Blog

Kapitola 18 – Ples

 

Znechuceně přelétl pohledem po tanečním sálu. Už asi po sté si v duchu slíbil, že za tohle Kingsleyho uškrtí. Víc jak před hodinou vzdal všechny pokusy předstírat, že se dobře baví, a jeho otrávený a znechucený výraz přesně vystihoval jeho pocity. Alespoň od něj udržoval v uctivé vzdálenosti všechny lidi, kteří by snad měli chuť si s ním povídat.

Pak ji zahlédl. Vypadala kouzelně. Temně rudé korzetové šaty s bohatě řasenou sukní, elegantně doplněné rukavičkami téže barvy, podtrhovaly její štíhlou postavu. Vlasy vyčesané do úhledného drdolu jí náramně slušely a odhalovaly krásně tvarovanou šíji. Severus polkl a nenápadně vyrazil jejím směrem. Právě se o něčem bavila s postarší ženou. Působila uvolněně. Na rozdíl od něj se jí tady nejspíš líbilo.

Omluvila se své společnici a zamířila ke stolům s občerstvením. Paní Brownová, manželka mudlovského ministerského předsedy, byla sice příjemná žena, nadšená tím, že tu narazila také na někoho, kdo tuší, co je to telefon, ale na Hermionin vkus byla trošku moc upovídaná. Vybrala si sklenku červeného vína a otočila se. Ruka s pitím jí strnula na půl cesty k ústům. Sotva dva metry od ní stál Severus a vypadal naprosto úžasně. Ačkoli stále považovala hábity za dost nepraktické, on v něm vypadal skvěle. Delší černé vlasy měl umyté a sčesané dozadu. Na skráních mu jimi prokvétalo několik stříbrných pramenů. Měl na sobě bílou košili s vysokým límcem a nákrčníkem, černé sako se stojatým límcem a velkými klopami a samozřejmě černý společenský hábit.

„Do… dobrý večer,“ pozdravila neutrálně a v duchu si vynadala za to zakoktání. Chovám se jako nějaká praštěná puberťačka. Ještě tu nad ním začnu slintat.

„Společenská fráze, nebo vám skutečně přijde dobrý?“ zeptal se a tázavě pozvedl obočí. Ani se nepokoušel předstírat, že by z plesu nebyl otrávený. Hermiona měla co dělat, aby ho nepoprskala červeným vínem. Tohle byl prostě Severus.

„Mohlo by tu být méně než dvě stě lidí a mohla bych jich znát víc než dvacet, ale jinak to není špatný večer.“

Severus si pouze odfrkl.

„Pokud je to tu tak hrozné, jak znechuceně se tváříte, překvapuje mě, že jste nás poctil svou přítomností.“

„Nepoctil. Jen jsem se podvolil hrubému násilí,“ zavrčel a vražedným pohledem od sebe doslova zapudil mladou dívku. Vzhledem k notýsku v ruce a tužce za uchem evidentně novinářku.

„Doufám, že alespoň tančíte,“ poznamenala Hermiona a nespouštěla oči z kohosi za ním.

„Prosím?“

„Potřebuji, abyste mě ihned vyzval k tanci,“ vrhla zoufalý pohled kamsi za jeho rameno.

„Dovolíte?“ zeptal se a vzal jí sklenku z ruky. Světlovlasý mladík za jeho ramenem už už otvíral pusu, když jí Severus nabídl rámě. Hermiona vděčně přijala. Severus si nemohl nevšimnout mladíkova zklamaného výrazu.

„Vymazal toho kluka z vašeho tanečního pořádku nějaký konkrétní důvod?“ zeptal se nenuceně, když spolu kroužili po parketu v rytmu valčíku.

„Řekněme, že se mi nelíbí být předmětem sázek,“ odpověděla neurčitě.

„Sázek?“ pozvedl tázavě obočí. Hermiona si povzdechla. Byla chyba ho do toho zatahovat. Raději měla přetrpět tanec s Jeremym, ale už bylo pozdě.

„Někteří mladší zaměstnanci ministerstva včetně Jeremyho berou články od Holoubkové příliš vážně. Jak se zdá, usoudili, že mi chybí společnost a rádi by to změnili. Vsadili se o to, kdo mě svede.“ Cítila, jak ji k sobě Severus pevněji přitiskl. Skoro to bolelo.

