou vrstvu marmelády, aby si trochu spravila náladu a s chutí se do něj zakousla. Trochu sebou trhla, když jí na rameni s drcnutím přistálo čtvrt kila živé váhy a nadšeně zavřískalo. Odkrojila kousek rohlíku a podržela ho v ruce. Během minuty se po něm zaprášilo, jako by jí na rameni seděl drtič odpadu a ne malý netopýr. Návštěva u Hagrida v tomhle ohledu dopadla skvěle. Kvíkal měl mnohem bohatší repertoár chutí, než si myslela. Mohl jíst prakticky cokoli od zeleniny přes ovoce, v omezené míře i měkké pečivo, sušenky a syrové i vařené, ale nekořeněné maso, až samozřejmě po nejrůznější brouky a červy. Tedy ne že by měla v plánu jít mu nalovit pár vážek, ale i kousek vařené brambory z její včerejší večeře uvítal s nadšením. Bude muset vyzkoušet, co mu chutná. Drcl jí tlamičkou do ucha a sklouzl jí ze zad, aby se mohl vrátit zpět na lustr.

Podívala se z okna. Venku bylo na konec srpna přímo perfektní letní počasí, které mělo vydržet ještě minimálně týden. Skoro by stálo za to vyrazit někam… Najednou dostala přímo výborný nápad.

„Mohla bych si dopoledne skočit do Londýna?“ zeptala se přes stůl.

„Samozřejmě,“ ohradil se Severus, jako by ho tou otázkou snad urazila.

„Mudlovské peníze si vyměním u Gringottových?“ zeptala se ještě pro jistotu. Chtěla nakoupit pár konkrétních věcí a nebyla si vlastně jistá, jestli je kouzelníci vůbec znají. Tedy u jedné z nich si tím nebyla jistá. Vrátila se až odpoledne s dvěma plnými nákupními taškami. Jen doufala, že to počasí skutečně vydrží a ona právě nevyhodila fůru peněz oknem. Okamžitě nakoupené věci uložila bezpečně do skříně. Draco si za dobu její rekonvalescence navykl chodit k ní do pokoje málem jak na korzo a ona nechtěla, aby některé z těch věcí viděl. Mělo to být překvapení. Jednu z věcí podržela v ruce a chvíli si ji prohlížela. Oběhla kvůli ní tři obchody, než našla tu správnou, o které si myslela, že bude vypadat nejlíp.

Vyšla na chodbu, zaklepala na jeho dveře, a aniž počkala na vyzvání, vešla.

„Draco? Já…“ zarazila se v půlce slova. „Oh, promiň, promiň, promiň!“ couvala Lara z jeho pokoje a zakrývala si oči, jako kdyby snad hrozilo, že v další chvíli oslepne. Nadávala si, že nepočkala na pozvání, ale jak mohla vědět, že se zrovna bude převlékat?! Teď, uprostřed dne!

„Sakra!“ zaklela a přemýšlela, jestli by se neměla dát na ústup úplně. Co když bude Draco naštvaný? Místo toho se z pokoje ozvalo poměrně přívětivé – pojď dál!

Nejistě pootevřela dveře a nakoukla. „Můžu?“ zeptala se pro jistotu.

„Jasně, cos potřebovala?“ usmál se na ni, jako kdyby nebyl ani včerejšek ani vyrušení, a zcela v klidu se natáhl pro světlé tričko přehozené přes opěradlo.

Lara se hned chtěla dát do nacvičené omluvy, když jí oči sklouzly po jeho postavě. Musela by být pitomá, kdyby si ji nechtěla prohlédnout, ale ji zarazilo něco zcela jiného.

Ty jizvy.

Několik poměrně hlubokých šrámů, které hyzdily jeho jinak dokonalý trup.

„Kde… kde…?“ zakoktala se. Nebylo neslušné se na to ptát? Jelikož však k němu zvedla ruku, pochopil.

„Tohle?“ sklouzl pohledem na svůj hrudník. „Památka na jednu výměnu názorů s Potterem,“ odpověděl po pravdě. „Trochu ho naštvalo, že jsem mu nedopatřením proklel kamarádku a cítil potřebu si to se mnou vyříkat,“ ušklíbl se. Nevadilo mu, že s ním tehdy Potter pěkně zametl. Zasloužil si to. Ale ubíjelo ho, že mu to jeho vlastní tělo připomíná pokaždé, když se převléká.

„To mě mrzí,“ špitla. Udělala nesměle krok blíž k němu.

„Nemusí. Strávil jsem na ošetřovně jen pár dní, což v porovnání s pěti týdny, které ta holka strávila uhm…“ umlkl, když mu jemně položila ruku přes ústa.

„Nemusíš mi to říkat a mám-li být upřímná, nevím, jestli o tom, jaký jsi byl nebo co jsi dělal před tím, než jsi odešel od Smrtijedů, chci něco vědět,“ přiznala.

„Dobře. Nebudu o tom mluvit, ale pokud ti o mně někdo něco řekne, uvítám, když se mě na to nejdřív zeptáš a až pak si utvoříš názor, ano?“

„Ano,“ usmála se. Bylo to zvláštní. Stála tu ani ne krok od polonahého a zatraceně hezkého kluka a vůbec si nepřipadala znepokojeně. Vlastně se cítila příjemně.

