Prolog

Definitivně to byla největší chyba jejího života, pomyslela si, když sově sundávala z pařátku svůj vlastní, vůbec neotevřený dopis. Byl to čtrnáctý, možná patnáctý dopis v pořadí, který se Peter vůbec neobtěžovat otevřít a obratem jí ho poslal zpět. Už ho neviděla skoro dva roky. Více než rok se už ani neobtěžoval odpovídat na její dopisy. Prý se občas mihnul v Londýně, zúčastnil se své pracovní schůzky a hned zase odjel. Ani se nenamáhal dát jí vědět, že přijede. Sem tam poslal nějaké peníze na jejich společný účet, ale zjevně žil v přesvědčení, že se může klidně pást, protože ty peníze nepokryly ani jeho polovinu nájmu za byt, který si společně vybrali. Naštěstí pracovala. Její výsledky na univerzitě jí zajistily nabídku místa v právním oddělení na Ministerstvu kouzel a díky svým schopnostem se za necelý rok vypracovala z řadového právníka na vedoucí sekce trestního práva a zástupkyni vedoucího celého oddělení. Díky tomu si nežila vůbec špatně.  Mohla si proto dovolit mít tu hrdost a z Peterových peněz neutratit ani scvrček.

Byla vdaná dva a půl roku. Přesto byla sama jako kůl v plotě. A za to všechno mohl ten mizerný manželský zákon. Jak si sakra mohl kdokoli myslet, že si člověk zvládne za půl roku vybrat partnera pro život? Mohla odpovědně říci, že to není možné. Jen málokdo měl hned po ukončení školy nebo univerzity vážnou známost, kterou chtěl završit svatbou, ale nikdo neměl na výběr. Od ukončení studia měli všichni půl roku na to, aby uzavřeli sňatek, jinak riskovali volbu mezi vězením a vypovězením ze země. Už mockrát ji napadlo, že tehdy měla zvolit to vypovězení, zvlášť když z evropských zemí se k tomu směšnému zákonu přidalo jen Německo.

Ona patřila mezi tu většinu, která po škole žádnou známost neměla. Její přátelé byli buď mrtví, nebo zadaní. Oddělení pro rodinu ji proto pozvalo na seznamovací víkend a tam tak nějak na sebe zbyli ona a Peter. Ne, že by jí to z počátku nějak zvlášť vadilo. Mohla skončit i podstatně hůř. Každá kouzelnice a každý kouzelník, který byl mladší sta let a byl svobodný, jedno jestli proto, že se nikdy neoženil, že se rozvedl nebo že ovdověl, se do šesti měsíců musel znovu oženit a tak vznikaly i na čaroděje celkem bizarní páry s velkými věkovými rozdíly. Šedesát let je opravdu hodně i na lidi, kteří se průměrně dožívají sto šedesáti let.

Peter byl obchodník. Vlastnil několik prosperujících kouzelnických obchodních domů, bylo mu třiatřicet a byl napůl Ital. A to byl problém. Na Hermionu byl moc temperamentní a příliš, jak to jen říct, neusedlý. Kvůli práci byl zvyklý hodně cestovat. Bylo pro něj naprosto normální v pondělí domlouvat dodávku létajících koberců v Emirátu Wahhat khudara‘, v úterý v Číně vyjednávat velkoobchodní slevu na nákup hedvábí a ve středu obědvat s prezidentem Americké asociace proti vykořisťování domácích skřítků a při té příležitosti mu šoupnout pozornost v podobě statisíců galeonů, aby se pokusil zahrát do autu zákon, který by americkým domácím skřítkům, hojně svými pány vysílaných pracovat v průmyslu, nařizoval trávit touto prací maximálně čtyřicet hodin týdně.

Ona na tohle nebyla. Chtěla, ne, potřebovala k životu místo, které by mohla nazývat domovem a to jí letaxové haly a hotelové pokoje nikde na světě dát nemohly. A taky potřebovala být schopná se sama na sebe podívat do zrcadla, a to by nemohla, kdyby se měla podílet na všech manželových aktivitách. Ani ne půl roku po svatbě se jednou ráno probudila a uvědomila si, že se stala jen módním doplňkem svého muže. Doprovázela ho na recepce a pracovní večírky, a když tam byl dostatek alkoholu, tak potom i do ložnice. Když o pár týdnů později odjel do Německa dohlédnout na otevření sedmnácté pobočky svého řetězce a ve velice stručném vzkazu jí sdělil, že tam pravděpodobně zůstane, cítila se hrozně provinile, že ji to vůbec nemrzí. Tak začal osamělý život Hermiony Granger – Hewittové.

2 komentáře. Nechte nové

  • Ach jo, zase ty kouzelnické zákony: buď se podřídíš, nebo budeš v azkabanu litovat. Ale každé pravidlo má přece různé způsoby naplnění. Očividně není v tomto směru paní Granger – Hewittová spokojená, tudíž může vznést podnět k starostolci. Je přece válečnou hrdinkou a zaslouží si nějaké ohledy. Uvidíme, kam se děj posune. Děkuji. Těším se na pokračování.

    Odpovědět
  • Sevíku,
    děkuji za prolog a moc se těším na upravenou verzi, celou dobu poslušně čekám a čekám. Moc se mi manželský zákon zalíbil, děkuji že jsi na nás čtenářky nezanevřela. Těším se na další kapitolu.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami