Blog

Kapitola 23 – Země, město, moře, kuře

Jak se ukázalo, plán s piknikem na zahradě nebyl od věci, ačkoli i ten se musel na poslední chvíli odvolat.

Lara jakž takž odkulhala domů, ale druhý den se bolestí nedokázala na nohu postavit, kotník měla oteklý, jako by jí pod kůži někdo voperoval půlku grapefruitu, a kůže jí hrála všemi barvami. Musela potupně zavolat skřítka, aby jí pomohl zpět do postele. Severus se při pohledu na tu barevnou hrůzu raději ani nepokoušel použít své znalosti léčitelství a rovnou k ní zavolal rodinného lékouzelníka. Ten po pár diagnostických kouzlech jen nevěřícně zakroutil hlavou. Ještě se mu nestalo, aby si někdo najednou zlomil kotník, pořídil si přímo učebnicový výron a ještě si mezi posunutými kostmi přiskřípl pár nervů. Nechápal, jak se jí povedlo včera vůbec chodit. Když s ní po víc jak hodině skončil, to rovnání kostí mu díky otoku nešlo dvakrát dobře, brečela bolestí a na noze měla tvrdý obvaz s jakoby skelným povrchem. Od sádry se lišil snad jen tím, že z něj netrousila bílé drobečky a mohla s ním bez problémů do sprchy i do vany.

Noha ji po lékouzelníkově snažení bolela tak, že jen z pomyšlení na to, že by si na ni měla stoupnout, se jí dělalo zle. Lékouzelník slíbil, že jí ještě dopoledne nechá po skřítkovi postat pár francouzských holí, aby mohla nohu šetřit. Rozhodla se do té doby zůstat v posteli, ale v zápětí si uvědomila, že se tu měl ani na za hodinu objevit Draco a ona si moc dobře uvědomovala, že po probuzení obvykle vypadala jako ošklivější sestra medůzy. To ji přimělo vysoukat se z postele a odkulhat nebo spíš odskákat po jedné noze do koupelny, aby se mohla trochu zkultivovat. Když si včera dala tolik práce s tím se mu omluvit a přesvědčit ho, aby se zase nastěhoval do protějšího pokoje pro hosty, nechtěla, aby se otočil a utekl hned, jak ji uvidí. Mrzelo ji, že ty Prasinky budou muset odložit minimálně o čtrnáct dnů, tak dlouho ji prý ta noha bude při chůzi bolet, nebo o šest týdnů, pokud tam nebude chtít jít s berlemi, nebo aby byla přesná, pokud Draco nebude mít zájem ukazovat se mezi lidmi se skoro mrzákem, ačkoli, za ten pitomý konferenční stolek umístěný na tom nejblbějším místě, kam ho umístit mohl, si ho ještě podá. Trvalo jí příšerně dlouho se umýt, obléct a učesat. Protože si nebyla jistá, jak dlouho jí bude trvat, než tu nohu zase nechtěně zatíží víc, než bude její nervová soustava ochotná akceptovat, raději se nemalovala. Ona voděodolná řasenka byla skutečně odolná vůči všemožným odličovadlům, ale slzy s ní dokázaly divy a ještě neviděla nic nevkusnějšího, než řasenku rozteklou po polovině obličeje.

Vykulhala na chodbu. Na rovině to ještě šlo, ale u schodů se bezradně zarazila. Věděla, že skřítci by ji dolů dostali pomocí kouzel směšně snadno, ale nechtěla je zbytečně obtěžovat, navíc si už tak připadala hloupě, že jí ráno jeden z nich musel sbírat z podlahy.

„Dovolíte?“ ozvalo se jí u ucha, až polekaně nadskočila. Než stihla jakkoli reagovat, vzal ji jednou rukou pod pažemi a druhou pod koleny a zvedl si ji do náruče. Vzhledem k blízkosti poměrně dlouhého schodiště raději neprotestovala a raději se ho chytla kolem krku.

