Blog

Kapitola 1 – Dvě šokující zjištění

 

Lara právě dokončovala čistící lektvar, když ji její spolužačka Hana uchopila za předloktí. Lara sykla bolestí, ale pokusila se to zamaskovat zakašláním. Hanu to přesvědčilo, ale jejího profesora tenhle mizerný herecký výkon oklamat nemohl.

„Laro, kolik se tam má dát těch denivek? Snape píše jako prase,“ zeptala se šeptem Hana.

„Slečno Levetová, hleďte si svého kotlíku. Odečítám Havraspáru deset bodů,“ ozval se chladný hlas jejich profesora. Lara si netroufla Haně poradit, tak nebylo divu, když se o pár minut později ozval hlasitý výbuch. Hana si všimla podivného pobublávání lektvaru a včas se stihla uklidit pod lavici. Lara takové štěstí neměla. Vařící tekutina jí pocákala rukáv hábitu. Navíc se ukázala být poněkud leptavá. Povedlo se jí dostat ze sebe hábit dřív, než se tekutina stihla propálit látkou. Rychle si stáhla rukávy halenky co nejníž, aby zakryla ošklivé modřiny na zápěstích. Doufala, že si jich nikdo nevšiml. Měla štěstí. Ostatní studenti byli příliš zaměstnáni divadlem a jí nevěnovali žádnou pozornost. Jednomu páru očí to však neuniklo.

„Slečno Levetová, odebírám Havraspáru padesát bodů za vaši do nebe volající neschopnost. Nechápu, jakým zázrakem se vám povedlo projít u NKÚ na výbornou, když vám vybouchne i takhle jednoduchý lektvar. Jako náhradní plnění za nedokončený lektvar napíšete pět stop dlouhé pojednání o postupu výroby mnoholičného lektvaru. Zdůvodníte pořadí přísad a popíšete veškeré možné důsledky záměny jejich pořadí, přidání špatného množství či jejich úplného vynechání. Teď ukliďte ten svinčík a zmizte z mé učebny.“

Hana měla slzy na krajíčku. Mávnutím hůlky odstranila následky výbuchu a doslova utekla ze třídy. Nechtěla, aby ji Snape viděl brečet. Chtěla si zachovat alespoň nějakou důstojnost.

„A vy čekáte na co?“ obrátil se Snape na ostatní studenty. Zbytek hodiny proběhl bez nehod. Nikomu se nechtělo připravit svou kolej o padesát bodů hned první týden školy.

Zazvonilo.

„Konec hodiny. Odevzdejte vzorky lektvaru k oznámkování,“ vyzval je Snape. „Slečno Greenová, na slovíčko.“

Lara už stála mezi dveřmi. Potlačila povzdech a vrátila se zpět do učebny. Severus počkal, dokud nezaklaply dveře za posledním studentem.

„Kdo vám to udělal?“

A sakra, pomyslela si Lara. „Co udělal?“ pokusila se předstírat, že neví, o čem profesor mluví.

„Lhaní vám jde mizerně,“ upozornil ji chladně Snape. Čekala, že ji za tu lež sjede a navrch sebere nějaké body, ale nevypadal naštvaně.

„Týrání dětí je trestný čin dokonce i mezi mudly,“ promluvil, když se neměla k odpovědi.

„Nemlátí mě rodiče,“ řekla nakonec, doufajíc, že se tak vyhne odpovědi.

„Skutečně?“ pozvedl tázavě obočí. Bylo jasné, že jí nevěří.

„Jsou dvanáct let po smrti,“ odpověděla tiše.

„Omlouvám se.“ Lara na něj na okamžik vytřeštila oči. Nevěřila, že její profesor má takové slovo vůbec ve svém slovníku.

„Takže kdo?“ vrátil se k původnímu tématu.

Odmítavě zakroutila hlavou. Vstal ze židle. Obešel stůl a natáhl se po její ruce. Lara polekaně ustoupila. Narazila do lavice. Chvilku měl dojem, že se do ní pokouší vpít. V očích měla vyděšený výraz, který byl Severusovi bolestně povědomý a o němž doufal, že už ho v ženských očích nikdy neuvidí. V duchu si vynadal. Udělal krok zpět. Opřel se o katedru a zkřížil ruce na prsou. Čekal, dokud se neuklidní.

„Pokud je vám konverzace mezi čtyřma očima nepříjemná, můžeme v ní pokračovat na ošetřovně s Madame Pomfreyovou nebo v ředitelně za asistence ředitelky McGonagalové,“ navrhl jí, když se konečně drobným krůčkem odlepila od lavice.

Odmítavě zakroutila hlavou. Natáhl k ní ruku.

„Vaši ruku,“ vyzval ji klidně. Po krátkém zaváhání mu ji podala. Dokonce udělala další krok k němu, aby se nemuseli tak natahovat. Opatrně vyhrnul rukáv. Měla na ní pár šrámů, což se ovšem nedalo říct o ošklivě zhmožděném zápěstí.