„Milerád jim vysvětlím, že nemáte zájem,“ zavrčel výhružně a Hermiona se při zvuku jeho hlasu zachvěla.

„To nebude třeba. Zvládám to sama celkem dobře a Kingsley by asi nebyl rád, kdyby po dnešním plesu vytírali z parketu krev nebo odnášeli několik těl,“ pokusila se zlehčit situaci.

„Pokud byste snad někdy změnila názor…“ Nechal větu nedokončenou. Nevěděl, co ho to popadlo, se jí takhle nabízet, ale pomyšlení, že by ji měl mít někdo jen proto, aby vyhrál stupidní a sprostou sázku s bandou debilních puberťáků s inteligencí trolla, ho dostávalo do varu.

„Budu si to pamatovat,“ řekla a opřela si hlavu o jeho rameno. Severus ještě zaznamenal, že z nich mladík nespouští oči, a pak už si jen vychutnával její blízkost. K jejich oboustranné lítosti tanec brzy skončil. Severus ji chtěl odvést zpět ke stolům, ale velmi brzy zjistil, že to je on, kdo je odváděn pryč z hlavního sálu.

 

Tiše zavřela dveře na balkon a zajistila je kouzlem proti otevření i odposlouchávání. Napjatě ji pozoroval. Věděl, o čem s ním chce mluvit, jen netušil, jak bude znít odpověď. Bál se, že ho odmítne. Po tom, co jí udělal, by se tomu ani nedivil, ale zároveň ve skrytu duše doufal, že řekne ano. Přešla na druhou stranu balkonu. Nervózně si mnula ruce. Všiml si, že má na prstě jeho prstýnek.

„Já… přemýšlela jsem o vaší nabídce,“ řekla potichu. Jak mu to má říct? Jak mu má vysvětlit, co cítí?

„Když jste za mnou přišel, řekl jste, že jste mě odmítl, protože jste měl strach pustit si mě k tělu. Bál jste se, že až zjistím, že jste, jaký jste a nikdy se nezměníte, opustím vás. Že jste mě odmítl, abyste nás chránil, abyste mi dal, co si podle vás zasloužím.“ Chtěl ji přerušit, ale ona ho zastavila zdviženou rukou. „Přišlo mi to jako hloupost, ale teď vám rozumím. Protože ten, kdo má strach, jsem dnes já. Mám strach, jakou záminku použijete příště. Postavení? Ředitel prestižní školy a druhořadá sekretářka? Původ? Čistokrevný kouzelník a mudlovská šmejdka? Co to bude, až opět dostanete strach, pustit si mě k tělu?“ Dívala se na něj se slzami v očích. Jeho pohled vyjadřoval bolest. Až doteď si neuvědomil, jak moc jí tenkrát ranil. Odvrátila se od něj. Zadívala se z balkonu na potemnělé londýnské ulice. V dáli bylo vidět světla na budově parlamentu. Zachvěla se zimou. Objala se kolem ramen. Bylo před půlnocí a ani červnové noci nebyly v Londýně příliš teplé. Přistoupil k ní.

„Hermiono?“ Nereagovala. Opatrně položil ruce na její ramena a otočil ji čelem k sobě. Sklonila hlavu, aby se mu nemusela dívat do očí. Vzal ji jemně za bradu a pozvedl její tvář k sobě. Po tvářích jí tekly slzy.

„Skutečně si myslíte, že bych vám někdy vyčetl vaši práci nebo rodinu?“ zeptal se tiše. Nedokázal si představit, že by si o něm mohla něco takového myslet.

„Nikdy mě nenapadlo, že mi vyčtete můj věk. Byla jsem naivní, když jsem si myslela, že byste snad ke mně cítil to samé, co já k vám. Byl to pouze pocit viny, co vás nutilo být ke mně milý. Tehdy jsem si to neuvědomovala. Teď ano.“

„Hermiono,“ zašeptal bolestně. Pustil ji a o pár kroků ustoupil. Opřel se o zábradlí a zadíval se dolů do temných vod Temže.

