Dohazovačka podruhé

Beta-read: Jituš a Denice

Varování: Nevhodné pro mladší 18 let.

„Tak,“ přehlédla pohledem suroviny vyskládané na stole. Citróny, pomeranč, voda, cukr, rum, víno, hřebíček, skořice, jahodový kompot a lektvar. To by bylo všechno.  Kontrolovala si to v duchu. Její punč byl proslavený, a tak nechtěla na nic zapomenout. Jestli si zakládala i na něčem jiném, než na svém už pětatřicet let dobře fungujícím manželství, tak to byla její pověst výborné kuchařky. Teď ještě kdyby tak splnil svůj účel. Nymfadora sice už úspěšně zlomila Remuse,  byli skoro tři měsíce šťastně spolu, a vypadalo to, že i dvojčata už by se mohla pomalu usadit, ale Ron s Hermionou ani Severus s Muriel nedělali žádné pokroky. Možná by mohla zdvojnásobit dávku elixíru a přidat trochu víc rumu. S tím, jak byl Severus schopný do sebe kopnout pět panáků whisky za půl hodiny a působit stoprocentně střízlivě, bude asi pěkně odolný proti alkoholu. No, taky ji to mohlo napadnout dřív, povzdechla si a odměřila do mísy štědrou dávku rumu a pro jistotu sáhla i do kredence a přilila tam trochu čistého alkoholu. To by v tom byl zakopaný Artuš, aby ty dva mezky nezlomila.

„Víš, Molly,“ ozvalo se za ní chladně, když byla skoro hotová, a ona leknutím málem zvrhla celou mísu na podlahu.

„Severusi?!“ vyjekla překvapeně.

Severus stál ve dveřích kuchyně. Její kuchyně! Což znamenalo, že musel projít několika řadami bezpečnostních kouzel, která tu zůstala od války, a to tak, že žádné z nich nespustil. Ruce měl zkřížené na hrudi, v jedné držel hůlku a propaloval ji pohledem.

„Už jsem zabil i pro míň, než že mě někdo dva roky systematicky trávil,“ pokračoval nemilosrdně dál.

„Já… já tě netrávím,“ namítla chabě.

„Ne?“ pozvedl obočí a udělal tři rychlé kroky směrem ke stolu. Bylo skoro zábavné sledovat, jak se korpulentní Molly Weasleyová pokouší doslova vpít do stolu, aby si od něj udržela odstup. To skutečně působí až tak děsivě?

Zatímco Molly uvažovala, zda ji jen zaavaduje, nebo rovnou i zaškrtí, on se přes ni jen natáhl a sebral ze stolu lahvičku s lektvarem.

„Z Fortescueovy lékárny?!“ zařval, když pohledem zavadil o etiketu na lahvičce. „Já tě asi opravdu zabiju. Proti tobě jsou i Medicejové traviči začátečníci!“ zděsil se, co to všichni, celé ty měsíce nic zlého netušíce, pili.

„Jak můžeš vůbec kupovat ty jeho patoky, natož je někomu dávat?! Vždyť ten idiot nikdy nedostal z lektvarů lepší známku než přijatelně a kdyby u NKÚ i OVCÍ neseděli naprostí diletanti, nikdy by se nedostal ani přes NKÚ!“

„Ale Severusi…“

„Žádné ale Severusi,“ zabodl jí špičku své hůlky do hrudníku. „Koupila jsi ten patok?“

„No, to ano…“ připustila Molly.

„Podstrčila jsi ho tajně mně a dalším lidem v pití?“

„Jo, ale..“

„Tak mi řekni jeden jediný důvod, proč bych tě teď neměl proklít, až zčernáš!“

„Ale vždyť je neškodný. Úplně neškodný,“ snažila se namítat Molly.