„Tuhle si nárokuju já. Ty už jednu máš,“ ozval se Draco, který jako na potvoru právě vystoupil z krbu. Lara zčervenala. Snad ještě nikdy si nepřipadala takhle trapně. Severus místo toho došel až k Dracovi a se slovy: „Jak je ctěná libost,“ mu dívku podal. Lara nesouhlasně zamumlala cosi o tom, že není žádné zboží, aby si jí takhle předávali, ale nemohla říct, že by jí to nějak zvlášť vadilo.  Severus jim podržel dveře do jídelny, kde ji Draco opatrně postavil u jedné z židlí.

„Není na snídani trochu pozdě?“ pozvedl tázavě obočí.

„Vzhledem k tomu, že kolem mě půl dopoledne poletoval lékouzelník, jsem na jídlo nějak neměla čas,“ vysvětlila mu, zatímco si na křupavou housku mazala vrstvu marmelády, která by mu vystačila na týden.

„Takže Prasinky se mění na piknik v zahradě,“ zamumlal. Na odpoledne s ní se celkem těšil a štvalo ho, že ho bude muset strávit pod Severusovým dohledem.

„Obávám se, že budeš muset oželet i ten,“ kývl Severus hlavou k oknům, za kterými se převalovala těžká mračna dávající tušit brzký příchod deště.

„Tam nahoře si na mě někdo zasedl,“ ale fotr to být nemůže, ten se smaží v pekle.

„Taky jsem se do těch Prasinek těšila a můžeš si za to sám. Dát stolek těsně před krb zapojený do letaxové sítě může jen pěkný trouba.“

Draco po ní vrhl uražený pohled a Severus zamaskoval smích zakašláním. Na Dracovo rozmístění nábytku měl podobný názor. I on si od toho stolku odnesl pár modřin na holeni.

„Mám říct skřítkům, ať mi nevybalují?“ oplatil jí to a trhl sebou, když ho Severus bolestivě kopl pod stolem. Uvědomil si, že přestřelil, když na něj vrhla ublíženě rozhořčený výraz.

„Pro mě za mě se můžeš přestěhovat třeba k protinožcům,“ odsekla mu naštvaně. Vstala od téměř nedotčené snídaně a zamířila ke dveřím.  Draco si v duchu vynadal. Raději se vyvaroval pohledu na Severuse a vyrazil za Larou. Dohnat ji nebyl žádný problém. Vzal ji do náruče a odnesl nahoru do jejího pokoje. Celou cestu zarytě mlčela a snažila se na tváři udržet uražený výraz. Začala protestovat, když ji jen nesložil na zem, ale odnesl ji až do postele.

„Přestaň, ty jedna malá vztahovačná potvoro,“ sykl na ni, když se mu málem vysmekla a nechybělo mnoho, aby ji upustil na podlahu.  Uraženě se od něj na posteli odtáhla.  Nechal ji být. Pohodlně se usadil na kraji a opřel o sloupek podepírající nebesa.

„Vzhledem k tomu, že ven nemůžeme, máš nějaký náhradní plán?“ zamluvil jejich roztržku.

Zakroutila hlavou. „Ještě ráno jsem počítala s těma Prasinkama,“ přiznala.

„Chtěla jsi z toho knihkupectví něco zvláštního? Určitě by to šlo zařídit,“ vzpomenul si.

„Překvapivě jsem chtěla knihu, ale to počká. Určitě by šla sehnat i na Příčné. Nebylo to nic extra zvláštního. Já jen, že jsem tam na ní koukala už několikrát, ale prostě jsem byla moc velký zbabělec na to, si jí koupit.“

„Fajn. Dojdu se převléct. Měl jsem ráno pracovní schůzku a v tomhle společenském hábitu je děsný vedro. Vymysli nám zatím nějaký program,“ mrkl na ni. Když se vrátil, našel ji doslova v obležení společenských her, které pro ni skřítci za těch pár minut stihli vyhrabat na půdě a posbírat po knihovně.

„Odpoledne společenských her?“ zaúpěl hraně. „Takhle tráví dny stařečkové v domovech seniorů,“ dobíral si ji.

„Máš lepší nápad?“ vrátila mu vyzývavě. Piknik na zahradě byl definitivně odpískán těžkými kapkami deště, které začaly vytrvale bušit na okno.