„Chcete se vrátit do Bradavic?“ zeptal se tiše.

„Nemůžu, nemůžu… když…“

„…jsem tam já,“ dokončil za ní. „Nenutím vás žít se mnou denně na očích. Vím, že kromě Ginny a Pastorka jsou Bradavice to jediné, co vám zbylo. Nabízím vám místo profesorky. Beze mě. Pan Longbottom má vedle výtečných znalostí bylin i organizátorské schopnosti a jsem si jist, že by školu řídil dobře.“

„To nejde… nemůžu přijmout… jsou pro vás stejně důležité, jako pro mě,“ koktala zmatená a překvapená Hermiona. Severus se smutně usmál. Vzal ji za ruce a klesl před ní na kolena. Hermiona se nezmohla na slovo.

„Nejsou. Co je pro mě nejdůležitější, je vaše štěstí. Od začátku jste mi pomáhala a já pro vás měl jen sarkasmus a urážky, několikrát jste mi zachránila život, a já vás jen děsil a ponižoval, stála jste při mně, když jsem to nejvíc potřeboval a já vám ani nepoděkoval, nabídla jste mi přátelství a lásku a já vám ublížil. Nabídla jste mi mnohem víc, než jsem kdy doufal, že mohu mít, a já to zahodil. Pokud jsou Bradavice to, co vás učiní šťastnou, rád vám je dám.“

„Já…“ zakroutila hlavou.

„Hermiono. Miluju vás a udělám cokoli, abyste byla šťastná. Uvědomuji si, jak moc jsem vám ublížil, a pokud mne odmítnete, slibuji, že na vás nebudu naléhat. Byl by to přiměřený trest za to, jak jsem k vám byl krutý. Dala jste mi šanci a já jí nevyužil. Chápu, že nemám právo na druhou. Dáte mi odpověď?“

„Vstaňte. Prosím vás, vstaňte.“ Poslechl ji. Vyprostila své ruce a stáhla si z prstu jeho prsten. Severusovi v tu chvíli bylo, jako by mu někdo vrazil nůž do srdce. Věděl, že má plné právo se na něj zlobit, ale doteď doufal, že bude milosrdnější, než byl tenkrát on.

„Jedna moje část by vám chtěla ten prsten hodit pod nohy a odejít. Chtěla by vám ublížit stejně, jako jste vy ublížil mně. Ta druhá část by se vám chtěla vrhnout do náruče. Chtěla by věřit, že to všechno, co jste mi v posledních týdnech řekl, myslíte vážně. Že to není jen další vaše hra. Prosím, řekněte, že se nemýlí.“

„Hermiono,“ přistoupil k ní. Sebral drobný prstýnek z její dlaně. Opatrně jí ho navlékl zpět na prst. Vzal její obličej do dlaní a jemně setřel slzy, které jí stékaly po tvářích. „Miluji tě a chci s tebou strávit zbytek života. Pochopil jsem to, až když jsem tě od sebe vyhnal. Nikdy dřív bych nevěřil, že mi někdo někdy bude chybět tak zoufale, jako jsi chyběla ty mně. Vím, že zdaleka nejsem dokonalý a je nepravděpodobné, že bych se kdy změnil. Ale budu ten nejšťastnější člověk na světě, když řekneš ano.“ Dívala se mu do očí. Věděla, že mluví pravdu. Viděla v těch černých tůních, jak moc pro něj znamená. Po tváři jí stékaly vodopády slz.

„Ano,“ zašeptala, než se mu vysmekla z rukou a zabořila tvář do jeho hábitu. „Miluju tě. Já… nechtěla jsem si to přiznat. Bála jsem se si to přiznat, ale milovala jsem tě už ve škole. Proto jsem Ginny dala ty vzpomínky. Modlila jsem se, aby si je prohlédli dřív, než tě budou soudit. Věděla jsem, že to nepřežiju, ale doufala jsem, že ty ano,“ vzlykala mu do hábitu. Vzal ji za bradu a přiměl ji podívat se mu do očí.