„Omlouvám se, že jsem sem tak vpadla,“ ospravedlnila se ještě jednou. Skutečně se kvůli tomu cítila hloupě. Draco oproti tomu nevypadal, že by se ho to nějak zvlášť dotklo, o čemž svědčilo i to, že svoje tričko pořád držel v ruce.

„Nic se nestalo. Potřebovala jsi něco?“

„Ani ne. Jen jsem ti chtěla poděkovat, že jsi se mnou v noci zůstal. Je mi líto, že jsem tak vyváděla, ale nemohla jsem si pomoct. Ta bouřka mě donutila si vzpomenout na věci, o kterých jsem doufala, že o nich už nikdy nebudu muset přemýšlet.“

„Rádo se stalo.“

„A taky jsem se chtěla zeptat, jestli máš zítra volno. Měla bych nápad, co bychom mohli podniknout, jestli tohle perfektní počasí do zítřka vydrží.“

„A smím vědět jaký?“

,,Ne, to je překvapení,“ usmála se na něho. ,,A… mohl by ses teď chvíli nehýbat?“

Draco zvedl nechápavě obočí, ale rozhodil ruce na souhlas, že se ani nepohne.

Udělala k němu jeden rychlý krůček, než mu položila ruce na ramena a zlehka ho políbila. Překvapeně zamrkal, ale odolal nutkání ji obejmout a přitisknout k sobě.

„Děkuju,“ zašeptala, když se od něj o pár vteřinek později odtáhla a vyběhla ze dveří dřív, než se stačil vzpamatovat a zadržet ji.

 

*

 

Jak se ukázalo o pár hodin později, trapným situacím dnes bylo víc než přáno. Sice se na ni za to nezlobil, ale pořád se cítila hloupě a trochu provinile, že tak hrubě narušila Dracovo soukromí. Od jisté doby si na soukromí a hlavně na svůj osobní prostor dost potrpěla, a když tu tak polehávala s tou pochroumanou nohou, dělalo jí trochu problémy smířit se s Dracovou přítomností ve svém pokoji a hlavně ve své posteli. Ne, že by jí to bylo vyloženě nepříjemné, jen ji to dost znervózňovalo.

Krom toho za ní po večeři přišla Hermiona a soudě podle jejího vážného výrazu ji rozhodně nepřišla přizvat k dámské jízdě po obchodech na Příčné.

„Co se pokazilo?“ zeptala se odevzdaně. Nějak jí připadalo, že na další dobré zprávy už nemá nárok.

„Nic, jen myslím, že bychom si měly promluvit,“ posadila se Hermiona na pohovku a gestem Laře naznačila, ať si k ní přisedne.

„Vlastně Severus si myslí, že je nejvyšší čas na jakýsi rodičovský rozhovor a jako obvykle to hodil na mě,“ poznamenala Mia a podala Laře dřevěnou kazetu. Když jí otevřela, zjistila, že v ní jsou asi dva tucty malinkatých lahviček s nazelenalou tekutinou.

„Co je to?“ zvedla jednu a prohlédla si ji proti světlu.

„Antikoncepční lektvar,“ zněla prostá odpověď. Lara lahvičku vrátila do kazety, jako by to bylo něco neslušného.

„Vypadám, že ho potřebuju?“

„Nešlo přehlédnout, že Draco už nějakou dobu není jen ´´arogantní kmotřenec a povýšenecký hajzlík´´,“ rýpla si Hermiona a Lara vyprskla smíchy. Přesně takový byl její první dojem z Draca.

„To jsem tak průhledná?“

„Vy oba jste.“

„A je to špatně?“ zeptala se Lara nejistě.

„Že jste průhlední, nebo že spolu chodíte?“

„To druhé,“ upřesnila otázku Lara a nervózně se na pohovce zavrtěla.

„To přece záleží jen na vás,“ zakroutila Hermiona překvapeně hlavou. „Na to, abys chodila s klukama, máš dávno věk a pokud můžu vyjádřit svůj názor, tak je to pro tebe dobře. Za měsíc začneš chodit na přednášky a je téměř jisté, že tam pánské pozornosti neunikneš. Je jen dobře, že budeš mít od Draca určitou průpravu.“

„Docela se toho bojím. Myslím vejšky, bude tam děsná spousta cizích lidí,“ pokrčila rameny. Předpokládala, že Mia pochopí, kam tím mířila.

„Zvykneš si. Většina z nich nejspíš letos četla noviny, takže ze začátku se budou dohadovat, jestli jsi to skutečně ty nebo ne, možná se tě na to někdo přímo zeptá, ale pak si zvyknou a bude to celkem fajn. Přiznávám, že pro mě byl první ročník na vejšce naprosto příšerný a co šlo, to jsem se učila sama doma, ale pak v pátém ročníku mě mrzelo, že už to končí. V ročníku nás bylo jen pár a měli jsme tam fakt dobrou partu.“

„Jsem na to fakt zvědavá.“