Blog

 

Kapitola 21 – Vřískám, vřískáš, vřískáme

Lara opouštěla kupé vlaku se smíšenými pocity. Tohle bylo naposledy, co jela Bradavickým expresem. Strávila v Bradavicích sedm nádherných let a už teď jí chyběly, na druhou stranu měla poprvé za těch sedm let pocit, že se vrací domů a ne do vězení. Z vlaku se spolu s Hanou vysoukaly málem jako poslední.

„Ten asi čeká na tebe,“ dloubla jí Hana do žeber a kývnutím hlavy ukázala na očividně znuděného profesora opírajícího se o jeden ze sloupů.

„Na tebe určitě ne,“ odpověděla Lara s úsměvem.

„Nestraš!“ otřásla se Hana hraným odporem. „Nezapomeň se ho zeptat na ty prázdniny a dej vědět, co říkal na Kvíkala,“ připomněla jí Hana a proběhla průchodem na nádraží.

„Dobré odpoledne,“ pozdravila Lara. Severus nemohl přeslechnout podtón nejistoty v jejím hlase. Něco bylo špatně.

„Tak to vyklopte,“ vyzval ji.

„Prosím?“ zamrkala překvapeně.

„Klepete se jako ratlík a vypadáte, že čekáte, že o vás přerazím minimálně jedno koště, tak vyklopte, co se děje.“

„Víte ehm…“

„Ano?“

„No …. Ono spolužákům přišlo vtipné, že ze všech nepravděpodobných lidí, jste si mě na krk uvázal zrovna vy a no…“

„Pokračujte,“ vyzval ji Severus a bavil se jejím zoufalým výrazem. A vzhledem k tomu, jak neúnavně sebou zmítalo cosi v její náprsní kapse, by se měla vymáčknout rychle, než se to chudák zvíře, ať je to cokoli, rozhodne prokousat ven.

„Víte, já … dostala jsem od nich na rozloučenou dárek, živý dárek,“ vysoukala ze sebe nakonec.

„Tak co kdybyste ho vyndala z té kapsy, než se mu tam něco stane?“

„Jak …?“

„Silně pochybuji, že váš hábit začal žít svým vlastním životem, tak toho chudáka vyndejte z kapsy, než se tam zraní.“ Lara opatrně vsunula ruku do kapsy a po chvilce jemného lovení odtamtud vytáhla něco, co na první pohled vypadalo jako chuchvalec černé špatně vydělané kůže. O pár vteřin později, kdy se zvířátku povedlo rozplést jednotlivé končetiny, se z kůže vyklubal drobný netopýrek.

Tedy, Severus si myslel, že je to netopýr, dokud na něj zvířátko nezaostřilo, neotevřelo tlamičku a nevydalo zvuk tak nesnesitelný, že veškeré skleněné plochy v okruhu dvaceti metrů ve vteřině popraskaly.

„Vřískoň,“ povzdechl si Severus rezignovaně nahlas a jemně si od Lary toho malého vřískouna vzal. Někde uprostřed netopýrovi došel vzduch a naštěstí byl moc vyděšený na to, aby se znovu nadechl, tak na Severuse jen zírat vypoulenýma očima a cenil na něj špičaté zoubky.

„Nevím, jestli mám ocenit jejich pokus o vtipnou narážku, nebo je hromadně proklít,“ poznamenal směrem k Laře nahlas. Vždy si byl moc dobře vědom alespoň většiny nelichotivých přezdívek, které od svých studentů dostal, včetně sklepního netopýra. Vřískoňové byli poměrně vzácným kouzelnickým poddruhem netopýra. Obvykle se jako domácí mazlíčci nechovali, protože lidé obvykle mívali poměrně kladný vztah ke sklu na takových místech, jako jsou okna či zrcadla, a hlavně měli poměrně rádi staré rodinné sady sklenic a podobné věci. Obvykle je měli raději, než tu chlupatou okřídlenou kuličku, která to všechno dokázala zničit během jediného záchvatu paniky. Trvalo sotva pár vteřin, než vřískoň usoudil, že se ho Severus nechystá poobědvat a tak se stulil do klubíčka na jeho dlani a zdálo se, že usnul.