„Mnoholičný lektvar je taky úplně neškodný, ale když ti ho podstrčím třeba s Voldemortovým nehtem, budeš mrtvá dřív, než si uvědomíš, do koho ses změnila! U Merlina, copak jsi nikdy neměla lektvary! Víš vůbec, co to obsahuje? Je tam výluh z blínu černobýlu, listy pelyňku a ty navíc do punče přidáváš skořici?! Dáváš tam na ozdobu celé kusy!“

„A to je špatně? Ptala jsem se a tvrdili mi, že je to zdraví naprosto neškodné!“

„Pro většinu lidí ano, ale ty si tu hraješ na dohazovačku a chodí sem poměrně dost mladých a plodných žen, které by mohly uvažovat o založení rodiny,“ naznačil, kam tím míří.

„A blín….“ nedopověděla to.

„Ano. A blín a pelyněk se přidávají do většiny lektvarů na umělé ukončení těhotenství a do toho ještě skořice, která je obvyklou přísadou u afrodiziak, protože způsobuje prokrvení pánevní oblasti.“

„Takže pokud…“

„Pokud by některá otěhotněla, nejspíš by po první večeři dlouho těhotná nezůstala,“ dokončil nekompromisně. „Tohle,“ zamával jí lahvičkou před obličejem, „si beru. A pokud zjistím, že do jídla či pití přidáváš něco, co tam nepatří, ukápne mi nějaký opravdu nepříjemný lektvar do tvého talíře.“

„Ro .. rozumím,“ vykoktala Molly.

„Výborně. Když jsme si vyjasnili travičství, je třeba si promluvit o tvém do nebe volajícím nedostatku vkusu. Já a tetička Muriel?!?!“ znovu do ní šťouchl hůlkou.

Jsem mrtvá, problesklo Molly hlavou. „Jak ty a tetička Murriel?“ pokusila se hrát si na hloupou.

„Chceš mi tvrdit, že je to jen náhoda, že jsem pokaždé skončil usazený vedle té uhýkané kobyly?!“

„Muriel není uhýkaná…“

„A když se směje, poskakují ve vedlejším pokoji skelničky ve vitríně,“ zpražil ji.

„No, dobře. Přiznávám, že se nesměje zrovna jako rolničky, ale jinak je to opravdu hrozně milá a hodná ženská. Určitě by stálo za to ji blíž poznat a…“

„Nehodlám ji blíž poznávat!“ zarazil ji Severus. „Do mého soukromého života ti nic není a já si nepřeju, abys mi do něj strkala nos!“

„Tak mi řekni, co jsem udělala špatně!“ naštvala se Molly. „Všichni se tak hezky spárovali, usadili a jenom ty a Ron musíte dělat problémy…“

„Já nedělám žádné problémy! Já…“

„Molly,“ ozval se z vedlejšího pokoje dívčí hlas a pak rychlé kroky. „Molly, máme problém, Snape se…“ zarazila se Hermiona uprostřed věty, když si uvědomila, že její naděje, že tu bude dřív než on, jsou zcela marné.

„Á, spolutravička se vrátila na místo činu,“ přivítal ji v kuchyni Severus.

„Hermiona o tom nic nevěděla,“ zastala se jí rázně Molly.

„Ale věděla. Přišla na to už před víc než rokem a místo, aby ti pořádně vynadala, nebo nás alespoň varovala, mlčela a bavila se tvými dohazovačskými pokusy!“

„Tak já asi půjdu…“ nadhodila Hermiona nejistě a pomalu couvala směr dveře.

„To nebyly žádné pokusy! U většiny to vyšlo!“ bránila se Molly.

„Nikam,“ natáhl se a popadl Hermionu za paži a přitáhl si ji k sobě. „Ne, Molly, k mému neskonalému překvapení, ti to vyšlo u všech nezadaných,“ opravil ji Severus.

„Ale Ron,“ chystala se namítnout.

„Ron už….“

„Severusi, opovaž se!“ skočila mu do řeči Hermiona.

„Ticho v tom kurníku,“ usadil ji Severus. „Ron už přes tři roky chodí se Zaphirou Zabiniovou. Takže, vzhledem k tomu, že jsem tě dnes neproklel až do pátého kolene, očekávám, že jako projev vděku za mou shovívavost prohodíš na tohle téma pár slov s Arturem, a až se s touto skutečností smíříte, sdělíte Ronaldovi, že už o tom dávno víte a je to naprosto v pořádku. A uděláte to brzy, protože Lucius, který mi dluží pár laskavostí, jde dnes na večeři k Zabiniovým a při té příležitosti si na toto téma promluví s Morticiou Zabiniovou, která zase něco málo dluží jemu.“ Ne, dluží mu toho sakra hodně. Vždyť jenom díky němu ještě nesedí v Azkabanu za vraždu svého v pořadí druhého, třetího a šestého manžela. Takže by jí nemělo dělat moc velký problém, tvářit se, jak je nadšená volbou své nejmladší dcery. Ale to vám tady vykládat nebudu, pomyslel si.

