Blog

EPILOG

 

„Jak jsi mi to mohl udělat?“ pustila se do něj hned, jak za nimi zapadly dveře od jejich pokojů.

„Je to jenom kolej,“ snažil se ji uchlácholit.

„To není JENOM kolej. To je Zmijozel. ZMIJOZEL!“

„Já jsem taky Zmijozel,“ upozornil ji chladně. Věděl, že se jí to nebude líbit a tak ji dopředu nevaroval. Na druhou stranu, takovouhle scénu skutečně nečekal.

„Ty jsi Severus Snape, můj manžel, a ne banda nevychovaných, sebestředných, pyšných a egoistických spratků, kteří si o sobě myslí, že jsou něco extra jen proto, že si jejich papínek vzal svou sestřenku z třetího kolene, ačkoli je mu odporná, protože jiná čistokrevná holka na vdávání zrovna nebyla po ruce.“

„To přece není pravda. Ne všich…“

„Sakra, Severusi! Sebastienová vypadala, že se zblázní radostí, když se dozvěděla, že tu bandu už nebude mít na krku. A to je bývalá elitní bystrozorka.“

„Hermiono,“ povzdechl si unaveně. „Jsem si moc dobře vědom, že to není zrovna elita, co se příjemného chování týká, ale ne všichni jsou zblblí těmi kecy o čisté krvi.“

„Ne, všichni ne. Jen ta polovina, co vypadala, že se pozvrací, když zjistila, že jim ředitelku bude dělat  mudlovská šmejdka, a ta druhá, co nadšením pískala tak, až málem vysklila všechna okna.“

„Zvyknou si.“

„Oni možná jo, ale já si zvykat nehodlám.“

„Hermiono…“

„Zkoušíš to zbytečně, Severusi. Já jim ředitelku dělat nebudu! Ne! A jestli na mně zase hodláš zkoušet to se zaměstnancem a zaměstnavatelem, tak mě klidně vyhoď.“

„Hermiono. Jsou to jenom děti. Občas drzé a sebestředné, ale pořád jenom děti. Jsem si jistý, že hravě zvládneš získat jejich plnou pozornost. To, že bys jim měla dělat ředitelku, není to jediné, co ti vadí, že ne?“

„To, že jsi mi je hodil na krk, bych možná i skousla, ale to jak, rozhodně skousnout nehodlám. Pokud už jsi zapomněl, svého času jsem si užila manipulací z tvé strany a pozornosti ze strany té koleje a jejích tehdejších i minulých studentů víc, než mi bylo milé. Co jsem se vrátila na hrad, mám noční můry o Bellatrix a o tom, co mi udělala. Pokaždé, když jdu do knihovny a z knihovny, se podvědomě rozhlížím a čekám, odkud vypadne Malfoy se svojí partičkou, aby mě zase zmlátili. Když vstupuju do Velké síně, mám strach, že v čele stolu zase uvidím sedět toho vraždícího šílence. A když jdu náhodou kolem Buclaté dámy nebo Komnaty nejvyšší potřeby, mám co dělat, abych se nerozbrečela. A do toho všeho tebe nenapadne nic lepšího, než ze mě udělat ředitelku Zmijozelu a ani se neobtěžuješ mi o tom říct.“

„Proč jsi mi o tom neřekla?“

„Se svými vzpomínkami se musím poprat sama, a hlavně mě nikdy nenapadlo, že bys mi udělal něco takového,“ povzdechla si. Sedla si na gauč a schovala hlavu do dlaní. Cítila se naprosto na dně. Severusovo prohlášení, kterým z ní udělal ředitelku zmijozelské koleje, jí hluboce otřáslo.

Severus se cítil potěšený, že o něm měla tak dobré mínění, ale zároveň se pomalu začínal cítit provinile, že ji zklamal. Přisedl si k ní na gauč a přitáhl si ji do náruče.

„Zruším to. Hned zítra ráno to zruším. Nebudu tě do toho nutit,“ slíbil jí.

„Nezrušíš,“ odtáhla se od něj. „Oba víme, že to zrušit nemůžeš, aniž bys ze sebe před nimi udělal úplného blbce a ztratil tak veškerou autoritu. Vzhledem k tomu, že jsi jediný, kdo u nich nějakou autoritu má, by to byl značně nežádoucí efekt.“

„Víš, že tě miluju?“ usmál se.

