Blog

Kapitola 24 – Pitomeček

Jak se ukázalo, na Prasinky si museli nechat zajít chuť hodně dlouho. Uplynuly tři týdny a Lara měla stále nohu v sádře. Sice za pomoci berlí chodila skoro normálně, ale počasí se proti nim spiklo. Když nepršelo, byla mlha, a když nebyla mlha, foukal vítr a honil po obloze dešťové mraky. Lara se sice pokusila přesunout jejich společensko-herní odpoledne alespoň na terasu, ale potom, co museli po zahradě honit půl balíčku karet, herní plán na Řachavého Petra a Dracův pergamen na Země, město, nechala toho a spokojila se se stolkem v knihovně. Přeci jen jí přišlo dost divný, mít Draca pořád nasáčkovaného na posteli. Občas se k nim připojila Hermiona, která teď byla často pryč. Měla pružný pracovní úvazek na pár hodin týdně v Kouzelnických kratochvilných kejklích. Fredovi a Georgovi po letech došlo, že mít ke svým pokusům po ruce někoho, kdo jim řekne, že tahle směs bouchne dřív, než se obsah kotlíku rozprskne po všem okolo, značně šetřilo čas a peníze. Další nezanedbatelnou výhodou bezesporu bylo, že takhle měli externě k dispozici i Severusovy znalosti. Vzhledem k tomu, že už neučil, nezdráhal se poradit, když Hermiona nastínila problém, s kterým se jim nedařilo hnout. A když nebyla v práci, většinou se Severusem pracovala na  uupravené verzi vlkodlačího lektvaru.

Dnešní odpoledne trávili zase u ní na posteli. Severus v knihovně sepisoval jakýsi článek a oni ho nechtěli rušit.

„Šach, mat,“ sdělil jí Draco dnes už po čtvrté. Docela ji to frustrovalo. Zatímco v ostatních hrách byly jejich síly zhruba vyrovnané, v šachu ji neustále doslova drtil. Ona mu stihla vzít dva pěšáky a střelce a on jí všechno, kromě dvou pěšáků, koně a jedné z věží a to to ještě vypadalo, že nad těmi tahy nemusí ani nijak zvlášť přemýšlet. Její figurky kosil až nechutně rychle. Nepatrně jí vylepšovalo náladu, že když hrál se Severusem nebo Hermionou, byl to obvykle on, kdo skončil hluboko v poli poražených.

„Další hru?“

„Když to nebudou šachy, tak klidně,“ zaúpělo její sebevědomí.

„Dobře, ale nejdřív bych mohl dostat odměnu za ta čtyři vítězství,“?“ nadhodil. Zpozorněla. Tohle se jí vůbec nelíbilo.

„A co by si vítěz představoval jako odměnu?“ zkusila to opatrně.

„Nic, co by si poražený nemohl dovolit postrádat,“ odpověděl tajemně. Přesunul se k ní. V očích měl zvláštní výraz, který nedokázala identifikovat. Dostala strach. Připadala si jako jehně zahnané do kouta, k němuž se blíží smečka hladových vlků. Odtáhla se od něj, ale on se k ní znovu přisunul. Chtěla se od něj znovu odtáhnout, ale posunula se sotva o pár centimetrů a už cítila, jak jí pod rukama podkluzuje deka sklouzávající z postele. Ztratila rovnováhu. Sjela by po ní na podlahu, kdyby ji na poslední chvíli nechytil za ruku a nepřitáhl ji k sobě.

„Co se děje?“ zeptal se překvapeně, když si všiml jejích strachy rozšířených očí.

„Co – co chceš?“ vykoktala vyděšeně a nespouštěla z něj oči.

„Tohle.“ Stihla jen překvapeně zamrkat, když se k ní naklonil, jednu ruku jí ovinul kolem ramen, aby zase nespadla a jemně ji políbil. Trvalo to sotva vteřinu, než se od ní odtáhl. Dívka na něj okamžik hleděla vytřeštěnýma očima, než se na něj vrhla. Její váha ho srazila do postele.

„Ty mizero, víš, jak si mě vyděsil?!“ křičela a bila ho pěstmi do hrudi. Chytil ji za zápěstí a stáhl na sebe. Přehmátl, aby obě její ruce chytil do jedné své a druhou rukou ji pevně objal kolem ramen. Ještě chvíli sebou zmítala, než se uklidnila.

„A co sis prosím tě myslela?“ nedokázal polknout hloupou otázku.

„Že – že chceš, ty víš co,“ zamumlala se sklopenou hlavou. „Pusť,“ poprosila. Okamžitě jí vyhověl.  Dívka se kousek od něj schoulila do klubíčka a nekontrolovatelně se rozvzlykala. Povzdechl si. Mávnutím hůlky uklidil rozházené šachové figury a sedl si vedle ní. Opatrně jí položil ruku na rameno. Když neodporovala, zvedl jí a přitáhl si jí do náruče.

„Měl bys jít a přestat se mnou ztrácet čas. Nikdo ti to nebude mít za zlý. Na tohle by asi neměl trpělivost ani svatej,“ vzlykala mu do košile.

„Ty si můj pitomeček, víš to?“ políbil ji do vlasů.

„Spíš nána pitomá,“ opravila ho a trochu se v jeho objetí zavrtěla, aby našla pohodlnější pozici. Nechtěla, aby jí pustil. Ačkoli jí před chvílí nevědomky málem způsobil infarkt, připadala si u něj podivně v bezpečí.