„Ale oni jsou Smrtijedi,“ namítla Molly chabě.

„Její nejstarší bratr byl Smrtijed,“ opravil ji Severus. „A když jsme u toho, tak já jím byl taky,“ připomněl jí mrazivě.

„Promluvím s Arturem,“ rezignovala.

„Výborně.“

„Ehm, když tetička Muriel není tvůj typ, neporadil bys mi náhodou, koho bych měla pozvat?“ nedala se Molly odradit od svého pokoutného záměru, sehnat mu partnerku.

Severus se zavrčením vykročil vpřed.

„Klid,“ stoupla si Hermiona mezi něj a Molly. „Ona to nemyslí zle,“ snažila se ho uklidnit.

„Sestřenka Perla se nedávno rozvedla. Nebo moje neteř Helen, a Tonksová má celkem pohlednou sestřenici?“ měla dnes Molly zjevně sebevražednou náladu, když vůbec nebrala v potaz Severusův napůl nepříčetný výraz a dál mu vnucovala dámskou společnost.

„Už mám Grangerovou, a to…“

„Nebo mám pozvat nějakého mládence?“ skočila mu do řeči.

„…. mi stačí,“ dořekl, v okamžiku, kdy znovu vykročil vpřed, tentokrát odhodlaný stisknout v dlaních její macatý krk a nepustit ho, dokud z ní nevymáčkne poslední zbytek života.

Hermiona se do něj musela vší silou zapřít, aby mu zabránila ve vraždě. Bude si muset s Molly o jejích sebevražedných tendencích vážně promluvit. Považovala za menší zázrak, že ještě nepročísla vzduch v kuchyni žádná avada, nebo alespoň menší cruciatek.

„Máš štěstí, že tady slečna Grangerová, zjevně trpí dosud nepopsanou sexuální úchylkou, která ji nutí trávit čas s ironickými bastardy,“ zavrčel směrem k Molly a setřásl ze sebe Hermionu. Nesnášel, když se mu někdo vrtal v soukromí, a jen o málo víc nesnášel, když se někdo choval, jako by věděl líp než on sám, co je pro něj dobré.

„Ty a Severus? No to je skvělé,“ nadchla se Molly. „Jsem tak ráda, že už nejsi sama. Bydlíte spolu? A co…“ rozhodla se umořit Hermionu otázkami a zcela přitom ignorovat vrčícího Severuse.

„Odcházíme, dokud jsem schopný uchovat si aspoň iluzi o její příčetnosti,“ zavrčel s vražedným pohledem zavrtaným hluboko do Molly. Popadl Hermionu za paži a i přes její chabé protesty ji vlekl směrem ke krbu. „Dnes nás nečekej,“ utrousil na půl úst, než Hermionu bez cavyků šoupnul do krbu, jako to Jeníček s Mařenkou udělali zlé čarodějnici.

„Sluší vám to spolu,“ křikla za ním Molly.

Severusovo: „Grrrrrrrrrrr,“ zaniklo v hučení plamenů.

„Budu to brát jako děkuju,“ ušklíbla se Molly a vrátila se ke svému punči. Už to vůbec nevypadalo tak beznadějně, jako když s ním začínala.

 

*   *   *

 

„Stejně to od tebe nebylo zrovna dospělé, být na Molly takhle protivný,“ ozvala se znovu a on v duchu zaúpěl.

„Ještě slovo o té vlezlé ženské a přísahám, že jdu okamžitě do Doupěte proměnit ji ve sliznatku bahenní,“ zavrčel a vrátil se k oždibování jejího krku.