„Druhou,“ přikázal. Položila aktovku na stůl a poslechla. Opět ošklivě pohmožděné a oteklé zápěstí. Jeho podezření se potvrdilo.

„Nemyslím si, že krýt znásilnění je dobrý nápad,“ řekl najednou a Lara sebou trhla. Nechápala, jak na to přišel. Nikomu se o tom nezmínila ani nic nenaznačila. Jak to proboha z těch pitomých modřin poznal.

„Jak … Jak ..“

„Jak to vím?“ pomohl jí. „Uzavřeme dohodu. Vy mi řeknete, kdo vám to udělal a já vám řeknu, jak jsem na to přišel.“

Přikývla, přesto se neměla k odpovědi. Věděl, že říct někomu něco takového vyžaduje hodně důvěry, rozhodl se jí dát určitou motivaci.

„Koncem války mou, tehdy teprve budoucí, ženu unesli Smrtijedi. Mučili ji a několikrát znásilnili. Když se nám ji odtamtud povedlo dostat, měla, vedle spousty dalších, zranění identická s vašimi.“ Pozorně ji pozoroval. Informace, že její protivný profesor lektvarů je ženatý, ji zřejmě šokovala stejně, jako to, co se stalo jeho ženě. Netlačil na ni. Hermioně trvalo několik týdnů, než o tom s někým vůbec dokázala mluvit.

„Vychovatelé v děcáku,“ řekla nakonec tak tiše, že ji sotva slyšel. Přesto ho ta věta šokovala. Použila množné číslo, takže byli minimálně dva.

„Řekla jste to někomu?“

Hořce se zasmála. „Nevíte náhodou komu? Kromě těch prasáků tam pracují dvě kuchařky, tři vychovatelky důchodového věku a ředitelka. Komu by asi věřili? Dvoum,“ naznačila prsty uvozovky, „pečlivým vychovatelům a vzorným tátům od rodin, nebo holce, co se učí na čarodějnici?“ Chápavě přikývl.

„Kdy se to stalo?“

„Je to podstatné?“

„Vzhledem k tomu, že máte v učebnici založenou kapitolu 59, což jsou antikoncepční lektvary a lektvary na přerušení těhotenství, tak to pravděpodobně bude hodně podstatné. Pochybuji, že byli natolik ohleduplní, aby si vzali kondom,“ poznamenal suše. „Vařila jste něco z toho?“ zeptal se mnohem příjemnějším tónem.

Zakroutila hlavou. „Chtěla jsem. Zítra,“ zašeptala.

„Na vašem místě bych si to ještě rozmyslel. Jsou dost těžké a snadno byste se mohla otrávit.“

Lara jen přikývla.

„Kdy k tomu došlo?“ zopakoval otázku.

„Poslední noc před odjezdem.“

„To je šest dní,“ spočítal si. „Kdy máte dostat příští menstruaci?“ Lara se na něj podívala, jako na nějakého úchyla. Severus si povzdechl.

„Pokud jste tu kapitolu už četla, tak víte, že v případě, kdy se pokoušíte možným následkům zabránit dodatečně, je tato informace stejně podstatná, jako ta předcházející,“ vysvětlil jí trpělivě.

„Za devět dní,“ odpověděla červená až ke kořínkům vlasů. Severus si nepatrně oddechl. S tímhle se ještě dalo něco udělat, aniž by dívka musela na ošetřovnu, což by se zajisté neobešlo bez pozornosti, o kterou nestála.

„Zítra v osm v mém kabinetu. Ostatním řekněte, že máte školní trest. Pokud si budete chtít přivést doprovod…“ nechal větu nedokončenou.

„Nejsem si jistá, jestli chci, aby se to ještě někdo dozvěděl.“

„Budu muset informovat madame Pomfreyovou a ředitelku,“ řekl klidně.

„Ne. Už teď to ví o jednoho člověka víc, než bych chtěla,“ řekla důrazně. Severus její poznámku ignoroval.

„Informuji Popy a Minervu. Do toho domu už se nevrátíte. Zaručuji vám, že se tato informace nedostane ke studentům a pokud možno, ani ke zbytku profesorského sboru, vyhovuje vám to?“

Nepříliš ochotně přikývla.

„Ruce,“ přikázal.

Podala mu je. Několika hojivými kouzly jí zbavil nejhorších pohmožděnin. Pak ji kývnutím hlavy poslal pryč. Otvírala dveře, když zaslechla jeho hlas.

„Greenová, ocenil bych, kdyby i šíření informací z vaší strany bylo minimální, nebo ještě lépe nulové.“ Chvíli zápasila sama se sebou, ale pak se otočila.

„O své soukromí se nemusíte bát. Vaše pověst mezi studenty je tak mizerná, že by mi stejně nevěřili, že existuje někdo, kdo je schopný vás vystát.“ K jejímu překvapení ji Snape nesjel. Místo toho se rozesmál.

„Zítra v osm,“ připomněl jí ještě, než za ní zapadly dveře.