„Nemanipuluj se mnou. Připomíná mi to doby, kdy ses v tom vyžíval a já tě za to nenáviděla. Nerada bych se k těm pocitům vrátila. To zaprvé, a zadruhé si ujasni, jestli jsem v první řadě tvoje žena nebo tvoje zaměstnankyně. Obojí stejnou prioritu mít nemůže,“ vyprostila se z jeho sevření a zavřela se do koupelny, kde si napustila vanu horké vody a chvíli uvažovala, jestli se v ní nemá rovnou utopit. Možná by to bylo lepší, než čelit následujících deset měsíců dvaasedmdesáti malým Zmijozelům. No… malým nebylo zrovna přesné. Většina studentů od čtvrtého ročníku byla vyšší než ona, což jí v téhle situaci připadalo jako rána pod pás. Aniž Severusovi věnovala jediný pohled, přesunula se z koupelny rovnou do ložnice. Nabručená nálada a uražený postoj jí vydržel přesně dvě minuty a patnáct vteřin. Tedy do doby, než si lehl k ní. Přitáhl si ji do náruče a začal ji líbat na krk. Pro formu se ho sice pokusila odstrčit, ale věděla, že tuhle bitvu prohrála. Když ji jemně kousl do ušního lalůčku, nedokázala si dál hrát na uraženou.

Když o hodně později ležela příjemně unavená v Severusově objetí a poslouchala jeho klidný dech a tlukot srdce, hlavou jí projela bláznivá myšlenka. Pokud si ji bude takhle udobřovat pokaždé, když ji Zmijozelové rozčílí, nebude funkce ředitelky vůbec tak zlá. On sex na usmířenou není vůbec špatná věc.

 

*

 

Nervózně přecházel po pokoji a skoro každou minutu se díval na hodinky. Mia ho pozorovala z křesla a snažila se skrýt pobavení. Nepříliš úspěšně.

„Jak můžeš být tak klidná?“ zeptal se podrážděně.

„Protože vím, že tím, že tu budu rázovat po pokoji, ten vlak rychleji jet nedonutím. Zařazování proběhne kolem půl sedmé, tak, jako každý rok.“

„To nejsi vůbec zvědavá, do jaké koleje půjdou? Jak je spolužáci přijmou, jak…“ Hermiona vstala, chytla svého manžela za klopy hábitu a umlčela ho polibkem.

„Severusi, jsou to moje děti a já je miluju a to, jestli skončí ve Zmijozelu, Nebelvíru nebo kdekoli jinde, na tom nic nezmění. Ať je Moudrý klobouk pošle kamkoli, pogratuluju jim a popřeju jim hodně štěstí. A tak trochu očekávám, že i ty to budeš brát sportovně a nebudeš jim slovy ani chováním dávat najevo, že se ti nelíbí, kam byli zařazeni.“

„Doufám, že ne do Zmijozelu. Mít otce ředitelem školy a matku ředitelkou koleje by nemuselo dělat dobrotu.“

„Zvládla bych to,“ oponovala mu a zatvářila se naoko uraženě.

„Já vím, že ano. Popravdě mě vyděsilo, když po týdnu tvého ředitelování byl Zmijozel skoro deset tisíc bodů v mínusu, ale přineslo to své ovoce.“

„Ano, pro některé studenty to byl trochu šok, když jsem trvala na dodržování zásad slušného chování jak při styku s ostatními studenty a profesory, tak i mezi nimi navzájem.“

„Ale zvládla jsi to. Fakt, že za posledních dvanáct let jste pětkrát získali školní pohár a šestkrát byli druzí, to jasně dokazuje. Jen ten první rok, kdy jste skončili poslední s mínusem  čtyři tisíce bodů, vám trochu kazí statistiku.“