„Já vím,“ řekl měkce a políbil ji. Hermioně se zatmělo před očima. Podlomila se jí kolena a svezla se do jeho náruče. Ale slabost pominula stejně rychle, jako přišla, a vystřídalo ji poznání. Odtáhla se od něj. Dotkla se konečky prstů svých rtů, jako by nechtěla věřit tomu, co se stalo. Panebože. Miloval ji. Už tehdy v ředitelně, když se mu nabídla za Ginny, ji miloval. Když se vrátil, líbal ji stejně něžně a zároveň naléhavě a hladově, jako právě teď.

„Miloval jsi mě. Už tehdy jsi mě miloval. Bože, proč jsi nic neřekl?“

„Byla jsi studentka.“

„Proč jsi mi dovolil odejít?“

„Protože kdybys tam zůstala ještě minutu, neudržel bych se a přinutil tě splnit tvůj slib,“ odpověděl nakonec zcela upřímně. Viděl, jak se jí při jeho nehorázné odpovědi rozšířily oči překvapením. Na okamžik myslel, že to s tou upřímností přehnal, ale pak se rozesmála a znovu se k němu přitiskla.

„Je dobře, že jsi to neudělal,“ řekla někam do hábitu na jeho rameni, „protože kdybys to udělal, nenáviděla bych tě za to a nikdy bych se do tebe nezamilovala,“ pokračovala.

„Já vím,“ zašeptal jí do vlasů. „Tenkrát ses mi nabídla, abys zachránila Ginny, a ne proto, že bys mě chtěla. Nevíš, jak bylo těžké nezneužít toho.“ Netušil, jestli ho slyšela a bylo mu to jedno. Jediné, co pro něj v tu chvíli bylo důležité, byla skutečnost, že řekla ano a on ji teď svírá v náruči.

„Už nikdy tě nenechám odejít,“ zašeptal do jejích vlasů. Jemně ji od sebe odtáhl, vzal její tvář do dlaní a znovu políbil.

„Ehm,“ ozvalo se najednou z okna vedle balkonu.

„Kingsley?!“ reagovali dvojhlasně a značně překvapeně. Odskočili od sebe rychleji, než kdyby na ně někdo použil odpuzovací kletbu.

„Nerad vás přerušuji, ale právě dorazila Holoubková a usilovně vás dva hledá. Hermionini zhrzení nápadníci jí dali echo. Právě prohledává všechny balkony.“

„To ne,“ zaúpěla tiše Hermiona.

„Kingsley, chytej,“ přikázal Severus. Vzal Hermionu do náruče, stáhl jí boty na jehlovém podpatku a vzápětí oba drobné střevíčky přilétly do okna. Poté Hermionu naboso postavil na zábradlí balkonu. Pevně ji držel za ruku, zatímco ona druhou podala Kingsleymu. Překročila tři patra hlubokou mezeru a došlápla na parapet okna, odkud ji Kingsley stáhnul k sobě. Nakonec se oknem protáhl i Severus. Když ho za sebou zavíral, zaslechli, jak někdo prolomil kouzla na dveřích od balkonu, což bylo vzápětí následováno zklamaným povzdechem jisté blonďaté čarodějky.

„To bylo o chlup,“ poznamenal Kingsley. „Dejte mi deset minut, pak to vezměte po zadním schodišti do foyer, vyzvedněte si pláště a zmizte vchodem pro zaměstnance. Letos jsem jí už zarazil vydání pěti článků a s dalším to rozhodně zkoušet nebudu,“ spiklenecky na ně mrkl.

„Díky,“ řekl Severus a Hermiona se na Pastorka vděčně usmála.

„Dlužíte mi pozvánku na svatbu,“ poznamenal, než za ním zaklaply dveře.

 

O patnáct minut později procházela Hermiona zavěšená do Severuse nočními ulicemi Londýna. Z ministerstva se dostali bez problémů. Netušila, čím Kingsley tu vlezlou potvoru zaměstnal, ale fungovalo to. Cestou ven se kromě šatnářky a vrátného u východu s nikým nesetkali.

Hermiona se bezděky zachvěla zimou. Krvavě rudé korzetové šaty vypadaly sice nádherně, ale nehřály. A sametový plášť na tom byl podobně. Severus jí galantně půjčil svůj. To gesto na ni zapůsobilo snad víc, než jeho vyznání na balkoně.

