Blog

Kapitola 17 – Proces

 

Severus se posadil na tvrdém kavalci a ignoroval přitom znechucený pohled dozorce. Zajímalo ho, co může přimět člověka klesnout tak hluboko, aby svou frustraci ventiloval na vězních. No, pořád lepší, než jeho předchůdce, přiznal si zhnuseně. Naštípnutá čelist a dvě zlomená žebra se mu s minimem lékařské péče, kterou bylo ministerstvo ochotno vrahům a zrádcům platit, nehojila zrovna rychle. Ne, že by to někoho zajímalo. I když výměna dozorce byla svým způsobem krokem k lepšímu.

Obžaloba proti němu byla tak obsáhlá, že pro něj nejlepším výsledkem bude trest smrti oběšením. Sice by z titulu svého původu mohl požadovat stětí, ale silně pochyboval o tom, že by ten souchotinářský mladíček, který v úřadu kata nahradil Macnaira, ten popravčí meč vůbec uzvedl.

Ušklíbl se, když si pokusil připomenout, z čeho všeho je vlastně obviněn.

Vražedné spiknutí

Několikanásobná vražda

Vražda Albuse Brumbála

Přisluhovačství Temnému pánu

Několikanásobné zabití

Používání zakázaných kleteb

Úplatkářství

Obchodování na černém trhu

Pohlavní zneužívání

Zneužití pravomocí

Vydírání a vyhrožování (jak jinak by někdo jako on mohl dostat do postele někoho jako slečnu Grangerovou, že?)

Ublížení na zdraví (na té věži ji samozřejmě téměř umučil také on)

Rasismus (jako Smrtijed je přeci automaticky rasista vůči mudlům). Bylo tam i pár dalších věcí, ale ty mu neutkvěly v paměti. Jenom šílenec by ho za něco takového poslal na doživotí do Azkabanu a ne na šibenici. Nějak ho nenapadaly žádné polehčující okolnosti a ani nad nimi moc nepřemýšlel. Oprátka mu připadala lákavější než doživotí v Azkabanu za „milého“ dozoru mozkomorů. Šest měsíců po první válce mu tam víc než stačilo. Nebyla to zkušenost, kterou by si chtěl zopakovat, a to ani za cenu, že by se vyhnul trestu smrti.

„Máš chvilku?“ ozval se od dveří Kingsleyho hlas a přerušil tak jeho chmurné myšlenky. Překvapivě se dokázal zdržet sarkastického komentáře na téma stupidita právě položené otázky.

„Zítra máš stání.“ A taky popravu. To už ovšem bystrozor nahlas neřekl, a ani nemusel. Rozsudky válečného tribunálu byly ihned vykonatelné a nebylo proti nim možné odvolání.

„A?“ nějak mu nedocházelo, proč se Kingsley s touto informací obtěžoval přijít osobně za ním až sem.

„Objevily se nějaké nové skutečnosti.“

„Netušil jsem, že ještě existují skutkové podstaty, o které by šlo mou obžalobu rozšířit,“ poznamenal ponuře.

„Tyhle skutečnosti spadají spíše do polehčujících okolností,“ opravil ho Kingsley a zamířil ke dveřím.

„Kingsley…?“ nemusel to dopovědět. Bystrozor pochopil.

„Je u Munga. Zatím žije, ale je v kómatu. Lékouzelníci jí moc šancí na přežití nedávají.“ Kingsley se u Munga stavil dnes ráno. Pochyboval o tom, že s ním Severus bude ochotný  mluvit, ale věděl, že ona ho bude zajímat. Ať už jí kdy udělal cokoli, bylo víc než evidentní, že mu na té dívce záleží.

 

 

„Zahajuji řízení ve věci Severus Snape versus kouzelnické společenství Anglie,“ vnímal Severus, ještě než vypnul. Ty kecy slyšel už několikrát a vážně nepotřeboval znovu poslouchat, jaký je údajně parchant. Pak ovšem předseda tribunálu řekl něco, co ho donutilo téměř proti jeho vůli zbystřit.

„…vzhledem k důkazům, poskytnutým slečnou Hermionou Jean Grangerovou a Kingsley Pastorkem, byla obžaloba změněna následovně….“ Hermionou?

„Stahuje se žaloba v následujících bodech: vražedné spiknutí, několikanásobná vražda, vražda Albuse Brumbála,“ sálem to hlasitě zašumělo překvapením a protestem.  „…přisluhovačství Temnému pánu, několikanásobné zabití, používání zakázaných kleteb, úplatkářství, obchodování na černém trhu, rasismus, ublížení na zdraví a vydírání. Důkazy poskytnuté slečnou Grangerovou, deník nalezený panem Pastorkem, myslánka Albuse Brumbála a svědectví  Brumbálova portrétu jasně potvrzují, že již během první války se Smrtijed Severus Snape odvrátil od Temného pána, a stal se špehem ve službách Albuse Brumbála a organizace zvané Fénixův řád. Nicméně ani toto, zcela nepochybně záslužné jednání, neomlouvá pohlavní zneužití studentky. Osoby, která se díky svému podřízenému a závislému postavení neměla jak bránit. Obžaloba  proto trvá na obvinění z pohlavního zneužívání, zneužití pravomocí a vyhrožování, s horní hranicí trestu dvacet pět let odnětí svobody.“ Já ji přerazím. Jestli to ta holka přežije a já vůbec někdy vylezu z Azkabanu, tak ji zaškrtím.