„Zajímalo by mě, kolikrát budeme spravovat okna, než si zvykne na Křivonožku, Tulačku a Herma. Mimochodem, má nějaké jméno?“ podal jí spokojeně oddechujícího netopýrka zpět. Pokud mohl soudit, a vzhledem k velikosti tvorečka, která byla od špičky čumáčku po zadní nohy tak šest až sedm centimetrů, si tím vůbec nebyl jistý. Jedno velké hnědé oko zkontrolovalo, kdože ho to teď má v ruce, ale jinak se zvířátko nenechalo rušit.

„Zatím mu pracovně říkám Kvíkal, mám ho teprve nějakých šest hodin a většinu z toho času jsem přemýšlela, jak vám ho naservírovat,“ přiznala.

„Pokud možno dušeného s pórkem,“ neodolal její nahrávce. Lara vyprskla smíchy. Nechal její kufr zmizet a poslal za ním i klec s odevzdaně se tvářící sovou. Hermes očividně taky nebyl právě nadšený z nového přírůstku do rodiny.

„Když, na rozdíl ode mě, víte, co je to za zvíře, víte taky, jak bude nakonec velký?“ zkusila to. Kvíkal byl to, čemu se říká nápad na poslední chvíli. Její spolužáci jednoduše naběhli k Hagridovi s tím, že potřebují netopýra jako domácí zvíře a dostali tohle. Takže byla vybavena netopýrčetem, aspoň myslela, že je to ještě mládě, velmi vyčerpávajícím přehledem o tom, co a jak často by měl jíst, ale absolutně netušila, jestli a případně v co to vlastně vyroste.

„Nejsem zoolog, ale řekl bych, že jako dospělý bude zhruba dvakrát tak velký. Takže to nebude žádné extra velké zvíře.“

*

Domem se rozlehl další uši rvoucí jekot a Severusovo už takhle nečitelné písmo se změnilo na dva palce dlouhou klikatou čáru. Převrátil oči v sloup a odevzdaně se šel podívat, cože to zase jejich nového domácího mazlíčka vyděsilo. Za posledních šest dní, co tu ta malá obluda byla, prakticky nepoužíval jiné kouzlo než reparo.

Jak se ukázalo, Hermes nebyl problém. Sova netopýra evidentně považovala za podřadnou formu života a okázale ho ignorovala. S Tulačkou se překvapivě rychle spřátelili a tak okolní sklo doplatilo pouze na jejich první setkání. Zato Křivonožka vzbudil v Kvíkalovi asi tolik sympatií jako mudlovský šmejd ve Voldemortovi. Nutno poznamenat, že rozhodně ne nezaslouženě. Kocour se ani nesnažil předstírat, že by neumíral touhou dát si Kvíkala jako zákusek, a tak netopýr už z prevence ječel pokaždé, když na kocoura někde narazil, což se stávalo několikrát denně.

Další problém, který Severus nepředvídal, byl Draco, který se rádoby nenápadně nastěhoval do pokoje pro hosty a snažil se předstírat, že Lara je všechno možné, jenom ne důvod jeho pobytu. Ten se okřídlenci taky dvakrát nezamlouval, ale poslední dva dny se zdálo, že už si na sebe pomalu začínají zvykat. Možná to bylo tím, že předevčírem už s tím věčným vřískáním došla trpělivost i Laře, vzala nebohého netopýra a vrazila ho Dracovi do náruče. Kdyby zrovna neměl pocit, že mu někdo do uší vráží rozžhavené dráty, asi by se potrhal smíchy při pohledu na Draca, jak v natažených rukách svírá zmítajícího se a vřískajícího netopýra, těžce odolává touze zakroutit mu krkem a umlčet ho tak navždy, a při tom všem se na netopýra snaží konejšivě mluvit. Ale zabralo to. Netopýr po skoro čtvrthodině nepřetržitého vřískání omdlel nebo ztratil vědomí, a když se o hodinu později probral, jak jinak než u Draca, který ho s hraným úsměvem podrbal na bradě, byl tak šokovaný, že znovu vřískat nezačal. Za včerejšek a dnešek byl Draco nechtěnou příčinou pouze jednoho záchvatu netopýří paniky, což bylo celkem snesitelné.

Pomalu začínal uvažovat, jestli má vyrazit z domu kocoura nebo netopýra. On osobně byl pro kocoura. Ta chlupatá koule mu pila krev sedm let. Netopýr jen sedm dní, necelých.