„Děkuju,“ špitla. Dál mlčky procházeli Londýnem. Severus se nabídl, že ji doprovodí domů. Vděčně přijala. Nebydlela daleko. Než se nadáli, stáli před jejím domem. Nechtěla se s ním rozloučit.

„Půjdeš dál?“

„Hermiono, já nemyslím, že je to dobrý ná…“ Umlčela ho dvěma prsty, kterými se jemně dotkla jeho rtů.

„Nenabízím ti sex, ale přespání. Ale pokud se chceš v jednu ráno trmácet zpátky do Bradavic…“ Na okamžik se zatvářil překvapeně. Bála se, že se ho svou otevřeností dotkla.

„Nabízíš mi kanape?“ zeptal se opatrně.

„Svoji postel. Ve vší počestnosti. Vzhledem k velikosti bytu nedisponuji ložnicí pro hosty ani kanapem.“

„To zní lákavě,“ usmál se. Nechal se odvést nahoru. Bydlela v nevelkém podkrovním bytě v jižním Londýně. Měla tu jen kuchyň s jídelním koutem a ložnici s koupelnou. Byt byl sice malý, ale vkusně a útulně zařízený.

Přehodila svůj plášť přes židli a on následoval jejího příkladu. Byl rád, že se může toho pitomého společenského hábitu zbavit. A ještě raději byl, že může odložit i ten směšný a naprosto nepraktický nákrčník.

„Neměla bys něco k pití? Třeba vodu? Měli tam jen víno a šampaňské, a to já nepiji,“ požádal.

„Myslela jsem, že máš rád červené víno?“ zeptala se překvapeně, ale vyndala sklenici a nalila mu sodovku.

„Měl jsem.“ Zhluboka se nadechl. „Po válce jsem na tom nebyl nejlíp a své problémy jsem řešil alkoholem. Kdyby mě Kingsley s Poppy a Minervou včas nechytili pod krkem, tak jsem už před pár lety zemřel na cirhózu. Od té doby piji jen při skutečně výjimečných příležitostech a k nim ples ministerstva, kam mě mimochodem Kingsley dovlekl téměř násilím, rozhodně nepatří.“

„Promiň. Nechtěla jsem vyzvídat.“

„Budeš si mě brát, máš právo to vědět.“

Usmála se.

„Jdu se zbavit těch nepohodlných šatů,“ pronesla a zmizela v ložnici. Pootevřenými dveřmi zahlédl, jak si vzala něco ze skříně a zavřela se do koupelny. V ložnici měla, jak jinak, knihovnu. K jeho překvapení tu byly samé odborné knihy o lektvarech a přeměňování a několik fotoalb. Tak trochu očekával alespoň několik zástupců červené knihovny. Vyndal z police jedno fotoalbum. Nebyl si jistý, jestli ho smí otevřít.

„Klidně se podívej,“ ozvalo se za ním. V místnosti už nezbývalo místo na křesla, tak si s albem sedl na postel. Setřásl nepohodlné společenské boty a natáhl si nohy. Hermiona si vlezla k němu. Měla na sobě černé přiléhavé tričko a legíny téže barvy. Obvykle spala v krátké noční košili, ale usoudila, že tu by dnes Severus asi neocenil.

„Můžu se na něco zeptat?“

„Hmm,“ reagoval, zatímco si prohlížel její fotky asi ze třetí třídy.

„Několikrát jsme se zmínili o sexu a ty ses pokaždé tvářil, já nevím… nejistě? Co je špatně?“ zeptala se nesměle. Severus se usmál.

„Vůbec nic. Měla bys vědět, že některé kouzelnické rodiny jsou v téhle oblasti strašně prudérní. Každý rok skončí u Poppy na ošetřovně několik k smrti vyděšených holek, které dostaly první menstruaci a netuší, co se s nimi děje, protože u nich doma se o takových věcech prostě nemluví.“

„Chudinky.“

„Chudák jsem já, když mi Poppy hodí na krk ošetřovnu a jako naschvál musím řešit tohle. Zrovna minulý měsíc jsem skoro dvě hodiny páčil z jedné vyděšené studentky, co má za problém, a když jsem zjistil, že je na zhroucení z menstruace, protože se jí doma nikdo nezmínil, že ji něco takového dřív nebo později čeká, měl jsem chuť jít její rodiče uškrtit.“

Hermiona se vedle něj na posteli svíjela smíchy. Trvalo pár minut, než byla schopná pokračovat v hovoru.