Netušil, co si myslel, že dělá, ale rozhodně nepředpokládal, že jeho nevinná zmínka o tom, že její bydlení v Brixtonu a jeho v Hoxtonu je dost nepraktické, vyústí v to, že ani ne o týden později bude přemýšlet o tom, jak do své ložnice vmáčkne druhou šatní skříň a kam by se daly dát další police na knihy, kterých si s sebou Grangerová přitáhla několikanásobně víc než oblečení. Na druhou stranu, na to, že se před ním ráno na stole začaly místo jeho obvyklé černé kávy objevovat i další věci, jako například slanina s vejci, lívance se sirupem, omelety nebo jen obložené chleby, si rozhodně stěžovat nehodlal. Proti Hermionině kuchařskému umění nemohl říct křivého slova. A na fakt, že skutečnost, že se mu Hermiona nastěhovala do domu, v neposlední řadě znamenala, že se vedle ní může budit každé ráno, aniž by se před tím musel nechat od Molly přiotrávit, už si nehodlal stěžovat vůbec.

Když se mu konečně podařilo odtáhnout Hermionu od jejích poznámek do ložnice, hodlal se věnovat mnohem příjemnějším věcem, než rozhovoru o Molly „Zab mě“ Weasleyové. Přetáhl Hermioně tričko přes hlavu. Zajel jí prsty do vlasů a přiměl ji tak zaklonit hlavu, aby měl lepší přístup ke krku i ke klíční kosti, na které byla velmi citlivá.

„Dobře,“ vzdala se, když ji jazykem polechtal na klíční kosti, ale tón jejího hlasu dával jasně najevo, že tohle téma rozhodně nepovažuje za uzavřené. Měl co dělat, aby frustrovaně nezaskučel. Ta ženská byla snad ještě tvrdohlavější, než on, a to už bylo opravdu co říct. Nechal ji, aby mu sundala sako, než ji stáhl na postel a uvěznil pod sebou. Jednu ruku vsunul pod ní a nahmátl zapínání podprsenky, kterou jí vzápětí svlékl a odhodil kamsi na podlahu.

Cítil, jak se její ruce rozeběhly po jeho těle a zápasí s knoflíky košile.

„CRRRRRRRRRRRRRRRRRRR,“ zachrčel zvonek s intenzitou, že by to vzbudilo i mrtvého.

„Nechoď tam,“ zaškemrala a za přední díl košile si ho přitáhla k polibku.

„CRRRRRRRRRRRRRRRRRR,“ ozvalo se znovu. Pozvedl tázavě obočí, jestli třeba nezmění názor.

„Nebo radši jo, než ti zboří dům,“ povzdechla si a pustila jeho košili. Roztrpčeně odklusal směr dveře.

„Weasley?!“ zamrkal překvapeně, když za dveřmi našel rudovlasého mladíka.

„Zdravim,“ pronesl Ron nesměle.

„Jaká katastrofa vás přiměla vyhledat mou společnost?“ zeptal se Severus a v duchu si vynadal za neopatrnost, že hůlku nechal nahoře v ložnici v kapse od saka. Jestli se ho Weasley rozhodne proklít za to, že mu dělá do kamarádky, nebo že vyzradil jeho malé tajemství ohledně Zabiniové, tak mu bude moct na oplátku tak maximálně plivnout do obličeje.

„Naši mi řekli, že vám Hermiona řekla o Zaphiře a vy ste to řek našim a Malfoyovi, kterej to řek Zabiniovejm, takže už to všichni vědí a je to tak nějak v pohodě. Teda, přežil jsem rodinnou večeři u Zabiniovejch a schytal jen pár výhrůžek ve stylu, jestli jí ublížíš, tak bla bla, takže bych řek, že to šlo hladce, no, tak jsem vám chtěl poděkovat, i když by mě teda zajímalo, jak jste Malfoye donutil, že za se za mě přimlouval, i když na druhou stranu si vůbec nejsem jistej, jestli to chci opravdu vědět a …“  Severus přestal vnímat. Jednak se v tom proslovu stihl už úplně ztratit a jednak se neubránil úvaze o tom, jestli je alespoň Ron schopný se v tom trochu orientovat. „No, takže díky. Jo, a taky jsem chtěl poděkovat Hermioně, a máma říkala něco o tom, že to možná oboje zmáknu tady, i když tohle jsem teda nějak nepochopil…“

„Vaše matka měla pravděpodobně na mysli skutečnost, že slečna Grangerová tu tráví část svého času,“ připustil nepříliš ochotně v naději, že mladík konečně zmlkne a s trochou štěstí i odejde.