„To bude dobrý. Časem přijdeš na to, že my chlapi občas myslíme i na něco jiného, než na sex. A času máš na to spoustu. To přece víš.“

*

Severus se zamyšleně díval z okna. Ne že by ho tak zaujala zamračená obloha a provazce vody, které se neúnavně lily na zem. Spíš mu dělal starosti ten útržek rozhovoru, který před chvílí nechtěně vyslechl. Najednou si nebyl jistý, jestli byl dobrý nápad dát Dracovi volnou ruku. Lara si k němu evidentně vytvořila silný přátelský vztah a důvěřovala mu, ale on si ještě zcela neuvědomil, do čeho se to vůbec pustil. To nedorozumění toho bylo jasným důkazem. Nebyl si jistý, jestli by si s ním neměl ještě promluvit. Na druhou stranu, jeho vlastní zkušenosti s touto problematikou byly omezeny na vztah s Hermionou a on rozhodně nehodlal s Dracem rozebírat svůj sexuální život.

Trochu sebou trhl, když mu někdo znenadání položil ruku na rameno. Úplně přeslechl zvuk otevírajících se dveří a na tlustém měkkém koberci zvuk kroků slyšet nebyl.

„Děje se něco?“

„Ne nic,“ vzal ji za ruku a přitáhl před sebe na světlo, aby si ji mohl pořádně prohlédnout. Dělal to tak pokaždé, když se vrátila od dvojčat z laboratoře. Ačkoli se je snažila krotit, občas se nechala strhnout k neuváženému experimentu, který často končil efektním výbuchem a ona se nejednou vrátila domů opařená, popálená, poleptaná či jinak zraněná. Zhruba před rokem mu s tím došla trpělivost a dvojčata i Hermiona absolvovali nedobrovolnou a velice důkladnou přednášku na téma bezpečnost v laboratoři.  Od té doby četnost i závažnost nehod o něco klesla, ale drobná zranění se stále vyskytovala na jeho vkus až příliš často. Hermiona trpělivě počkala, až skončí s obhlídkou potenciálních škod.

„Jen mám trochu starosti ohledně Lary a Draca,“ pokračoval plynule. Hermiona potlačila povzdech.

„Severusi, dříve nebo později se bude muset vyrovnat s tím, že se o ni kluci zajímají a myslím, že lepší by bylo to dřív,“ usmála se povzbudivě.

„Já jen, že bych skutečně nerad viděl důsledky, které by s sebou případný neúspěch nesl. Bohatě mi stačilo být při jednom pokusu o sebevraždu,“ poznamenal ponuře.

„Pesimisto!“ obvinila ho Hermiona.

„Jak jsi to vůbec dokázala?“ zeptal se najednou. „Jak se mnou po tom všem vůbec dokážeš spát?“

Nechápavě se na něj podívala.

„Viděl jsem tvoje vzpomínky, pamatuješ? Jen to vidět bylo příšerné. Nechápu, jak ses přes to dokázala přenést. Já bych to nedokázal. Po něčem takovém by se ke mně nesměl žádný chlap přiblížit na míň než deset metrů.“

„Co se toho přibližování týče, neměla jsem moc na vybranou, vzpomínáš? Jistý muž se, aniž se mě na něco ptal, ujal role pečovatelky a osobního asistenta v jednom. A nebylo to tak zlé. Vlastně jsem se tě ze začátku ani moc nebála. Byla jsem přesvědčená, že ani kdybys chtěl, nemohl bys mi udělat nic horšího, než už mi udělal on. Mnohem víc jsem se tě bála později, když jsem si uvědomila, že k tobě něco cítím a že ani já ti zřejmě nebudu lhostejná.“

„A tak jsi to vyřešila tím, že jsi mě svedla.“

„Tak jednoduché to pro mě nebylo, to mi věř.“

„Stejně nechápu, jak se se mnou můžeš milovat, aniž by ti to nepřipomínalo jeho.“

„Ty ses prostě rozhodl zkazit mi den, že jo?“ rýpla si.

„Jen se svěřuju se svými myšlenkovými pochody a čekám, jestli se mnou budeš mít tolik trpělivosti, abys odpověděla, nebo jestli mi jednu vrazíš. Ale přiznávám, že tohle mi příležitostně vrtá hlavou celé naše manželství a nejednou jsem měl chuť použít na tebe nitrozpyt a zjistit si odpověď, ale udržel jsem se, protože jsem přesvědčený, že něco takového bys mi nikdy neodpustila.“

„Nikdy je dlouhá doba, ale máš pravdu. To bych ti odpouštěla pěkně dlouho, jestli vůbec,“ odtáhla se od něj a opřela se o rám okna. „A k tvým myšlenkovým pochodům. Pleteš si pojmy Severusi. Sex s tebou mi tamto nepřipomíná, protože si to není ani vzdáleně podobné. Ty se se mnou miluješ, jsme u toho oba jako rovnocenní partneři, kdežto on mě používal. To je, jako kdybys srovnával pohlazení po tváři a ránu pěstí. Je to něco úplně jiného. A jak s tebou dokážu spát? Protože se s tebou cítím v bezpečí.“

Jemně jí položil ruce na ramena a přiměl ji, otočit se k němu.

„Zlobíš se?“ zeptal se opatrně.

„Ne, ale budu, jestli mě hned teď neobejmeš,“ přitiskla se k němu a zabořila obličej do hábitu na jeho hrudi.