„A ty sis myslel, že u mudlů je to stejné?“

„Ano. Pamatuji si, jak špatně jsi nesla ty pomluvy a myslel jsem, že…“

„Nevadilo mi, že si většina školy myslela, že s tebou spím, vadilo mi, že polovina z nich se na mě dívala jako na chudinku, co potřebuje soucit a lítost, a ta druhá jako na děvku.“

„Přiznávám, že tohle mě nenapadlo. Nikdy jsem se nezajímal o to, jak se k sexuální výchově staví mudlové, a nechtěl jsem tě zbytečně pohoršovat.“

„Sice nevím, jak se k tomu staví ostatní mudlové, ale mí rodiče celkem pružně.“ Beze stopy rozpaků ho přelezla a vyndala z knihovny knihu, které si předtím nevšiml. Lehla si k němu zpátky a položila si hlavu na jeho rameno. Knihu mu položila na břicho.

„Tohle jsem od našich dostala k sedmnáctinám. Myslím, že to hovoří za vše.“ dodala na vysvětlenou.

Severus si přečetl titulek a vzápětí se jeho hruď roztřásla potlačovaným smíchem.

„Ilustrovaná Kámasútra.“ stálo na přebalu.

„Skutečně velmi pružně,“ poznamenal, než knihu odložil na podlahu vedle postele. Přitáhl si Hermionu blíž k sobě, přetáhl přes ni deku a lehce ji políbil do vlasů.

„Až se o dnešku dozví moje matka, tak mě přerazí,“ varovala ho.

„Proto, že tu spím, nebo proto, že si mě vezmeš?“

„Že tu někdo spí, by ji nejspíš potěšilo, myslím, že ji můj poustevnický život frustroval víc než mě. Ale že si tě vezmu, ji asi moc nepotěší. Zvlášť poté, co byla nucena dělat mi vrbu po tvé snaze zařídit mi život tak, jak si podle tebe zasloužím.“

„Ona s tím počítá,“ řekl tiše.

„Jak to můžeš vědět?“

„Pár hodin před tím, než jsem za tebou přišel do archivu, jsem s ní měl zajímavý rozhovor. Mimochodem mě už podruhé setřela jako malého kluka. To ona mi řekla, kde pracuješ, ale nejdřív jsem jí musel říct, co ti chci. Krom toho prohlásila, že mě přerazí, jestli kvůli mně budeš zase nešťastná.“ Jemně jí vzal za bradu a přinutil zavřít pusu.

„Neboj. Tentokrát jsem brečela na rameni Kingsleymu.“

„Já vím. Přišel mi do Bradavic vynadat za to, že jsem tě tak rozčílil. Seřval mě před Minervou na tři doby. Měla z toho druhé Vánoce.“

„Patří ti to,“ šťouchla ho s úsměvem do žeber.

 

Když se ráno probudila, napadlo ji, že tohle byla svým způsobem nejhorší a zároveň nejlepší noc jejího života.

Vzhledem k tomu, že usnula přitulená k Severusovi a on se její blízkosti rozhodně nehodlal vzdát, byli v jednom kuse vzhůru. Pokaždé, když se jeden z nich ve spánku pohnul, vzbudil toho druhého. Poskládat se vedle sebe se jim povedlo až pozdě k ránu.

Jako malá si myslela, že není nic lepšího, než usnout přitulená k velkému plyšovému medvědovi. No, myslela si to ještě celkem nedávno a měla takový dojem, že jednoho plyšáka má pořád ještě ve skříni. Ale po dnešní noci si uvědomila, jak naivní představa to byla. Ležela na boku, zády přitisknutá k Severusově hrudi s jeho rukou kolem pasu. Krátké tričko se jí v noci vyhrnulo a ona cítila jeho teplou dlaň na holém břiše. V pravidelných intervalech jí zlehka dýchal na krk, až jí naskakovala husí kůže. Zrovna teď by ho nevyměnila za nic na světě, natož za nějakého plyšáka.