„To jako tady?! Co provedla?!“ vyhrkl mladík dřív, než se stihl zarazit.

„Přinutila mě vybrat si laskavost u Malfoye tím, že ho přiměju vybrat si pár laskavostí od paní Zabiniové,“  napůl si povzdechl Severus.

„Aha. No a je tady? Já že bych s ní rád mluvil?“

„Jistě. Zajdu ji pustit ze řetězu,“ odfrkl si Severus, načež byl vzápětí sražen k zemi rozlíceným mladíkem, který se jako velká voda vřítil do jeho domu křiče: „Hermionó!“

„Weasley!“ zařval vztekle, sbíraje se z podlahy, ale byl naprosto ignorován.

„Hermiono?!“ rozrazil na třetí pokus ty správné dveře a doslova zamrzl uprostřed pohybu.

Ano, byla to Hermiona a ne, nebyla k ničemu přivázaná řetězem a ano, vypadala naprosto v pořádku. Teda až na skutečnost, že na sobě měla jen kalhoty a k nahé hrudi si tiskla něco, co by se při bližším ohledání ukázalo být černým pánským sakem.

„Weasley!“ ozvalo se od dveří výhružně. Jeho mozek, doteď zaměstnaný tím, jak poděkovat zrovna jemu a totálně se při tom neztrapnit a vzápětí záchranou nejlepší kamarádky, teprve teď postřehl jeden drobný detail. Profesor měl na sobě jen kalhoty a košili, která byla napůl rozepnutá a zčásti i vytažená z kalhot a byl bos.

„A kurva,“ ujelo mu, když si jeho mozek konečně dal dvě a dvě dohromady. Severus jen cosi tiše zavrčel.

„Potřeboval jsi něco?“ zeptala se Hermiona.

„No… on,“ ukázal zmateně na Severuse. „Ne, nic,“ opravil se. „Teda no, chtěl jsem ti poděkovat, žes mi to přes něj vyžehlila se Zaphirou, ale asi jsem přišel krapet nevhod, no nic, přijdu jindy,“ pokusil se proklouznout z pokoje kolem Severuse, ale v půlce pohybu se zarazil.

„Ehm…“ otočil se nejistě k Hermioně.  „Nejsi tu jako protislužba, že ne?“

„Hele, Rone, beru tě jako bráchu a samozřejmě chci, aby ti to klapalo, ale víš, zas tak moc ráda tě teda nemám,“ prohlásila Hermiona stěží potlačující smích.

„Jo, jasně,“ zrudl mladík a hbitě proklouzl kolem Severuse z pokoje. „Mějte se.“

Severus za ním jen mlčky zíral.

„Takhle mimořádně nedůvtipný je vždy?“ obrátil se k Hermioně, když dole hlasitě práskly vstupní dveře.

„Občas mívá světlé chvilky,“ bránila ho. Ještě pár vteřin se jí podařilo udržet si vážný výraz, než se hlasitě rozesmála. Ne, že by tohle vyrušení bylo bůhvíjak příjemné, ale pohled na Ronův výraz, když mu to konečně došlo, byl prostě k nezaplacení.

„Spala jsi s ním?“ zeptal se najednou.

„Ne, že by ti do toho něco bylo, ale ne. S Ronem jsem nikdy nespala, ačkoli byly doby, kdy bych neřekla ne, kdyby něco takového navrhl, což nenavrhl.“

„To je dobře,“ poznamenal a vyčkávavě k ní natáhl ruku. Pár vteřin trvalo, než si uvědomila, že chce zpátky své sako, které si pořád ještě tiskla k hrudi. Váhavě mu ho podala.

„Takže,“ odložil ho na křeslo. „Pan Weasley mě přivedl na zajímavou myšlenku,“ sdělil jí, zatímco si přetahoval košili přes hlavu.