„Promiňte,“ omlouvala se Lara hned, jak se objevil v hale. „Přiletěla poštovní sova,“ ukázala na velkého výra, který seděl na opěrce jednoho z křesel, dunivě houkal a nespouštěl oči z pohybující se kapsy Lařina trička. Evidentně měl taky zálusk na svačinku.

„To bude pro vás,“ sebral sově obálku a bez caviků ji vyhodil z okna. Sice si nebyl tak úplně jistý, jestli by slupnutí toho malého potížisty v konečném výsledku neocenil, ale sova hladově pokukující po domácím zvířeti postrádala základní vychování poštovní sovy.

 Položil obálku na stůl. Nesla na sobě Bradavický erb, tak to odhadoval na výsledky OVCÍ.

Lara zatím doopravovala okna a vylovila tu malou potvoru z kapsy. Ta se už už nadechovala k dalšímu záchvatu, když si všimla, že je sova pryč. Mlčky sklapla a zalétla se pověsit hlavou dolů na lustr. Lara ho chvilku pozorovala. Nebyla si jistá, jestli by neměla navrhnout nějaké řešení téhle dlouhodobě neúnosné situace. Sice to byl dnes teprve první záchvat paniky a to byly už dvě odpoledne, ale přeci jen, nevědět dne ani hodiny, kdy zase exploduje většina skla v domě, bylo dost zlé, i kdyby se to stávalo jednou za den. Oceňovala, že Severus ani Hermiona ještě téma Kvíkalova nedobrovolného vystěhování nenadhodili, ale věděla, že pokud se hodně rychle nezklidní, bude muset pryč.

„Neotevřete to?“ kývl hlavou směrem k obálce. On by byl rozhodně velmi zvědavý, jakže to při zkouškách vlastně dopadl.

„Moc se mi nechce. Co když jsem to pohnojila?“ upřela na něj pohled.

„Tak je to pohnojené. Tím, že tu obálku neotevřete, to nevylepšíte,“ vrátil ji do reality. Nevěřil, že by zkoušky neudělala a mít nějaké ty přijatelně ještě nikoho nezabilo.

Lara si obálku vzala. Bylo vidět, že se jí do toho moc nechce, ale otevřela ji. Vykoukl na ni úředně vypadající pergamen. Chvíli na něj koukala, než jí došlo, že ho má vzhůru nohama. Severus potlačil kousavý komentář na adresu její gramotnosti.

Najednou mu Lara skočila kolem krku. Tohle rozhodně nečekal a měl co dělat, aby to ustál. Sotva po vteřině si dívka uvědomila, co dělá, odskočila od něj a červená až za ušima zmizela v zahradě.

Sehnul se pro pergamen s výsledky zkoušek, který při tom svém zběsilém úprku upustila na zem.

Ministerstvo kouzel,

Škola čar a kouzel v Bradavicíh

 Výsledky zkoušek OVCE

 Slečna Lara Greenová

 

Klasifikační stupně:

Vyhovující klasifikační stupně:

V – výborné

N – nad očekávání

P – přijatelné

Nevyhovující klasifikační stupně:

M – Mizerné

H – Hrozné

T – Trol

 

Předmět – klasifikace:

Obrana proti černé magii – N

Bylinkářství – V

Přeměňování – N

Kouzelné formule – V

Lektvary – V

Dějiny čar a kouzel – N

Studium mudlů – V

 

Celkový prospěch –  Prospěla s vyznamenáním

 

 S pozdravem

Matylda Greenhoppová

Školský odbor, Ministerstvo kouzel

 

Minerva McGonagalová

Ředitelka školy čar a kouzel v Bradavicích

A to se ještě před pár měsíci označila za hloupou podprůměrnou čarodějku, která skončí vyhozená ze školy a zametající ulice, jednou nohou v base a druhou na protialkoholním nebo protidrogovém léčení.

Vrátil pergamen do obálky a položil ho na krbovou římsu. Kvíkal vytáhl hlavu zpod křídla, aby zjistil proč je tu najednou takové ticho.

Severus jen periferním viděním zaznamenal, jak plameny v krbu zezelenaly. Netopýr už už otvíral tlamičku k dalšímu uši rvoucímu představení.

„Drž zobák!“ štěkl na něj Severus a k jeho vlastnímu překvapení netopýr zaklapl tlamu a schoval hlavu zpět pod křídlo, aniž vydal jediný zvuk.