Osobní strážce – ehm – strážkyně

Beta-read: Jituš a Denice

„Musím jít,“ zavrtěla se v jeho objetí a pokusila se odtáhnout jeho ruku ze svých prsou. Marně. Bylo to směšné. Ona, se svými chabými sto pětasedmdesáti centimetry, necelými šedesáti kily a sotva desetiletou praxí ve sboru BKRN (Bojových kouzelníků rychlého nasazení) měla chránit více než dvoumetrového stodesetikilového muže, který měl za sebou téměř čtyřicetiletou praxi coby bystrozor a aktér dvou občanských válek.  Jít do tuhého, spíš by prorazila půlmetrovou betonovou zeď, než jeho strhla k zemi. Osud a její nadřízení měli zjevně zvláštní smysl pro humor.

„Je brzy,“ namítl její společník rozespale, ale pustil ji.

„Za čtvrt hodiny dorazí Marshall, aby mě vystřídal. Měl by mě najít na svém místě, ne ve vaší posteli,“ připomněla mu jemně.

„Už několikrát jsem tě prosil, abys mi v soukromí nevykala,“ zamumlal a sledoval, jak se rychle obléká.

„A já vám pokaždé vysvětlila, že je to nebezpečné. Člověk se pak snadno přeřekne.“

„Možná by to nakonec bylo nejlepší,“ povzdechl si. „Tohle věčné schovávání se a sledování hodinek mě už unavuje.“

„Kdybychom to nedělali, tak bych si už dávno odpykávala doživotní kázeňský trest za kancelářským stolem, pokud bych vůbec zůstala ve sboru. Nemluvě o tom, že naši by mě asi zabili, a vy byste mohl dát své politické kariéře sbohem. Ministr kouzel, co má poměr s členkou své ochranky.“

„Se zástupkyní velitele ministerské ochranky,“ opravil ji.

„Taková aféra by Dennímu i Nočnímu věštci vystačila na titulní stránky na příští půlrok. Noviny by na vás uspořádaly hon a vaši političtí oponenti by nejspíš rovnou prodávali vstupenky na veřejné lynčování.“

„Nepřeháněj,“ zvedl se z postele, a jak ho pánbůh stvořil, zamířil do koupelny. „Popletal skoro ustál korupci rozlezlou prakticky do všech oddělení ministerstva a Brouska ani nezavřeli, ačkoli prokazatelně spolupracoval se Smrtijedy, tak si myslím, že vztah s podřízenou, a ještě ke všemu nepřímou podřízenou, bych mohl klidně i ustát,“ pokračoval skrze pootevřené dveře, zatímco se věnoval nutné ranní hygieně.

„Nevím jak vy, ale já si to nijak zvlášť netoužím ověřit v praxi,“ ušklíbla se. Dopnula poslední knoflíček na manžetě svého služebního hábitu a odešla na své místo do předsíně, kde se usadila na nepříliš pohodlnou židli, aby počkala na vystřídání.