„Ano?“ naklonila hlavu na stranu.

„Bylo skutečně ponižující žádat od Luciuse laskavost zrovna pro Weasleyho, tak myslím, že si za to zasloužím malou satisfakci,“ pokračoval, zatímco si rozepínal pásek a kalhoty.

„No, to záleží na tom, jestli se Ron dožije svatby. Přeci jen, jeho potenciální tchyně má pověst velmi rafinované travičky,“ zapochybovala.

„Jsem si jist,“ přistoupil k posteli, „že v případě potřeby si ho mladá Zabiniová otráví sama. V lektvarech byla opravdu dobrá.“

„To mě tedy moc neuklidnilo.“

„To tě nemělo uklidnit,“ poznamenal a umlčel ji polibkem. Weasley byl pryč, a on hodlal navázat, tam kde přestali.  Zatlačil ji do peřin a obrátil pozornost k jejímu krku. Líbilo se mu, jak moc je tam citlivá. Jednou rukou se opřel vedle její hlavy a druhou potěžkal v dlani její ňadro. Líbila se mu a ještě víc se mu líbilo vědomí, že ji to přihlouplé štěně nikdy nemělo.

„Tohle sundáme, co ty na to,“ sklouzl rukou k zapínání jejích kalhot a zručně je rozepnul. Stáhl jí je i s kalhotkami. Nechal ji, aby mu pomohla z kalhot. Ne poprvé ho napadlo, jaké měl štěstí, že na něj u Weasleyových zbyla zrovna Hermiona. Na Muriel by rozhodně nebyl tak pěkný pohled.

Sklonil se níž, aby se mohl pomazlit s jejími prsy. Dva malé pevné kopečky akorát do dlaně přímo vybízely k polaskání. Tiše zasténala, když ji jemně kousl do bradavky, zatímco druhou opatrně dráždil palcem.

Sklouzla mu rukou do klína a sevřela ho v dlani. Tlumeně zasténal, když přejela po celé jeho délce. A znovu.

Vklouzl rukou mezi její stehna, aby se ujistil, že už nemusí čekat. Nedovolila mu vklínit se mezi její nohy. Místo toho ho převrátila na záda a obkročmo si nad něj klekla. Pomohla mu najít cestu a opatrně dosedla. Uchopil ji za boky, aby jí pomohl najít to správné tempo. Ještě nebyli úplně sehraní, ale vypadalo to, že budou mít spousty a spousty příležitostí trénovat. Přitáhl si pod hlavu i druhý polštář, aby měl lepší výhled. Na tohle by si rozhodně dokázal zvyknout. Dost! Okřikl se v duchu. Ještě chvíli, a snad půjde Molly poděkovat, že je nějakým nedopatřením dala dohromady.

Ještě chvíli ji nechal užívat si dominantní pozice a pak ji jediným prudkým pohybem dostal pod sebe. Takhle mu to vyhovovalo víc. Sklouzla rukama na jeho zadek a zaryla do něj nehty. Zavrčel a na oplátku ji kousl do ramene. Dával si pozor, aby ji nepoznamenal na krku ani jinde, kde by to bylo v oblečení vidět. Nechtěl ji dostat do řečí.

Přidal na tempu. Netrvalo dlouho a přivedl je oba k vrcholu. Vyčerpaně se sesunul vedle ní. Přitulila se k němu, používajíc jeho rameno místo polštáře.

„Měli bychom se příští pátek stavit v Doupěti. Ron si to nenechá pro sebe. Rozhodně ne dlouho,“ poznamenala a on v duchu zaúpěl.

„Zdá se, že bych ti měl prozradit tajemství fungujícího vztahu mezi ženou a mužem. Patnáct minut po orgasmu by žena měla mlčet. Pokud je to pro ni příliš náročné, může zapůsobit na jeho ego tím, že pochválí jeho výkon, ale nikdy, pamatuj, nikdy nemluví o věcech, které by ho mohly rozčílit.“

 

-Konec druhé a poslední části.-

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
Chcete-li pokračovat, musíte souhlasit s podmínkami