Severus cosi zamumlal ze spaní a přitáhl si k sobě Hermionu blíž. Trochu se pohnula ve snaze najít pohodlnější pozici. Jeho ruka se pod tričkem posunula výš. Pak ucítila, jak se za ní pohnul a políbil ji na odhalený krk. Jemně jí přejel jazykem po citlivé pokožce. Okamžitě jí zase naskočila husí kůže.

„Dobré ráno,“ řekla a pootočila hlavu k němu.

„Hmm,“ odpověděl. „Obávám se, že spaní v jedné posteli budeme muset pilně trénovat.“

„Jsi příšerný,“ povzdechla si a otočila se k němu. Severusova odpověď zanikla v neartikulovaném zamručení. Když se k němu otáčela, nevyhnutelně se otřela o jisté partie, které její přítomnost nenechávala v klidu. Prohrábl si rukou vlasy a překulil se na záda, aby se jí nemusel podívat do očí. Hermiona naproti tomu neodolala a sklouzla pohledem k oněm místům.

„Za to můžu já?“ zeptala se nesměle, aniž odvrátila pohled. Severus si tiše povzdechl. Nemohl říct, že by ho to překvapovalo. Bylo to už celkem dlouho, co se probudil v podobně milé společnosti.

„Z větší části určitě.“ Stále nebyl ochotný podívat se jí do očí. „Promiň, nechtěl jsem tě přivést do rozpaků.“ Chystal se vstát a jít vyřešit svůj problém. Chytla ho za ruku a stáhla zpět k sobě. Než stihl protestovat, přitiskla své rty na jeho. Byl by blázen, kdyby odporoval. Záhy změnil její nesmělý polibek ve vášnivý.

„Hermiono!“ zalapal po dechu, když se odtáhla. „Tohle zrovna teď není nejlepší nápad.“

„Myslím, že je,“ umlčela ho dalším polibkem.  Přes košili cítil, jak mu její ruce opatrně kloužou po hrudi. Objal ji a přitiskl k sobě pevněji. Přehodila přes něj nohu a sedla si na jeho boky. Uvolnila si tak ruce, kterými vklouzla pod jeho košili. Její vlastní tričko už bylo vyhrnuté tak, že zakrývalo sotva to nejnutnější a jeho ruce jí klouzaly po zádech a bocích. Nechtěl, aby to skončilo, ale zároveň jí nechtěl ublížit. Jemně ji od sebe odstrčil. Chtěla se ho znovu dotknout, ale chytil ji za ruce.

„Jestli… jestli hned nepřestaneš, tak se neovládnu,“  vydechl.

„To po tobě nikdo nechce,“ zašeptala. Víc nepotřeboval. Jediným plynulým pohybem jí přetáhl tričko přes hlavu a dostal ji pod sebe. Překvapeně vykřikla, ale na víc jí nedal prostor. Tentokrát to byl on, kdo se zmocnil jejích rtů v dobyvačném polibku. Cítila, jak se jí jeho ruce rozběhly po těle. Prohnula se do oblouku, když palcem polaskal vztyčenou bradavku. Zasténala, když ji něžně kousl do ušního lalůčku.

Horečnatě zápasila s knoflíčky jeho košile. Konečně mu ji stáhla z ramen. Rty se mu přitiskla na pulzující žílu na krku. Z hrdla mu unikl tichý sten, když mu nehty přejela po hrudníku. Byl šílený touhou. Potřeboval veškeré své sebeovládání, aby z ní neserval zbytek oblečení a nevzal si ji hned teď. Stáhl jí legíny a sevřel v dlani její zadeček.

„Hermiono,“ zasténal. „Víš jistě, že to chceš?“

„Kdybych řekla ne, byl bys schopen přestat?“

„Hhhhm… ne,“ řekl a vsál do úst její bradavku.

„Nepřestávej,“ zasténala. Klouzala dlaněmi po jeho těle, až našla přezku opasku. Prsty se jí třásly nervozitou, ale po krátkém zápolení ji rozepnula. Pak už bylo dílem okamžiku zbavit ho zbytku oblečení.

Jemně jí pohladil vnitřní stranu stehen a vklouzl dlaní do jejího klína. Potřeboval se ujistit, že je připravená. Sebeovládání ho pomalu opouštělo. Vklínil se mezi její stehna a jediným rychlým pohybem si ji vzal. Prohnula se pod ním do oblouku. Kousla se do rtu, aby nevykřikla bolestí. Sklonil se k jejím rtům a jemně slíbal krůpěj krve, která se na nich objevila. Jemně ji líbal a hladil, dokud se pod ním netrpělivě nezavrtěla. Další pozvání nepotřeboval. Pomalými pohyby pánve ji začal přivádět k šílenství. Její vzrušené steny a nehty zaryté v jeho zádech mu dávaly jasně najevo, co si o jeho počínání myslí. Objala ho stehny kolem boků ve snaze přimět ho k rychlejším přírazům, ale on ji dál pomalu trápil. Nakonec už se nedokázal ovládnout a několika tvrdými přírazy ji dostal na vrchol. Vzepjala se proti němu a vykřikla jeho jméno. On svůj výkřik ztlumil rty přitisknutými k jejímu krku. Zhroutil se vedle ní a prudce oddechoval. Hermiona mu položila hlavu na hruď a objala ho rukou kolem pasu. Přitáhl si ji do náruče.

„Neublížil jsem ti?“

„Jen trošičku. Já … to…“ Cítila, jak se jí do tváří hrne krev a raději umlkla. Místo toho ho jemně políbila na hruď a přitiskla se k němu.

„Asi bych měl dát tvým ctitelům vědět, že sázka je už bezpředmětná,“ poznamenal jakoby mimochodem. Cítil, jak v jeho objetí ztuhla.

„To bys neudělal.“

„Ale udělal. Aspoň od tebe dají ruce pryč a já je nebudu muset zabít, až to s tím dvořením přeženou.“

„A ceduli s nápisem: Snapeovo, nesahat! si na krk pověsit nemám?“ zeptala se podrážděně. Severus si uvědomil, že celý jejich rozhovor bere smrtelně vážně. Rozhodl se ji ještě trochu potrápit. On se kvůli ní trápil s několikaměsíční přestávkou osm let. I když to, že to nebyla tak úplně jenom její vina, si zrovna teď připouštět nehodlal.

„To není špatný nápad. A prosil bych si kalhotky na památ…au…ku,“ zadrhl se, když se mu Hermiona vysmekla z náruče, popadla polštář a přetáhla ho s ním. Nechal se praštit ještě jednou, pak ale Hermionu chytil za zápěstí, strhl na sebe a uvěznil ve svém objetí.

„A ještě mi připomeň, že tě mám hned po svatbě zavřít do věže a nechat si z Rumunska přivézt nějakého hodně velkého draka. A možná bych se taky měl Hagrida zeptat, jestli nemá nějaká štěňata od Chloupka, aby tě měl kdo hlídat,“ teď už nemohl, než se jejímu výrazu smát.

„Mizero,“ sykla. Severus se usmál a nechal ji sklouznout vedle sebe.

„A teď zcela vážně. Čekal jsem na tebe moc dlouho, než abych byl ochotný se dívat, jak kolem tebe krouží tlupa adolescentů s inteligencí uschlé tykve.“

„Myslím, že si vystačím s tebou,“ pronesla laškovně.

„To doufám.“

„I když by se tu našlo pár blízkých přátel,“ usoudila, že zábavy na její účet už bylo dost.

„Například?“ zavrčel.

„Jeden seriózní, i když poněkud postarší a mírně šedivějící ředitel. Celkem dobrý v posteli. Neznáš ho náhodou?“ zeptala se se sladkým úsměvem.

„Postarší?! Šedivějící?! Jenom celkem?! No počkej!“

„Severusi, ne! Hmm, nebo jo…“

„Severusi?“ ozvala se, když přestal plenit její rty a dal jí možnost se nadechnout.

„Hmm…“

„Ty šediny jsou fakt sexy.“

„Já nemám žád…hmm…“ Tentokrát to byla Hermiona, kdo vpletl prsty do jeho vlasů, přitáhla si ho k sobě a umlčela ho polibkem.