Blog

Kapitola 18 – Severusi, nepořídíme si mimino?

„Jak je na tom?“ zeptala se ho Mia, když se pozdě večer vrátil z Bradavic. Lara byla u soudu ve středu a ve čtvrtek. Usoudili, že ještě jeden den si může dovolit zameškat a nechali ji doma až do neděle, kdy ji Severus doprovodil zpět do školy. Ani on, ani Hermiona nemohli přehlédnout, že dívka rozhodně nebyla ve své kůži.

„Zdálo se, že je ráda, že je konečně zpátky. Ani se jí moc nedivím. Minerva studentům dala před pár dny co proto za ty nevhodné poznámky na její adresu a teď tam má zase klid. Ani Zmijozelu se nechce riskovat měsíc školních trestů,“ posadil se do křesla. „Cestou zpátky jsem se ještě stavil na Příčné a objednal nějaké mudlovské noviny, ať víme, jak pokračuje soud, kdyby tam chtěla být na vynesení rozsudku. Stejně s tím ti mudlové neskutečně nadělají. Párat se s tím několik týdnů. Za tu dobu Starostolec odsoudil všechny Voldemortovy přívržence a ještě kompletně zrekonstruoval Ministerstvo.“

„Mudlové neznají veritasérum a tak se holt musí dobrat pravdy přízemnějšími a mnohem zdlouhavějšími způsoby,“ ovinula mu ruce kolem krku. Vzal ji za paži a stáhl si ji do klína.

„Až na jednu mudlovskou čarodějku, která je velmi inteligentní, krásná, a kterou hluboce miluji, je to sbírka ustrašených hlupáků, kteří by potřebovali ránu pěstí, aby se konečně probrali.“

Hermiona se tiše usmála a přivinula se k němu. Nestávalo se každý den, že by jí řekl, co k ní cítí. Většinou se musela spokojit jen s vědomím, že ji miluje, aniž by jí to říkal. Jemně ji políbil a pak sklouzl rty na její tvář a krk.

„Severusi, já vím, že asi není nejvhodnější chvíle, ale už nějakou dobu s tebou chci něco probrat, a když to budu pořád odkládat, tak se k tomu nikdy nedostanu, a i když se ti to asi nebude moc líbit, je to pro mě důležité.“

„Kromě návštěvy pánů Pottera a Weasleyho jsem ti momentálně ochotný odkývat cokoli,“ zamumlal do kůže, na jejím krku.

„Myslím, že bys to měl odvolat. Může tě to pak mrzet. Víš, že někdy Ginny závidím, že má vedle Alexe i dvě báječné děti a …“ Severus se prudce napřímil. Kdyby Hermionu neobjímal, sklouzla by mu z klína na zem.

„Ty dvě katastrofy tu nechci vidět dřív, než na Velikonoce,“ prohlásil rezolutně a ostražitě ji pozoroval.

„Nechci je sem pozvat,“ uklidnila ho a jemu unikl úlevný povzdech. „Já jen, že…“ nevěděla jak dál. Tohle byla sama o sobě dost nejistá půda a fakt, že se o ničem, co by jen vzdáleně tohle téma připomínalo, nikdy nebavili, jí situaci zrovna neusnadňovalo.

„Hermiono, snažíš se říct: Severusi, nepořídíme si dítě?“ usnadnil jí to, jak nejvíc mohl.

„Jo,“ vyrazila ze sebe dřív, než měl sebemenší šanci tuhle myšlenku zarazit už v zárodku.

„Začala jsi tenhle rozhovor, protože jsi těhotná, nebo proto, že bys chtěla být těhotná, abychom si pro začátek ujasnili situaci?“ zeptal se na rovinu.

„Chtěla.“ Severus silou vůle potlačil další úlevný povzdech. Moc dobře si uvědomoval, jak snadno by jí teď mohl ublížit.

„Dobře, sice mám dvojčata stále v příliš živé paměti, na to, aby mě tahle myšlenka pohltila, ale měl bych kompromis. Dokončíme výzkum té vylepšené verze vlkodlačího lektvaru. Jako těhotná bys mi s tím nemohla pomáhat, protože výpary by mohly způsobit potrat. Jsme skoro hotoví a i s odzkoušením by to nemělo trvat déle než nějakých osm až deset měsíců. A pak se koukneme, jestli by se nedalo něco udělat s tím miminem, ano?“

„Slibuješ?“

„Slibuju. A ty mi slíbíš, že potajmu nevysadíš antikoncepční lektvar?“

„Neřekl jsi ne a já už ti nedovolím, abys to vzal zpátky, takže slíbím. Nejdřív lektvar, potom Snapeík junior,“ přikývla.

„Nebo malá Snapeová,“ doplnil ji a znovu ji k sobě přitiskl.

„Souhlasil jsi překvapivě snadno,“ zamumlala kamsi do jeho hábitu.

„Přiznávám, že je v tom značná míra sobeckosti. Ty jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo a já si tě nenechám nikdy a nikým vzít. A jestli mít tebe znamená mít i tucet dětí, tak je beru. Za tebe je to rozhodně víc než přijatelná cena.“

„Severusi?“ vydechla překvapeně s očima rozšířenýma dokořán. Takovéhle upřímné doznání by od něj nikdy nečekala. Zabránil jí říct nějakou dívčí romantickou repliku jako vystřiženou z šestákového románu, tím, že se zmocnil jejích rtů. Nepotřeboval slyšet její vyznání, aby věděl, jak moc ho miluje. Trvalo dlouho, než ji nechal sklouznout zpět na svůj klín.

„Jen by sis měl dávat pozor, aby z tebe nebyl dřív dědeček než otec,“ mrkla na něho.

Pozvedl tázavě obočí.

„Ty sis nevšiml, jak se Draco na Laru dívá? Jestli se mu Lara nelíbí, tak sním svůj lexikon mistrovských lektvarů k obědu.“

„Myslím, že Draca jako potenciálního zetě bych skousnul. Navíc má takový strach, že by mohl po Luciusovi zdědit i něco jiného než značnou fyzickou podobu, že si můžu být stoprocentně jistý, že Laře neublíží, pokud by ovšem tyhle sympatie byly vzájemné, což nevím.“

„Vždyť ho skoro nezná,“ hájila možné budoucí manžele Malfoyovi Mia.

„Mám takový dojem, že se Draco hodlá postarat, aby ho poznala líp. Minulý týden rádoby nenápadně sondoval, jestli bude Lara na prázdniny tady a jestli se tu nenajde volný pokoj pro hosty.“

Hermiona vyprskla smíchy. Volný pokoj pro hosty, to byl dobrý vtip. Kromě jejich ložnice a Lařina pokoje tu bylo osm dalších místností zařízených jako ložnice a několik poloprázdných pokojů, v podkroví, které se na ložnici daly přeměnit čtvrthodinovou prací hůlkou. Upřímně si nedovedla představit situaci, kdy by neměli volný pokoj pro hosty.

„A co jsi mu na to řekl?“ zeptala se pro jistotu.

„Že je tu vítán, dokud s ním ty nebo Lara nevyrazíte dveře.“