„Ne,“ usadil se zpět na její postel a zadíval se na krabice. Některé z her byly obecně známé i mezi mudly. Mlýn, dámu, halmu, reversi, back-hamon, šachy, člověče nezlob se, i když tady s poněkud zajímavějším hracím plánem a podstatně lépe vypadajícími figurkami, a další dobře znala. Některé ryze kouzelnické neznal ani on. Přitáhl si jednu podivně vyhlížející krabici a začetl se do návodu.

O tři hodiny později se přistihl, jak leží na zádech napříč její postele a zatím marně se pokouší vyhrát spor o to, že Aquillistán je skutečně nezávislé autonomní kouzelnické území a že ho proto může použít jako stát do praštěné mudlovské hry, která se jmenovala, pokud to pochytil správně, Země, město. Ani jeden si nevšiml, kolik je hodin, dokud se jim pokoji neobjevil skřítek s tácem sendvičů a džbánkem limonády.

„Pán posílá místo oběda,“ píplo stvoření, než se přemístilo pryč. Až teď si uvědomili, že jsou dvě pryč a jaký mají hlad. Lara na tácu objevila své oblíbené šunkovo sýrové sendviče a pro Draca tam byly masové a paštikové. Překvapilo ji, že si skřítkové za tak krátkou dobu stihli povšimnout jejích chutí. Navíc chvíli po skřítkovi dorazil další, který jí nesl slíbené berle. Byla to úleva, že už se nebude muset nechat tahat do schodů jako pytel brambor. Draco se na hole nesouhlasně zamračil. Jemu by rozhodně nevadilo, kdyby byla na něčí pomoc odkázaná ještě alespoň pár dní.

„Já… Mohl bych se zeptat na něco osobního? Hodně osobního?“ zeptal se později uprostřed partie šachů. Jeho tón dával Laře znát, že se jí ta otázka si nebude líbit.

„To samozřejmě můžeš, ale jestli ti odpovím, to je jiná otázka,“ rozhodla se to riskovat.

„Víš, napadlo mě a uvědomuju si, že mi do toho vlastně nic není, jestli si před tím, před tím, co se stalo v domově, jestli jsi předtím měla nějakého kluka?“

„Aha,“ tohle bylo fakt dost osobní. „Předpokládám, že teď se mě neptáš, jestli jsem s někým chodila?“ rozhodla se, si to ujasnit, než si ho pustí do soukromí víc, než by bylo nutné.

„Neptám,“ dal jí za pravdu.

„Měla,“ připustila. Dál se na ni díval. Dával jí najevo, že by mu nevadilo slyšet něco bližšího, ale že ani nechce vyzvídat.

„Koncem šestého ročníku s klukem o rok výš.“

Dál ji mlčky pozoroval.

„Třikrát nebo čtyřikrát.“

„Bylo to tak zlé?“ ozval se konečně.

„Bylo to divný,“ konstatovala. Pozvedl tázavě obočí. Slyšel už pár názorů na sex, ale s tím, že to bylo divný, ještě ne.

„Pro oba to bylo poprvé. Já si připadala děsivě trapně a on nejspíš taky a pořád se omlouval. Prostě divný.“

„To je ta nevýhoda, když ani jeden z dvojice vlastně pořádně neví, co má dělat,“ rýpl si. On sám svoje poprvé absolvoval s holkou o čtyři roky starší, které těch zkušeností měla málem až moc, ale nestěžoval si. Rozhodně by to ohodnotil kladněji než slovem divný.

„Nevím, že by to, kolik partnerů už měl v posteli, bylo pro někoho rozhodujícím kritériem pro výběr partnera,“ vrátila mu to.

„Neříkám zrovna Casanovu, ale určitá dávka zkušeností se může hodit,“ mrkl na ni.

„Přestaň si tu laskavě lichotit vlastnímu egu. Ono to rozhodně nepotřebuje, už tak je kapánek přerostlé,“ zamezila rázně pokračování rozhovoru v podobně ožehavém duchu. Začínalo jí to být krajně nepříjemné. K jejímu překvapení se neurazil, ale rozesmál.

„Další Země, město?“