Kingsley se na něj povzbudivě usmál, jako by to byly nějaké skvělé zprávy. Co je na tom, pro Merlina, za dobré zprávy? Dvacet pět let v Azkabanu se rovná prakticky doživotí! To by raději bral tu šibenici. Aspoň by se vyhnul nutnosti spáchat sebevraždu.

„Tribunál chtěl dnes vynést rozsudek, ale na poslední chvíli se objevili noví svědci a tribunál se je rozhodl vyslechnout.“

 

„Měla jste blízko ke slečně Grangerové?“ Severusovi ten minulý čas rval srdce. Vždyť ona ještě žije!!! Chtělo se mu zakřičet.

„Ano, chodily jsme sice každá do jiného ročníku, ale do jedné koleje. Můj bratr Ron, Harry a ona byli dobří přátelé. Často u nás trávili prázdniny. Znaly jsme se opravdu dobře.“

„Jak jste se dozvěděla o jejím poměru k obžalovanému?“

„Byla jsem svědkem toho, jak ji skupinka zmijozelských studentů v čele s Dracem Malfoyem napadla na chodbě. Vmetli jí do tváře něco v tom smyslu, že mu,“ kývla hlavou směrem ke Snapeovi, „ zahřívá postel.“

„Mluvila o tom někdy s vámi?“

„Nikdy jsme na tohle téma nevedly nic, co by se dalo nazvat rozhovorem, ale například po tom incidentu jsem se jí zeptala, jestli ji Snape také bije, ale důrazně to popřela. Vlastně tou představou byla docela pobouřená.“

„Byl by schopný ji zbít?“

„Vy to nechápete,“ povzdechla si dívka. Žalobce překvapeně zamrkal. „Netušíte, jak to tehdy ve škole vypadalo. Jaké to tam bylo pro studenty ze smíšených rodin nebo z rodin, které jim nebyly dost dobré. Učili tam téměř výhradně Smrtijedi. Když měli špatnou náladu, stačilo, aby vás potkali na chodbě a schytali jste cruciatus. Po smrti Brumbála a po pádu Bradavic nikdo nepochyboval o tom, že Snape je Smrtijed. Že je stejný parchant jako oni. Ani předtím to nebyl zrovna nejoblíbenější profesor, takže by mě to ani moc nepřekvapilo. Ale Hermiona o něm nikdy neřekla křivé slovo, ačkoli svůj názor na ostatní „profesory“ nikdy neskrývala. Samozřejmě za předpokladu, že nebyli v doslechu. Přeci jen jsme měli nějaký ten pud sebezáchovy.“

„Můžete potvrdit, že spolu měli poměr?“

„Můžu jen říct, že několikrát do týdne nespala ve věži, ale kde spala, to nevím.“

„Nemám další otázky,“ prohlásil žalobce.

„Chcete ke své výpovědi ještě něco dodat, slečno?“ zeptal se předseda tribunálu.

„Ano. Já sice nevím, jestli spolu spali nebo ne, ale Hermiona se rozhodně necítila jako nějaká znásilňovaná chudinka. Hodně lidí se tak na ni dívalo a jí to lezlo krkem. Bez ohledu na to, co jí snad prováděl v soukromí, jí minimálně dvakrát zachránil život. Navíc fakt, že se Draco postaral, aby se o tom, že je údajně Snapeova milenka, dozvěděla celá škola, jí paradoxně dost pomohl. Předtím byla jakýsi fackovací panák pro profesory a s nimi sympatizující studenty. Neminul málem den, aby neskončila na ošetřovně. Poté, co to Draco rozhlásil po škole, to přestalo. Za celé ty tři měsíce pak měla jeden jediný konflikt a to s Bellatrix Lestrangeovou.“

„Chcete tím říct, že ten vztah s obžalovaným, ať už domnělý nebo faktický, její situaci zlepšil?“ zeptal se žalobce nevěřícně.

„Ano. Minimálně pak už několikrát týdně nekončila na ošetřovně poté, co s ní nějaký učitel mrsknul o zeď nebo si na ní trénoval kletby.“

 

„Můžete prosím uvést své zaměstnání?“

„Už dvaadvacet let pracuji jako ošetřovatelka v Bradavicích.“

„Ošetřovala jste i slečnu Grangerovou?“

„Ano. V poslední době dokonce velmi často. Co se na škole usadili Smrtijedi, byla na ošetřovně minimálně jednou týdně, ale to byly světlé a nepříliš časté výjimky. Průměr byl tak třikrát do týdne,“ poznamenala pochmurně madame Pomfreyová.