„No… ono ani ukočírovat celou kolej s ročním nemluvnětem a dvouměsíčním miminem nebylo zrovna jednoduché,“ připomněla mu jemně. Jejich děti Sebastian a Samanta sice nebyly dvojčata, ale obě letos nastupovaly do prvního ročníku. Sebastian se narodil až koncem září, a proto nastoupí do Bradavic současně se svou sestrou, která se narodila následující rok začátkem srpna. Severus kvůli tomu načasování dostal pořádné kapky. Ještě se nestihla vzpamatovat z prvního porodu, ani se smířit se skutečností, že musí být permanentně k dispozici tomu tvorečkovi, co si minimálně každé tři hodiny žádal přístup k mateřskému mléku, a už jí značně překvapená Poppy oznamovala, že je opět těhotná. Chvíli zcela vážně uvažovala o tom, že Severuse vykastruje. Nakonec se s tím smířila. Živě si pamatovala na oba porody. Poprvé byl Severus tak nervózní a vyděšený (ano, čtete správně, vyděšený), že nadělal víc škody než užitku a Hermiona musela Poppy přemlouvat, aby ho nevykázala z ošetřovny. A to porod probíhal bez nejmenších komplikací. Když se měla narodit Samanta, přišly na Hermionu porodní bolesti o tři týdny dřív, než podle Poppy měly. Severus raději rovnou zůstal se skoro ročním Sebastianem na chodbě, aby jim nepřekážel. Ale i tentokrát proběhlo vše hladce a za necelé čtyři hodiny byla Sam na světě.

Nikdy by nezvládla starat se o dvě malé děti, vést Zmijozel a ještě k tomu se po pár měsících vrátit k učení, kdyby neměla po boku Severuse, který se překvapivě snadno sžil s úlohou otce. Stačilo jen šikovně upravit rozvrhy tak, aby vždy jeden učil a ten druhý měl volno a bylo vystaráno. Dětem bylo jedno, jestli leží v postýlce ve svém pokoji nebo v ředitelně. Vzhledem k téhle střídavé péči se nedalo říct, že by děti měly blíž k některému z rodičů, i když byla pravda, že Sebastian se častěji svěřoval Severusovi a Samanta zase Hermioně.

„No, i když ze zpětného pohledu uznávám, že to asi nebylo nejideálnější načasování, neměnil bych. Máme dvě úžasné a chytré děti.“ přiznal neochotně. Na druhou stranu se mu to přiznávalo snadněji, než holá pravda, a sice to, že usínat vedle ní celé šestinedělí a moci ji tak maximálně obejmout kolem pasu pro něj bylo peklo.

„Já jen doufám, že ti to nadšení vydrží i nadále,“ ozvala se Mia opatrně. Severus pozvedl tázavě obočí. Tón, kterým to říkala, nevěstil nic dobrého.

„Víš, jak jsme byli v červenci na té dovolené a Sebastian se Samantou zůstali u našich?“ nadhodila opatrně a Severusovi začaly docházet souvislosti. Strávili spolu nádherný týden na Novém Zélandu a s upřímností podotýkal, že z Nového Zélandu toho kromě hotelového pokoje moc neviděli.

„Ano?“

„Tak z té dovolené budeme mít suvenýr. Jsem v sedmém týdnu.“  Severus si sedl do křesla a ji si stáhl na klín. Opatrně jí položil ruku na bříško.

„V sedmém týdnu říkáš?“ zeptal se. Hermiona ztuhla. Jestli mi teď navrhne potrat, tak se rozvedu! slíbila v duchu tomu nenarozenému drobečkovi.

„Doufám, že si dítě hodláš nechat,“ pokračoval. Uvolnila se.

„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se opatrně, když se ticho stalo nepříjemným. Jen tam seděl, ji měl na klíně a dlaň lehce položenou na jejím bříšku.

„Jestli budou Sebastian se Sam nadšeni, že budou mít sourozence, nebo jestli si budou klepat na čelo, do čeho se to ti jejich rodiče na stará kolena pouštějí,“ přiznal upřímně.

„Připadám ti stará?“ ozvala se okamžitě ublíženě.

„Nepřipadáš, protože stará nejsi. Sedmatřicet není pro čarodějku žádný věk a navíc, vypadáš sotva na třicet, takže každého, kdo by ti řekl, že jsi stará, osobně vyzvu na souboj, včetně těch dvou,“ slíbil jí. Spokojeně se k němu přitulila. Byly chvíle, kdy ho nesnášela, byly chvíle, kdy měla chuť ho proklít, ale byly tu i chvíle, kdy ho bezmezně milovala, jako právě teď. Snad proto, že jejich láska rozhodně nebyla láskou na první pohled, nebo proto, že si ji museli tvrdě vybojovat, chvíle, kdy ho milovala, převládaly.

 

-Konec-