„Ošetřovala jste jí někdy i nějaká zranění, která by nasvědčovala sexuálnímu násilí?“

„Ani jsem nemohla.“

„Nemohla?“ zeptal se žalobce automaticky a natáhl se pro sklenici vody.

„Slečna Grangerová byla u mě tři dny před Voldemortovým pádem. Měla nějaké ženské problémy a byla panna.“ Několik čarodějů, kteří měli tu smůlu, že seděli příliš blízko pana žalobce, se nedobrovolně osprchovalo. Zcela šokován jejím sdělením, vyprskl vodu, kterou právě pil, do vzdálenosti několika metrů. To ovšem nebylo nic proti reakci lidí, kteří se na proces přišli podívat. Ačkoli soudce málem rozmlátil kladívko, jak se usilovně snažil zjednat klid v soudní síni, několik minut nebylo slyšet vlastního slova.

„Jste si tím naprosto jistá?“ zeptal se předseda tribunálu, když konečně nastalo relativní ticho.

„Domnívám se, že diagnostikovat panenství byste zvládl i vy bez lékařského vzdělání. Pokud vám moje výpověď nestačí, jsem si jistá, že kterýkoli lékouzelník od Svatého Munga vám to může potvrdit.“

„Chcete tím říct, že slečna Grangerová byla panna v době, kdy podle obžaloby už téměř tři měsíce byla sexuálně zneužívaná?“ zeptal se stále rozrušený žalobce jako úplný idiot.

„Ano.“

„Nedá se to nějak obejít? Nějakým kouzlem například?“

„Kdyby to bylo tak jednoduché, tak by panenská krev zcela jistě nebyla nejnedostatkovější a nejdražší přísadou do lektvarů,“ usadila ho Pomfreyová.

 

 

Severus se vrátil do svého domu. Vypadalo to tu jak po boji. Většina jeho věcí se nalézala na nepříliš úhledné hromadě na podlaze. Co si sakra mysleli, že tu najdou? Mumii ve skříni a pár zajatců ve sklepě? K jeho nemalé úlevě se jim nepodařilo najít dobře zamaskovaný vchod do laboratoře. Možná to bylo tím, že vchod maskoval jednoduchý mudlovský přístroj, pracující na systému závaží a kladek a nikoli kouzlo, které by šlo detekovat. Žádného z bystrozorů nenapadlo mačkat suky ve zdi. Přesto se nemohl zbavit dojmu, že je něco špatně. Hodně špatně. A nebyl to jen ten nehorázný bordel, který tu lidé z ministerstva udělali, ani to, že Hermiona právě nejspíš umírala u Munga. Vlastně špatně bylo už to, že o tom vůbec mohl přemýšlet.

Devatenáct a půl roku žil s tím, že ho Voldemort jednou odhalí a zabije. No, nakonec ho sice odhalil, ale s tím zabitím trošku přecenil síly. Severus by to sice nikomu nepřiznal nahlas, ale cítil přímo živočišné uspokojení pokaždé, když mu v mysli vytanul obraz Voldemortovy mrtvoly. Poslední měsíc si byl naprosto jistý, že skončí na šibenici a teď tu stojí uprostřed toho, co bývalo jeho obývákem, s osvobozujícím rozsudkem a Merlinovým řádem první třídy v kapse. Sakra! Vztekle nakopl jednu z knih.

Ani ne před hodinou byl u Munga. Otravoval jednoho z léčitelů tak dlouho, až mu podal informace o Hermionině stavu. Nedávali jí ani dvouprocentní naději na to, že někdy nabude vědomí. Vzhledem k předpokládanému poškození mozku, jako následku velmi intenzivního působení kletby cruciatus a několika dalších mučících kleteb, to tak možná prý pro ni bude lepší. Když mu tohle ten léčitel řekl, měl co dělat, aby ho nepraštil. Jak vůbec mohl vypustit z pusy, že strávit zbytek života ve vegetativním stavu může být lepší než cokoli jiného? Věděl, jak dopadli manželé Longbottomovi, a nemohl si pomoci. Skončit jako oni bylo lepší, než skončit jako živá mrtvola.  Sice nepoznávali své blízké a s okolím téměř nekomunikovali, ale alespoň vnímali svět kolem sebe. Svět, který se teď zdál jako docela hezké místo. Ne. Velmi hezké místo a to i díky ní. Bez její oběti by bitva nedopadla, jak dopadla a ten hadí zkurvysyn by tu dál otravoval vzduch. Ale o tom se ona nikdy nedozví. Severus byl se smrtí smířený, ale ona by určitě chtěla žít.  I přes to, oč ho tehdy prosila, si byl jistý, že zemřít nechtěla.